Na veřejnosti se neustále mluví o porušování práv žen v Afghánistánu, Íránu či Saudské Arábii. Opomíjen je ale nedaleký Turkmenistán, kde ženy nemohou řídit auta, malovat se, ani bez povolení navštěvovat lékaře. Z nejnovějšího průzkumu Populačního fondu OSN navíc vyplývá, že více než 50 procent tamních žen považuje za běžné domácí násilí ze strany mužů.
Turkmenistán je země bývalého Sovětského svazu. Sousedí s Kazachstánem, Uzbekistánem, Afghánistánem a Íránem. Země je prosáklá korupcí, utlačuje menšiny a potýká se s těžkou ekonomickou i sociální situací obyvatel. Nynější prezident Serdar Berdymuhamedov byl zvolen v nedemokratických volbách, kde podle prohlášení získal 72 % všech hlasů. S novým prezidentem se zhoršilo i postavení žen.
Již od počátku vlády Berdymuhamedov nastavil přísná pravidla, i když si většina společnosti myslela, že naopak opatření zmírní. Ženám zakázal barvení vlasů, líčení, prodlužování řas i lakování nehtů. Možné samozřejmě nejsou ani potraty. Ženy nesmí usednout ani za volant, ani na místo spolujezdce. Prezident navíc neustále přidává další zákazy. Pokud si to muž nepřeje, žena nesmí vyjít z bytu či si sama dojít k lékaři.
Témata jako antikoncepce, potraty nebo domácí násilí jsou v zemi tabu jak na veřejnosti, tak v médiích. Turkmenistán si navíc velmi striktně střeží své soukromí a na veřejnost pouští pouze fotky žen v tradičních šatech, kde vypadají velmi šťastně. Realita je však jinde. Ženy a dívky jsou tamní patriarchální společností utlačovány natolik, že nesmí proti ničemu ani protestovat. To, že byl někdo znásilněn, nemohou ani nikde nahlásit. Navíc nemají bez povolení muže právo na antikoncepci a potraty jsou přísně zakázané. Ženy se tak z vlastní vůle nemohou nijak chránit před pohlavními nemocemi či těhotenstvím.
Ženy a dívky se ve školách učí, že domácí násilí a sexuální obtěžování jsou soukromou záležitostí, o které se na veřejnosti nemluví. Průzkum Populačního fondu OSN ukázal, že 57,8 % žen věří, že je muži mají za určitých okolností právo bít. Hlavní příčinou k domácímu násilí je porušení povinností a omezení stanovených manželem. Patří mezi ně i odmítnutí pohlavního styku.
Celé situaci práv žen nepomáhá ani fakt, že většina zákonů a nařízení nestojí na žádném papíře. Cokoliv tak vypustí prezident z úst, se může stát zákonem. Obyvatelé o tom ani nevědí. Pokud však zákon poruší, mohou přijít nejrůznější postihy. To pak vytváří prostor pro obrovskou korupci, šíření dezinformací a falešné interpretování zákonů, což lidé samozřejmě dělají.
Stejně tak tomu je i s nedostatkem informací. Internet i média v zemi podléhají obrovské cenzuře, zejména co se týče práv žen. Ženy nemají přístup k informacím o svém těle. Nemohou se nic dozvědět o zdravé reprodukci, manželském životě ani potratech. Všechny tyto informace jsou na turkmenském internetu zakázané.
Muži navíc mohou ženám zakázat i kontakt s veřejností a přáteli. Země se veřejně prezentuje jako neutrální a je natolik izolovaná, že v nejbližších letech není téměř žádná naděje na změnu.