Víš, proč nás tak baví koukat na oddly satisfying videa?

Nůž hladce projíždí mýdlem, hydraulický lis drtí hromadu lega nebo někdo s naprostou přesností nanáší polevu na dort. Jen si to představuju, nabíhá mi husina (in a good way) a chci se ponořit do hodinového scrollování podobnými videi. Tyhle vizuály se označují jako oddly satisfying, neboli zvláštním způsobem uspokojující, a na sociálních sítích generují miliardy zhlédnutí. Vypadá to jako banalita, ale pro unavený mozek je to v podstatě taková digitální lázeň. Proč nás ale tyto záběry dokážou tak snadno zhypnotizovat?

Mozek loooves to see things get done

Hlavním viníkem neschopnosti odtrhnout se od obrazovky je dopamin a serotonin. Určitě jsi o nich někdy slyšel*a, jsou to takoví chemičtí poslíčci v mozku, kteří hrají klíčovou roli v systému odměn. Vyplavují se ve chvíli, kdy dosáhneme nějakého cíle nebo vyřešíme problém. Když vidíš, jak se špinavý bazén mění v křišťálově čistý, tvůj mozek to interpretuje jako úspěšně dokončený úkol. I když jsi pro to nehnul*a ani prstem, tvůj systém odměn tě zaplaví dopaminem, jako bys tu práci odvedl*a ty sám*sama a dostaneš odměnu bez námahy.

Tento proces je úzce spojen s něčím, čemu se říká vizuální predikce. Náš mozek neustále odhaduje, co se stane v příštích momentech. U těchto videí je výsledek většinou předvídatelný, téměř s jistotou můžeš počítat s tím, že na konci uvidíš čistotu, hladkost nebo symetrii. Tato předvídatelnost nás uklidňuje, protože v chaosu běžného života je jí žalostně málo.

Digitální dotek

Dalším z důvodů, proč u těchto videí cítíme fyzické uvolnění, jsou zrcadlové neurony. Jsou to specifické mozkové buňky, které se aktivují nejen tehdy, když něco děláme, ale i když vidíme někoho jiného, jak danou činnost vykonává. Když tedy sleduješ video, kde někdo mačká měkký sliz, tvoje zrcadlové neurony simulují ten samý hmatový vjem ve tvé hlavě. V podstatě si ten sliz osaháváš skrze displej.

To úzce souvisí s fenoménem ASMR (Autonomous Sensory Meridian Response), který se vyznačuje příjemným pocitem mrazení nebo brnění v zátylku, který vyvolávají určité zvuky nebo vizuální podněty. Lidé sledující tento typ obsahu mají prokazatelně nižší tepovou frekvenci a cítí se více relaxovaní. Satisfying videa tak mohou fungovat jako nástroj k okamžitému snížení úzkosti a stresu.

Proč nemůžeme přestat?

Žijeme v době informačního přehlcení, kdy je náš prefrontální kortex (část mozku zodpovědná za rozhodování a logiku) neustále bombardován podněty. Oddly satisfying videa mu dopřávají pauzu, nevyžadují žádné přemýšlení ani rozhodování, jen pasivní sledování a unášení se na vlnách harmonie.

Zajímavé je, že tento trend reaguje i na naši potřebu kontroly. Ve světě, kde se náš vliv zdá čím dál slabší, je pohled na stroj, který s milimetrovou přesností krájí gelové kuličky, nesmírně uklidňující. Můžeme tak kdykoli během dne utéct do našeho mikrokosmu, kde všechno funguje přesně tak, jak má.

Tímto článkem absolutně nechci vybízet k několikahodinovému sledování reelsek, ale až se příště přistihneš, jak jimi ve dvě ráno fascinovaně scrolluješ, nevyčítej si to. Tvůj mozek si jen právě dopřává trochu té levné, ale účinné dopaminové terapie, kterou očividně zrovna potřebuješ.

To, co ses tu dnes dozvěděl*a můžeš použít k pozorování se a vyhodnocení, co jiného, co by ti přineslo pocity úlevy a moci nad vlastním životem, můžeš, ale nemusíš začít dělat. Pro mě to je přes den klidně jen procházka nebo telefonát blízké osobě. Připomínka, že existuju a dělám volby sama za sebe. Večer nebo před spaním si ráda nahlas říkám, co jsem ten den nebo za poslední dobu prožila, vybarvím si omalovánku, obléknu si nezvyklé pyžamo, udělám cokoli, co mě vytrhne z tranzu. A někdy si prostě jen pustím pár těhle videí, protože nemám energii na nic jinýho. And I think that's just fine. Hlavní je o sebe (vzájemně) nezapomenout pečovat a připomínat si, že svůj život fakt vlastníme.