Přihlášení se k heyfomo
Tsunoda v Itálii přežil kvůli systému halo aneb tři bezpečnostní milníky v historii F1
To, že je Formule 1 nebezpečný a riskantní sport, všichni vědí. Naštěstí žijeme v době, kdy je éra bariér z balíků sena pryč, a i přes to, že se každé GP jede na hraně, piloti se můžou spolehnout na určité bezpečnostní prvky, které je v nejhorší moment zachrání. Tady jsou tři nejvýznamnější bezpečnostní pokroky za 75 let F1, které zachránili už spoustu životů. Jeden třeba minulý týden v Itálii...
1. SYSTÉM HALO (česky „svatozář“)
Na první místo určitě musím napsat systém halo, který je všeobecně považovaný za jeden z největších bezpečnostních pokroků F1 za posledních 75 let. Zabránil totiž neskutečnému množství zranění i smrti v závažných závodních incidentech, a to od Grosjeanovy děsivé nehody v Bahrajnu 2020, přes srážku Lewise Hamiltona s Maxem Verstappenem na Velké ceně Itálie v roce 2021 až po těžkou nehodu Zhou Guanyua, při které se v Silverstone v roce 2022 převrátil vzhůru nohama.
A zafungoval, jak měl, také při nehodě v Imole z minulého týdne. Yuki Tsunoda při první části sobotní kvalifikace vjel na obrubník na vjezdu do šikany Variante Villeneuve, ztratil kontrolu nad svým vozem a tvrdě narazil do svodidel. V jeden okamžik se jeho monopost i převrátil a upřímně bych nechtěl vědět, co by se dělo, kdyby auto nemělo halo systém...
No posuď sám*a:
Co to ten systém halo tedy je?
Je to titanový ochranný rám, který chrání hlavu a tělo pilota. Je vyrobený konkrétně z titanu třídy 5, což je extrémně pevný, ale zároveň relativně lehký materiál. Každý kus váží zhruba 7 kilo, ale unese více než 12 tun tlaku, což je zhruba hmotnost dvou slonů nebo londýnského double-decker autobusu.
Dříve byly hlavy závodníků zranitelné a chránily je jen helmy. Nejen, že při převrácení vozu byla hlava první na řadě, ale také se během nehod do kokpitu mohly dostat nejrůznější předměty od úlomků uhlíkových vláken až po celé pneumatiky, kvůli čemuž byli piloti v neustálém ohrožení. Proto musela FIA vymyslet systém, který tomuhle zabrání.
S konceptem přišel Mercedes krátce po smrtelné nehodě Julese Bianchiho v Suzuce a cílem bylo jediné - chránit hlavu jezdce.
Když byl systém halo poprvé představen v roce 2018, čelil kritice, protože změnil historickou estetiku plně otevřených kokpitů, ale tyto výtky brzy vymizely, protože si vedení, týmy i piloti brzy uvědomili, že bezpečí je na prvním místě a dnes už to nikdo nezpochybňuje!
2. BEZPEČNOSTNÍ BARIÉRY
V úplně prvních dekádách motorsportu byla bezpečnost spíš iluze. Závodilo se na otevřených silnicích, kolem kterých byly domy, stromy nebo „prostě nic“. Pokud někdo havaroval, většinou se všichni jen modlili, aby dotyčný přežil. Později se začaly používat balíky slámy, které měly alespoň zpomalit auto při nárazu.
Často se ale spíš rozletěly všude kolem nebo začaly hořet. Po několika dekádách se objevily první pevné zdi z betonu nebo kovu, ale i s těmi byly potíže, protože sice zadržely auto, ale energii z nárazu prakticky neabsorbovaly.
Snad nejvýznamnějším zastáncem bezpečnosti v F1 je Sir Jackie Stewart, který poté, co byl svědkem desítek nehod a zažil vlastní hrůznou havárii ve Spa, se intenzivně zasazoval o přísnější bezpečnostní postupy. Při nehodě v roce 1966 narazil v silném dešti do telegrafního sloupu, než zpomalil a zastavil na farmě. Bez povinných výjezdových prostorů a bez lékařského ani traťového personálu bylo jeho přežití překvapením...
Zásadní změna přišla až v 80. a 90. letech, kdy FIA a technici začali víc řešit dynamiku nárazu. Namísto balíků sena a betonu se zaváděly bariéry, jejichž cílem už nebylo jen „zastavit“ auto, ale hlavně rozložit sílu nárazu v čase a prostoru, což je princip, na kterém fungují moderní bariéry, které se používají dnes.
Tady jsou ty nejčastější:
1. TechPro bariéry - Nejpoužívanější, moduly z plastu plněné pěnou (někdy i vodou), při nárazu se deformují a pohlcují velké množství energie.
2. SAFER bariéry - Podobný princip, kombinace ocelových trubek a energie pohlcující pěny, zabudované na stěnách.
3. Armco zábradlí - Kovové svodidla (jako na silnici), vrstvená a často posílená za nimi uloženými pneumatikami.
4. Pneumatikové bariéry - Starý dobrý systém, vrstvy pneumatik svázaných k sobě, používají se kombinovaně s jinými systémy
FUN FACT: Zdatnost společnosti Armco ve Formuli 1 byla tak úspěšná, že se podobná technologie zavedla na britských dálnicích, aby se snížil dopad nehod při vysokých rychlostech.
3. ZAŘÍZENÍ HANS (Head and Neck Support)
HANS je speciální karbonové zařízení, které se nasazuje na ramena jezdce a připíná se k helmě pomocí dvou pevných pásků. Celý systém drží hlavu v případě nárazu tak, aby nešla prudce dopředu, dozadu nebo do stran.
Důvod jeho vzniku byl jednoduchý, a to riziko zlomení vazu. Při silném nárazu tělo jezdce zastaví bezpečnostní pásy, ale hlava (pokud není ničím jištěná) se prakticky vymrští dál. V takovém případě dochází ke katastrofálním poraněním krční páteře, která jsou často smrtelná. Taková zranění byla přitom v motorsportu poměrně běžná především v 80. a 90. letech. Statistiky ukazovaly jasně - nejčastější příčinou smrti v závodních autech byla poranění krku a hlavy.
Systém byl vyvinut Robertem Hubbardem, biomechanikem z Michiganské státní univerzity, na konci 80. let. Trvalo roky, než se tento systém prosadil, protože ho řada jezdců považovala za nepohodlný nebo zbytečný, ale zlom přišel na přelomu tisíciletí a v roce 2003 začal být povinný.
Tohle byly tři bezpečnostní prvky ve Formuli 1, které já osobně považuju za ty nejdůležitější milníky ve vývoji ochrany pilotů. Samozřejmě je toho mnohem víc a nejen týmy, ale i vedení F1 neustále hledá nové způsoby, jak udělat tenhle extrémně rychlý a náročný sport co nejbezpečnější tak, aby se piloti mohli soustředit na závodění a ne na strach o život.