Na pražském Fashion Weeku měl premiéru i návrhář Tobias. Jak se k oboru dostal a jak vypadala jeho první přehlídka? To všechno se dočteš v rozhovoru!
Tobias miluje virtuální realitu, svět videoher, ale také módu, do které se právě tato témata snaží odrážet. Jeho étericky laděná módní přehlídka se tento rok poprvé odehrála i v rámci pražského Fashion Weeku, kde jsme měli možnost vidět neuvěřitelné modely. Čím se Tobias u své nové kolekce inspiroval a kam se můžete na jeho kousky jít podívat?
Po ukončení střední školy (ekonomického lycea) jsem se rozhodl, že už v tomto oboru pokračovat nechci, i když je obchod nedílnou součástí fashion. Tehdy jsem se občas s mým bratrem Michaelem Schubertem věnoval obchodu se sneakers a oděv byl už jen krok od toho. Tak jsem vyhledal učitele, absolventa UMPRUM Martina Havla, se kterým jsem se začal připravovat na talentové zkoušky. Myslím, že pro něj bylo celkem úsměvné, když jsem mu řekl, že nemám žádnou zkušenost s oděvem, ani jsem předtím nikdy nekreslil a že potřebuji další rok nastoupit na UMPRUM. No, myslím, že jsme to společně vzali jako výzvu, a za dva roky se mi to i povedlo.
Nejtěžší část, do které se, myslím, nikomu moc nechce, je modelování siluety či střihu. To vnímám jako nejnáročnější a taky po ní ale přichází nejlepší pocit, pokud se teda podaří. 😅 Jakmile je vymyšlený koncept a kolekce je dobře uchopená, jde už vše hladce a potřeba už je jen čas a odhodlání.
Kolekce se opírá o gaming subkulturu, už odmala mě zajímají virtuální a fiktivní světy a aktuální dění NFT světa mi jen napomáhá. Každý si hraje svou vlastní videohru a já se tu svoji snažím přenést do reálného světa. No a elfí uši jsem vždycky chtěl mít 🤣
Řekl bych, že hlavní odlišnost je práce s neoděvními materiály, podobnými jako používají filmoví výtvarníci či cosplay tvůrci. Dále bych řekl, že designér dnes přebírá nové role, než jak tomu bylo v minulosti. V době rozvíjejících se sociálních sítí a virtuálního prostoru obecně musí designér zajímat své zákazníky i tak trochu jako influencer. Na tom pracujeme, začíná se nám to dařit a tvoříme tím vlastní svět, kterého může být každý součástí.
Co se týče mých vzorů, na nich vždy pracuji s grafiky, které aktuálně vnímám jako nejkvalitnější. Na nové kolekci jsem pracoval s Dominikem Řezníčkem, který veškeré vzory ručně ilustroval po vzájemné konzultaci. Na škole jsme také měli projekt s modrotiskem, to je tradiční metoda, která zde má tradici, ale už se tolik nevyužívá. V projektu jsme si každý vytvořili svou metráž, kterou jsme následně aplikovali do vlastních modelů.
Základem je neustálý dialog. Myslím, že je potřeba o udržitelnosti stále informovat. V tomto oboru, stejně jako v ostatních, ale nejde nic hned. Každý má jiné možnosti a kapacity, a může tak k tématu přispět. V kolekci jsme například využili oděvy z druhé ruky, které jsme redesignovali a vdechli jim tak nový život, je to tedy forma upcyclingu. Dále jsme od nové kolekce přešli na recyklovaný materiál u našich elastických „Graphic armour“ kousků. Tím, že se zvýší kvalita a přidá se inovativní design, zvýší se i doba využití oděvu a tím sníží nadbytek a spotřeba.
Řekl bych, že přesně naopak, Tobias Equipment je projekt mimoškolní, pro mě je to pomyslné postavení se na vlastní nohy. Založení soběstačné značky a zapojení se do reálné scény, působení v ní a její změna zevnitř.
Nikdy netrávím moc času skicováním, nejsem v tom ani moc zdatný. Rovnou se pouštím do prototypů a na začátku mám pouze hrubou představu. Mám k tomu takový sochařský přístup. Určitě si na začátku ale promyslím koncept a to, co má být z kolekce cítit. Dál už si jen užívám proces a vše probíhá přirozeně.
Nejvíce se sám věnuji exponovaným až kostýmním modelům, ty mi také zabírají nejvíce času. Slouží jako inspirace a připomínka toho, co vše se dá vytvořit z různých materiálů. Líbí se mi, když oděv doplní anatomii nositele a když se v něm cítí, jako by měl dodatečné schopnosti.
Rád bych mimo fungující značky a řady přehlídek, na které by lidi chodili podobně jako do divadla, také vedl ateliér filmových rekvizit, kde bych uměl vytvořit vše, co si člověk vymyslí. Od rekvizit, po speciální kostýmy až po vlastní kulisy města.
Z přehlídky mám radost, je to první představení širšímu publiku, ale zpětně bych byl rád, kdybych si na ni udělal víc času. Myslím, že to má ale každý tvůrce. Namotivovalo mě to tvořit dál a snažit se svou tvorbu posouvat kupředu.
Aktuálně je možné si věci vyzkoušet u mých známých ve Vintage Therapy na Ostrovní 22. Kromě pokračování se značkou mě také čeká závěrečný rok na UMPRUM, takže bakalářka a několik kolaborací speciálních kostýmů a rekvizit v rámci české/slovenské scény, které zatím nemůžu prozradit, ale moc se na to těším.