

Mezinárodní den žen si většina z nás spojuje s červenými karafiáty a oslavou ženství, jeho skutečné kořeny však leží v radikálních protestech za volební právo a lepší pracovní podmínky. Jak souhra událostí v New Yorku a Petrohradu zformovala datum 8. března a proč vizuální identitě tohoto dne dominuje právě fialová barva?
Mezinárodní den žen bývá v českém kontextu často mylně vnímán jako přežitek socialismu. Historie tohoto svátku je však mnohem starší a geograficky pestřejší.
Cesta k jednotnému datu nebyla vůbec přímočará. První „Den žen“ se slavil v USA 28. února 1909 na popud Socialistické strany Ameriky, jako připomínka stávky dělnic v textilním průmyslu v New Yorku z roku 1908. Ženy tehdy demonstrovaly za kratší pracovní dobu, lepší platy a především za volební právo.
Klíčový zlom nastal o rok později na Mezinárodní konferenci pracujících žen v Kodani. Významná německá socialistická politička Clara Zetkin zde navrhla zavedení mezinárodního svátku, který by sloužil jako platforma pro prosazování ženských práv. Tehdy však ještě nebylo stanoveno pevné datum.
Definitivní podobu svátku dalo až Rusko v roce 1917. Podle tehdy používaného juliánského kalendáře zahájily 23. února ženy v Petrohradu masivní stávku pod heslem „Chléb a mír“. Tato událost byla jedním ze spouštěčů ruské revoluce a vedla k abdikaci cara a následnému přiznání volebního práva ženám. V gregoriánském kalendáři, který používáme my, připadalo toto datum právě na 8. březen. Oficiálně byl tento den jako Mezinárodní den žen uznán Organizací spojených národů až v roce 1975.
Pokud jsi zaznamenal*a moderní vizuály k MDŽ, určitě sis všiml*a, že jim dominují odstíny fialové. Tato volba odkazuje na britské sufražetky z organizace Women's Social and Political Union (WSPU). Ty už na začátku 20. století používaly barevnou trojkombinaci: fialovou, bílou a zelenou.
Fialová symbolizovala důstojnost a věrnost věci, bílá čistotu a zelená naději. Po druhé vlně feminismu v 60. a 70. letech se fialová stala celosvětovým symbolem hnutí za práva žen, protože vizuálně reprezentuje směs „feminní“ červené a „maskulinní“ modré, čímž symbolizuje rovnost.
V Česku je karafiát vnímán rozporuplně kvůli jeho masivní propagaci během normalizace. Jeho role v MDŽ má však hlubší kořeny. Červený karafiát byl historicky symbolem dělnického hnutí a solidarity. Již v roce 1911 si jej připínaly ženy demonstrující za volební právo jako symbol odvahy a prolité krve v boji za svobodu.
Vedle ideologie hrála zásadní roli logistika i ekonomika. V březnu je ve střední a výhodní Evropě výběr květin omezený. Karafiáty jsou extrémně odolné rostliny, které v dobrém stavu vydrží i tři týdny, což z nich dělalo ideální zboží pro transport. Právě nízká cena a nenáročnost pěstování umožnily státním podnikům je nakupovat po statisících a rozdávat je každé zaměstnankyni. Zatímco v Itálii se k MDŽ tradičně daruje mimóza, protože tam v březnu volně kvete, v našich zeměpisných šířkách byl karafiát jednou z mála květin, která byla v tomto období masově dostupná a finančně nenáročná pro státní rozpočet.

Píšu o tom, co nejčastěji probíráme s kamarády u pivka - od social issues a queer témat přes studentský život a low budget cestování až po duševní zdraví. Tak si k nám virtuálně přisedni!🫂