Přestože by se zrušení EuroPrideu mohlo nazývat prohrou, posloužilo také jako ukazatel reálné situace srbské LGBTQ+ komunity.
Srbské hlavní město Bělehrad mělo 17. září hostit pochod EuroPride, akci pořádanou každý rok v jiném evropském městě. Po loňské Kodani byl vybrán právě Bělehrad, a to i z toho důvodu, aby se poukázalo na pokračující diskriminaci LGBTQ+ komunity v tomto balkánském státě. Ta trvá už řadu let a zatím se nezdá, že by měla z veřejného prostoru zásadněji ustupovat.
Prezident Aleksandar Vučić totiž pár týdnů před začátkem EuroPrideu prohlásil, že tato akce bude zrušena nebo odložena. Za důvod označil hrozby od pravicových chuligánů, diplomatickou krizi ve vztazích s bývalou srbskou provincií Kosovem a ekonomické problémy související s válkou Ruska proti Ukrajině.
Už některé srbské pochody na počátku 21. století přitom narazily na odpor a byly poznamenány násilím. V červnu 2001, jen 9 měsíců po svržení autokratického prezidenta Slobodana Miloševiče, se konal v Bělehradě první Pride vůbec. Kromě oslavy LGBTQ+ komunity měl za cíl také zahájit novou progresivní éru. Co se ale zdálo být jako příležitost k oslavám, se změnilo v chaotickou noční můru. Městem procházeli chuligáni, rabovali obchody a účastníky Prideu mlátili a kopali. V dalších letech se na průběhu pochodů v Srbsku nic nezměnilo, prvním klidným byl až Pride v roce 2014, a to za vysoké účasti policejních složek.
V Srbsku není stejnopohlavní manželství ani registrované partnerství legální. A není se čemu divit, podle průzkumů je až 85 % srbské populace proti prosazování homosexuality či Prideu. Mezi hlavní odpůrce LGBTQ+ komunity pak patří náboženské skupiny a extrémně pravicoví nacionalisté, kteří v Srbsku pořádají anti-pride demonstrace. Podle samotných zástupců LGBTQ+ se sice situace v Bělehradě za posledních pár let změnila, problémem však zůstává zbytek země, kam se hodnoty prezentované Pridem nedostávají.
Srbsko se navíc v roce 2009 stalo kandidátskou zemí na členství v Evropské unii, jednou z podmínek pro vstup je však dodržování základních lidských práv a práv menšin, což se zatím neděje. Bělehradský zákaz EuroPride kritizovala i zástupkyně OSN v Srbsku. „Je to v rozporu s mezinárodními závazky Srbska v oblasti lidských práv,“ uvedla v prohlášení Francoise Jacob. Zákaz podle ní také ohrožuje svobodu shromažďování, zaručenou srbskou ústavou.
Přestože zákaz srbského EuroPrideu opět uvrhl LGBTQ+ komunitu do pozadí, poukázal zároveň na její dlouhodobé utlačování. Balkánské národy před sebou mají stále dlouhou cestu k zrovnoprávnění všech pohlaví, upozorňování na současnou diskriminaci je prvním krokem. EuroPride se mohl letos konat v Barceloně, Dublinu nebo Lisabonu, nebylo by ale v tom případě vrženo světlo na situaci LGBTQ+ v Srbsku a okolních státech. „Stane se to, ale v jiné a šťastnější době,“ řekl o pořádání EuroPrideu srbský prezident Aleksandar Vučić. Doufejme, že jiná a šťastnější doba podle představ srbské hlavy státu brzy nastane.