

Internet na nás chrlí obsah rychleji než kdy dřív. A stejně jako si hlídáme, co jíme, začínáme řešit i to, jaký obsah konzumujeme. Mediální diety jsou odpovědí na informační přehlcení a možná i způsob, jak si chránit to nejcennější, co máme: svůj čas.
Určitě jsi už na TikToku narazil*a na kontent typu media I consumed this week, kde lidé sdílejí carousels článků, videí, knih a podcastů, které během týdne zhlédli nebo přečetli.
Nejde jen o to, kolik času trávíme u obrazovky, ale i o to, co přesně konzumujeme a tento trend je reakcí na zahlcení obsahem.
Stejně jako si většina lidí uvědomuje, jaké jídlo jí a jaký má dopad na jejich tělo, začínáme si uvědomovat i to, jaký vliv má obsah, který konzumujeme, na naši mysl. Když má společnost čehokoli nadbytek, ať už jídla nebo informací, kvalita a omezení se stávají novým cílem. Internet udělal informace extrémně dostupnými a umělá inteligence, obzvlášť dnes, nás zaplavuje rychle stravitelnými, ale často povrchními výstupy. V takovém prostředí si stále více lidí klade otázku: Co má cenu číst? Jaký obsah stojí za můj čas? Protože velká část je odpad.
Stejně jako potravinové diety i ty mediální mají své parametry. Jsou spojené se sebekázní, hodnotami a často i s určitou společenskou třídou. A stejně jako se z jídla stal výraz identity a veganství, bio nebo low carb jsou dnes i vizitkou životního stylu, i obsah, který konzumujeme, začíná fungovat jako statusový symbol.
Myšlenka „media diet“ pronikla i do popkultury. Vidíme paparazzi fotky celebrit s knihou v ruce, návrat módních doplňků jako Dior Book Tote a renesanci čtenářských klubů. Všechno to jsou signály, že obsah, který konzumujeme, se stává součástí našeho osobního brandu.
To, co má ve světě informačního nadbytku největší cenu, je naše pozornost a čas. Určují, co se dostane do našeho povědomí, co si zapamatujeme a nakonec i jak vidíme svět. A právě náš čas a naše data jsou to, po čem technologické firmy prahnou nejvíc. Proto se algoritmy učí, co nás udrží přilepené k obrazovce, a obsah se optimalizuje tak, aby nás nikdy nepustil.
Čas je v tomhle smyslu naše nejcennější komodita. Neobnovitelný zdroj, který rozdáváme po minutách, často bezmyšlenkovitě. A když si uvědomíme, že každé kliknutí, každé video a každý článek je volbou, kam investujeme svůj život, začíná být mediální dieta víc než jen pop kulturní fenomén. Je to způsob, jak chránit to nejcennější, co máme.

Moje Roman Empire je, že často objevím věci ještě předtím, než se stanou mega populární – ale jen proto, že jsem chronically online a mám obsesivní povahu, ne protože mám nějaký šestý smysl na trendy. Furt chodím do kina, miluju The 1975 a konzumuju víc video essays a podcastů, než je zdravé. Ráda vařím – když se mi chce, ne když musím. Mám strach z iracionálních věcí, například z mostů. Moje kamarádka říká, že vypadám dobře v 0.5x, a já jí věřím.