Přihlášení se k heyfomo
Ve Veletržním paláci startuje výstava Digitální blízkost, představí se devět mladých umělců
Ve středu jsme s FOMO týmem vyrazili do Veletržáku, ve kterém od 11. listopadu devět současných umělců ve svých dílech prezentuje, jak technologie, internet a sociální sítě formují naše soukromí a intimitu.
Jak se navzájem ovlivnily a propojily dvě na první pohled naprosto odlišné oblasti – intimita a technologie? S technologiemi se probouzíme, sdílíme skrze ně naše emoce. Technologie využívá medicína – rodíme se a umíráme s nimi. Díky technologiím dokážeme vyprodukovat mnohokrát více oblečení, než jsme schopni spotřebovat. Tohle je jen pár témat, která prezentují díla devíti mladých umělců, jež můžete na výstavě zhlédnout. Široké spektrum instalací je něco, co mě fakt bavilo – od soch z různých textur, přes malby tvořené mimo jiné lakem na nehty až po krátké artové filmy.
Některé věci na mě působily jako ze sci-fi světa, jiné jsem zase důvěrně poznávala, což mě vlastně trochu děsilo. Těžko říct, kdo byl můj favorit. Umění totiž není to samé jako boty ve výloze, co se vám buďto líbí, nebo ne. Umění se nemá líbit, umění v nás má probudit pocity. Pokud v nás hudba, obraz nebo fotka spustí emoce, věřím, že autor svůj úkol splnil. Vybrala jsem tedy dva tvůrce, jejichž práce mě nejvíc zaujaly, a krátce ti je tu představím.
Rachel Maclean
Prodáváme naše emoce na sociálních sítích za srdíčka a nadšené reakce? Všichni jsme perfektně oblečeni, žijeme v estetických pokojích a jsme euforicky šťastní. Jindy naopak naříkáme, je nám smutno, necítíme se dobře, nevíme, co s tím. I to ale musíme dát světu vědět.
Tohle všechno zobrazuje snímek Feed me. V jednu chvíli na růžovo nabarvený svět, postavy, které díky líčení, kostýmům i stylu mluvy působí jak z animáku. Vše za doprovodu hysterického smíchu a afektovaných dialogů. Bum, střih. Scéna jak z hororu – temno, krev, pláč, nejistota. Postavy zůstávají totožné, už se ale nesmějí. Jsou k smrti vystrašené a plné obav, že jejich šťastné emoce nejsou dostatečně šťastné, nebo spíše – ne dost očividné.
To všechno doprovází neustálý rating štěstí, který si postavy navzájem udělují, jako by si tím chtěly do žil nahnat další endorfiny.
Feed me si s vámi bude hrát, bude vás svádět a zároveň vás znechutí, přesto ho budete chtít dokoukat do konce.
Tenant of Culture
Hendrickje Schimmel se ve svých pracích zaměřuje především na konzumerismus a fast fashion. Její "zmutované" boty, které můžete ve Veletržáku najít, jsou pozoruhodným výsledkem toho, jak Schimmel pracuje s materiálem. Používá nikdy nenošené a vyřazené oblečení, které by jinak skončilo na skládkách. To rozešívá a následně ručně opět sešívá, vrství a tím vytváří unikátní díla. Ukazuje variabilitu různých materiálů (všimni si třeba koženého pásku, který Schimmel využila jako přezku u jedné z vystavených bot).
Hendrickje jsem měla možnost krátce vyzpovídat:
Jak vypadá celý proces zhotovování tvých děl? Pracuješ sama nebo ti někdo pomáhá?
H: Často pořádám workshopy pro veřejnost, kde společně rozešíváme jednotlivé kusy oblečení, bot i doplňků. Často si povídáme o dopadu fast fashion na naši planetu i na společnost, ale je to spíše takové meditační. Potom, co oblečení rozpářeme, ho sama ručně různě přešívám a vrstvím v ateliéru. Je to náročné, ale myslím, že pracuji docela rychle, celý proces trvá v řádu týdnů.
Říkala jsi, že téma fast fashion se během tvých workshopů hodně řeší, snažíš se tvé okolí edukovat v tom, jaký má módní průmysl dopad?
H: Přímo edukovat lidi se rozhodně nesnažím. Je to spíše konverzace a dialog, který tak nějak přirozeně plyne. Naprosto rozumím tomu, že lidé spíše zavítají do řetězců, kde fast fashion nakupují. Neviním je z toho, v tomhle ohledu je třeba, aby se změnil celý systém odshora, a to nejen v případě producentů, ale hlavně v oblasti legislativy. Jedině přísnější zákony donutí velké hráče na poli, aby se chovali zodpovědně jak vůči životnímu prostředí, tak vůči lidem, kteří se na výrobě podílí.
Dnešní mladá generace se v daleko větší míře zajímá o to, v jakých podmínkách a jakým způsobem bylo jejich oblečení vyrobeno. Myslíš, že se tímhle přístupem může opravdu v módním průmyslu něco změnit?
H: Hodně věřím jak v generaci svých vrstevníků, tak v generaci mladších lidí, než jsem já. Je skvělé, že se zajímají o celý výrobní proces, a pokud budou důslední, je možné, že dojde alespoň k částečné změně. Na druhou stranu je ve fashion průmyslu spousta nových producentů, kteří ať chtějí, nebo ne, přispívají k dalšímu znečištění také. Bude velmi těžké v tom najít balanc, myslím, že to je úkol pro dnešní generaci mladých lidí. Snažit se najít tu hranici, kdy bude fashion průmysl udržitelný.
Na co ještě čekáš? Vezmi kámoše a vyrazte se kouknout taky! Výstava probíhá od 11. listopadu 2021 až do 10. července 2022, vstup je zdarma, a až budeš odcházet, můžeš se stavit na nejlepší matcha limonádu v kavárně Kolektor, kterou najdeš ve stejné budově.