Veřejná vs. soukromá vejška. Kterou si vybrat?

Na VŠE jsem se připravovala dost intenzivně už od podzimu, po maturitě jsem ale kvůli obrovskýmu stresu, nedostatku spánku a dalším věcem skončila na tři týdny v nemocnici, odkud mě pustili den před přijímačkama. Je ti asi jasný, jak to dopadlo. Na odvolání jsem ze studijního dodnes nedostala žádnou odpověď.

V půlce srpna jsem se rozhodla, že půjdu studovat marketing na jednu z vysokých soukromých škol v Praze. Tady mě žádný přijímačky nečekaly. Podala jsem přihlášku, zaplatila školné a jediný vstupní test byl ten z angličtiny.

Můj tip: Don't be so hard on yourself. Vím, jak stresující je období svaťáku, maturity a přijímaček. Zároveň pokud něco nevyjde, fakt to není konec světa. Je v pohodě dát si po maturitě gap year a za rok zkusit přijímačky znova.

Poslední zářijový týden mi přišel předem sestavený rozvrh a v říjnu jsem nastoupila do nový školy. Nebudu lhát, první semestr byl docela pain, nejsem vyloženě extrovert, takže jsem se hůř seznamovala. Párkrát mi taky utekly důležitý datumy průběžnejch testů a to, že máme sdílenou složku na materiály ke zkouškám, jsem se dozvěděla až po prvním zkouškovým.

Zatímco jsem první týdny školy zmateně pobíhala po budově a hledala učebny, moji kamarádi z jiných škol za sebou měli seznamovák, chodili společně na pivo a navzájem si posílali poznámky z přednášek. Tohle mi v prváku fakt chybělo, rozhodně bych tenkrát uvítala větší iniciativu od školy, aby nám pomohla se více poznat.

Můj tip: Najdi si spojence! Neboj se založit facebookovou skupinu, zeptat se někoho ze starších studentů, jak se pracuje s informačním systémem, jak se sestavuje rozvrh, jak podat žádost o kolej. Všichni si tím prošli a věřím, že budou mít pochopení a rádi ti pomůžou!

Postupem času jsem si zvykla na nový prostředí, našla si skvělou partu kamarádů, bydlení i práci, která mě fakt bavila. Školu jsem mívala třikrát do týdne, zbývalo mi dost času na koníčky, kamarády a sem tam i nějakou tu party, která k studentskýmu životu rozhodně taky patří.

V průběhu celých tří let jsem se ale setkávala se stereotypem, kterým jsou opředený soukromý vejšky v Česku už celkem dlouho – tiskárna na diplomy, zaplacenej titul, škola pro smetánku. Je pravda, že v porovnání s veřejnou vejškou jsem se na soukromý nemusela drtit tolik odborných akademických textů, někteří profesoři byli benevolentnější, na druhou stranu mě tyhle předsudky dost mrzely. Bakaláře jsem odstudovala poctivě, u spousty zkoušek jsem se dost zapotila a bakalářku a státnice jsem musela složit stejně jako všichni ostatní.

Můj tip: Vykašli se na to, co říkají ostatní. Je v pohodě nesedět doma a neučit se 24/7, tvoje škola nemá o nic menší váhu jen proto, že při ní stíháš i jiný věci.

Po třech letech studia marketingu jsem začala cítit, že přišel čas na změnu. Věděla jsem, že chci dál studovat, věděla jsem, že mě baví literatura, psaní a aktuální dění, a proto jsem si zvolila žurnu na pražské Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy. Začalo další kolečko učení se ke státnicím a přijímačkám, vsadila jsem všechno na jednu kartu a vyplatilo se. V říjnu jsem tak nastoupila na školu, která ačkoliv vyžaduje více času v rámci domácí přípravy, mě fakt baví. Poznávám nový lidi, který mají podobný zájmy jako já, a po dlouhý době mám pocit, že jsem na správným místě. Jasně, přineslo to s sebou spoustu změn a nových věcí, na který si člověk musí zvykat a není to vždycky úplně snadný, ale stojí to za to.

Můj tip: Neboj se změny! Pokud po roce studia zjistíš, že tě škola fakt ubíjí a v oboru, který studuješ, se v budoucnu nevidíš, je v pohodě začít od znova. Je v pohodě, pokud se po bakaláři rozhodneš vzít si rok na to, aby sis vyzkoušel/a full time job, abys cestoval/a nebo zkusil/a rozjet vlastní projekt. Nezapomeň, že i tímhle se člověk učí!

Malý sourhn na závěr:

Přijímačky – Na veřejných nezbytnou podmínkou, na soukromé většinou nejsou nebo je jen přijímací pohovor.

Začátky – Za mě rozhodně složitější na soukromé. Veřejné školy pořádají seznamovací kurzy, úvodní týden pro prváky, snadněji se seznámíš.

Zkouškové – Podobně náročné na obou typech škol, vždycky se najdou předměty, které ti dají zabrat víc – bez ohledu na typ školy.

Závěr studia – Státnice i psaní bakalářky jsou podmínky, které opět musíš splnit, ať už jsi na soukromé, či vysoké škole.

Studentský život – Veřejné školy se snaží iniciovat i mimoškolní akce, spolky a debaty. Na soukromé škole jsem tohle nezažila. I tak jsme ale s partou zažili spoustu skvělých zážitků!

Jak jsi na tom s vysokou ty? Máš už vybráno, nebo se teprve rozhlížíš co a jak? Pokud by tě cokoliv dalšího ke studiu na vysoký zajímalo, napiš mi do DM's na @kajina!