Víš, proč existují leváci?

Vítej u nového formátu rubriky Víš proč?. Do teď jsme tu společně rozebírali složitá témata vázaná na konkrétní významné dny, ale náš svět je plný otázek, které nás napadají cestou do školy, ve sprše nebo v momentech, kdy se to fakt nehodí, a často nad nimi tak jen mávneme rukou. Právě na tyhle každodenní samozřejmosti, o kterých vlastně nic nevíme, se teď zaměříme. Dnes to odstartujeme tématem, které se týká každého desátého z nás. Proč vlastně existují leváci?

Čím to je, čím to je?

Dlouho se věřilo, že leváctví je jen zlozvyk, který se dá přeučit, což byla bohužel praxe mnoha škol a domácností v minulém století. Dnes víme, že preference ruky je biologicky daná, ale její původ je složitější, než se zdálo. Neexistuje žádný „gen leváctví“, vědci z Oxfordu identifikovali desítky úseků v DNA, které s touto preferencí souvisí, ale samy o sobě ji neurčují stoprocentně. I jednovaječná dvojčata, která sdílí stejnou DNA, mohou mít každé jinou dominantní ruku.

Preference jedné ruky souvisí s asymetrií našeho mozku. U většiny lidí dominuje levá mozková hemisféra, která ovládá pravou část těla a zároveň je centrem řeči. U leváků je to ale pestřejší, část z nich má dominantní pravou hemisféru, ale u mnoha z nich jsou funkce rozloženy rovnoměrněji a jejich hemisféry spolu často komunikují intenzivněji. To může vést k lepším schopnostem v určitých oblastech kreativního myšlení nebo prostorové orientace, a v neposlední řadě i tomu, že se leváci často lépe regenerují po mrtvici, protože jejich mozek není tak striktně jednostranně zaměřený.

Výhoda v boji

Pokud je leváků v populaci zhruba 10 až 12 procent a svět nástrojů jim prakticky neustále jen hází klacky pod nohy, proč evoluce leváctví dávno neodstranila? Evoluční biologové přišli s takzvanou hypotézou boje. V dobách, kdy se konflikty řešily pěstmi nebo oštěpy, měli leváci obrovskou výhodu - moment překvapení. Pravák je zvyklý bojovat proti pravákovi, útok přichází z očekávatelné strany a obrana je naučená. Když na něj zaútočil levák, rána přišla z nečekaného úhlu.

Tato teorie dává smysl i díky datům z dnešního sportu, kde leváci září hlavně v disciplínách vyžadujících bleskové reakce vůči protihráči. Psychologické studie ukazují, že v tzv. interaktivních sportech, jako je stolní tenis, kriket nebo baseball, jsou leváci na vrcholové úrovni zastoupeni mnohem častěji než v běžné populaci, tedy až ve 30 %. Klíčem je zde časový tlak. Čím rychlejší hra, tím obtížnější je pro praváka reagovat na nečekaný úhel či rotaci míčku od levorukého soupeře. Naopak ve sportech, kde hrají sami za sebe a soupeř je přímo neovlivňuje, jako jsou šipky, bowling nebo golf, tato výhoda zmizí. Leváctví je tak skutečným esem v rukávu tam, kde se pravoruký soupeř musí v milisekundách přizpůsobit hře, na kterou není trénovaný.

Proč leváků tedy není víc?

Lidská evoluce totiž nestojí jen na boji, ale především na spolupráci. Jsme tvorové společenští, většinu historie jsme trávili výrobou nástrojů a vzájemnou pomocí, ne jen válčením. Používat stejné nástroje jako zbytek tlupy bylo výhodnější. Pokud by polovina kmene držela sekeru v levé ruce a druhá v pravé, efektivita práce by klesala a nástroje by se musely vyrábět dvakrát. Výhoda leváků funguje jen tehdy, dokud jsou vzácní. Jakmile by jejich počet stoupl příliš vysoko, převážily by nevýhody spojené s horší spoluprací a nekompatibilitou nástrojů. Příroda tak ustálila jejich počet na zhruba 10-12 procentech. Je to kompromis dost dobrý na to, aby populace těžila z jejich bojové výhody, ale dost málo na to, aby to nenarušilo běžné fungování společnosti. Leváctví tak není chyba v systému, ale důkaz toho, jak dokonale vyvážená evoluce dokáže být.