Víš, proč češtině neškodí, když používáme anglicismy?

V internetových diskusích i médiích se pravidelně dočteme, že naše generace ničí češtinu nadměrným používáním anglicismů a že náš jazyk pomalu degraduje. Lingvistika ale na tento fenomén pohlíží z úplně jiné perspektivy. To, co se může na první pohled zdát jako úpadek, je z odborného hlediska naopak důkazem, že je náš jazyk vitální.

Sociolingvistika jednoznačně tvrdí, že jazykový kontakt je zcela přirozený jev. Jak popsal už v roce 1953 jeden ze zakladatelů tohoto oboru Uriel Weinreich ve svém stěžejním díle Languages in Contact, kdykoli se setkají dvě komunity, dochází k prolínání slovní zásoby a přejímání slov je tím nejběžnějším způsobem, jak jazyk reaguje na technologické a kulturní změny. Vzhledem k tomu, že angličtina dnes funguje jako globální lingua franca (dorozumívací jazyk), čeština si z ní zkrátka jen doplňuje slovní zásobu tam, kde jí chybí přesné, krátké nebo úderné výrazy.

Pro jev, kdy v běžné mluvě plynule přecházíme z češtiny do angličtiny a zpět, používá lingvistika termíny code-switching a code-mixing. Čeští sociolingvisté*sociolingvistky, jako například docent Jiří Nekvapil z Univerzity Karlovy, tento fenomén dlouhodobě zkoumají a upozorňují, že k němu dochází naprosto organicky. Odborníci a odbornice z Ústavu pro jazyk český AV ČR ve svých výstupech v časopise Naše řeč navíc často připomínají, že vkládání cizích frází není projevem neschopnosti vyjádřit se česky. Vzhledem k tomu, že velká část naší generace konzumuje obsah a pracuje primárně v angličtině, náš mozek zkrátka sahá po slovech, která má zrovna k dispozici, aby vyjádřil specifické nuance, které českému překladu chybí.

Strach o „čistotu“ jazyka není historicky nic nového. Odborné etymologické slovníky jasně ukazují, že to, co dnes vnímáme jako pevnou součást češtiny, bylo dříve cizí. Během národního obrození se puristé děsili vlivu němčiny, přesto se výrazy jako brýle, knoflík, frajer, hic, flétna nebo šminky plně asimilovaly. Zatímco ruština k nám v minulém století pronikala často skrze politický tlak a byla vnucována institucionálně a shora, angličtinu přijímáme organicky „zdola“ a její vliv je poháněný každodenním kontaktem s online prostředím.

Jedním z nejzásadnějších argumentů, proč anglicismy naší mateřštině neškodí, je ten, že si přejatá slova okamžitě přizpůsobujeme vlastnímu gramatickému systému. Dokládají to například články docentky Diany Svobodové z Ostravské univerzity, která se vlivu anglicismů na současnou češtinu věnuje dlouhodobě. Její práce, stejně jako aktuální výklady v Internetové jazykové příručce ÚJČ, ukazují, že anglické kořeny bez milosti skloňujeme a časujeme podle českých pravidel. Říkáme, že jsme si něco vygooglili, někoho vyghostovali nebo třeba vibeujeme.

Skutečnost, že k cizím základům přirozeně přidáváme české předpony a přípony, dokazuje, že morfologický systém češtiny je natolik silný, že si angličtinu podmaní. Jádro našeho jazyka tak zůstává nedotčeno - pouze se vyvíjí.