Přihlášení se k heyfomo
Viktor Sheen - Příběhy a sny:
Rodina, hudba, dospělost a album roku
Nikdo nic nečekal. Od Lavazzy ticho a najednou dropne Viktor Sheen novou desku ve stejnou chvíli, kdy křtí tu předešlou v Roxy. Na tohle jsem vůbec nebyl ready. Je půl jedný v noci, zítra vstávám. Poslechnu dva tracky a jdu spát. Okay, jsou čtyři ráno a tady máš tu nejaktuálnější recenzi Příběhů a snů. Nejlepšího Sheenova alba a nejlepšího rapovýho alba tohohle roku.
Po éře alb Černobílej svět a Barvy jsem nečekal, že Sheen vydá tape, kterej bude ještě o jednu třídu výš. Atmosférou je silnější než Barvy a možná srovnatelnej s Černobílým světem. Oproti tomu jsou ale Příběhy a sny daleko komplexnější a tematicky ucelenější. Dokonce jde v pravém slova smyslu o konceptuální album s dějovou linkou a jasně vyhraněným sdělením. Sheen se posunul i ve zpěvu, což byl (alespoň za mě) jeden z nedostatků u Barev. Na desce navíc neztratil svůj sound, ale přitom se nezasekl na mrtvým bodě a experimentoval.
Třeba singl Stíny zní spíš jako pop punk od MGK. Obsahuje kytarový linky, využívá real bicí a přitom to je na první poslech jasnej Sheen. Zní to až neuvěřitelně, ale vlastně jsem rád, že se Viktor dokázal odtrhnout od projektů Černobílej svět a Barvy. A to mám ty desky fakt rád. Jeho texty nikdy nebyly takhle přímý a pochopitelný. A přitom hluboký a originální. Funguje tu všechno: lyrika, hooky, střídání hlasovejch poloh, flow, sebevědomej projev.
Už na Barvách a lehce i na albu Černobílej svět se Sheen věnoval otázce otcovství a střetu rodinnýho života s hudbou. Nikdy ale nedal tomuhle tématu tolik prostoru. Nikdy nebyly jeho bars tak dospělý. Každej singl je jako jeden Sheenův pohled na svět. Každej singl odkrývá osobní i společenský problémy jeho očima. Dohromady pak deska působí jako vyprávění, ve kterým najdeš novou message i po několikátým poslechu. Message o tom, jaký to je bejt táta a přitom žít hudbou. Message o penězích, který už dávno neznamenaj flex, ale nutnost. Message o tom, co je zodpovědnost, dřina, strach i úspěch.
Když k tomu všemu přičtu skvěle zpracovaný dialogy/skity podtrhující atmosféru a bezchybný featy se jmény jako Hugo Toxxx nebo třeba Robin Zoot, stávaj se pro mě v rámci hip hopu Příběhy a sny nejlepším domácím albem roku. Detailní promyšlení celýho alba navíc podtrhává i vizuál bookletu (rozmazaný názvy singlů, který reprezentujou sny) a seřazení tracků na desce.
Sheen si zkrátka nechce nechat sebrat trůn. Je vidět, že za deskou stojej desítky nebo spíš stovky hodin práce. Tenhle kluk pracuje na sobě, pracuje na tom, co miluje, a pracuje tak tvrdě, že i bez labelu může koukat na scénu shora. Přitom má ale pokoru a zdravě nastavený hodnoty. A že to je mainstream? Kéž by takhle vypadal všechen mainstream. Tohle je totiž jednoduše mistrovsky odvedená práce a kvalitní kus hudby.