Vláda v Gruzii je stále více proruská, společnost ale proti vlivu Moskvy protestuje

Ve stínu už více než rok trvající ruské války na Ukrajině se v Gruzii čím dál více hlásí o slovo proruská vláda, která má významné vazby na Moskvu a skrze nejrůznější opatření utahuje kolem místní demokracie opasek. Jen před pár týdny se snažila prosadit kontroverzní zákon o zahraničních agentech, podle kterého by se každá nevládní organizace přijímající peníze ze zahraničí musela registrovat právě jako agent zahraničního vlivu. Proti návrhu protestovaly tehdy v Tbilisi desetitisíce lidí, proti kterým policie velmi tvrdě zakročila například s použitím vodních děl, snahy demonstrantů byly ale nakonec přece jen úspěšné – vláda návrh odložila.

Gruzínskou metropolí ale prošly v neděli opět tisíce protestujících lidí, které nyní svolalo Sjednocené národní hnutí (UNM). To založil bývalý prezident Michail Saakašvili, nyní vězněný za údajné zneužití moci během své vlády v letech 2004 a 2013. Saakašvili i některé mezinárodní lidskoprávní organizace odsoudili jeho šestiletý trest jako politicky motivovaný a exprezident drží ve vězení opakovaně hladovky.

Během nedělní demonstrace mávali Gruzínci vlajkami Gruzie, Ukrajiny i Evropské unie a v davu se také objevil masivní nápis „Pro evropskou budoucnost“. Občané tak chtěli upozornit na to, že jsou prozápadní a proevropští a že k Rusku tíhnoucí postoj a nedemokratické reformy jejich vlády nereprezentují názory lidí.

Prozápadní smýšlení Gruzínců přitom není překvapující – země byla přece jen první obětí ruského imperialismu po rozpadu Sovětského svazu, když byla velmocí v roce 2008 napadena. Následkem ruské invaze připadlo 20 procent gruzínského území Rusku a tak to zůstává doteď. Občané se tak chtějí od Ruska co nejvíce distancovat, což vyjádřili obratem i po loňské invazi na Ukrajinu, kdy společně s ní a s Moldavskem zažádali o členství v Evropské unii. Na rozdíl od dvou ostatních zemí však nebyl Gruzii udělen status kandidátské země, podle evropských lídrů totiž musí země nejprve zavést demokratické reformy a přestat umlčovat nezávislá média i odpůrce režimu.

Klíčovou osobností gruzínské politiky je přitom miliardář a oligarcha Bidzina Ivanišvili, který už sice v zemi nezastává oficiální pozice, skrze své loutky ale veškeré dění zásadně ovlivňuje – a to směrem k autoritářství. Svůj majetek Ivanišvili nabyl v Rusku a zemi zůstává nadále loajální, drží moc nad důležitými vládními institucemi a postupně si kupuje hlasy. Pokud tedy chce západní svět uštědřit gruzínskému režimu ránu, je to právě Ivanišvili, na kterého by měly mířit americké a spojenecké sankce. Jak je totiž patrné z rozsáhlých protestů, lidé jsou Evropské unii nakloněni, jejich vláda ale ne. Pokud by tedy na ni Západ sankce opravdu uvalil, jednalo by se po vstupu Finska do NATO o další ránu a vzkaz pro Putina, jehož chapadla by byla v Gruzii alespoň zčásti svázána.