Sophie je mladá a talentovaná influencerka, kterou znáš nejspíš z Instagramu. Je nominovaná na letošní ročník Czech Social Awards v kategorii Rising Star. Co o sobě prozradila v rozhovoru?
Se Sophií jsme probrali všechno od psychických problémů přes upřímnost na sociálních sítích až po to, co momentálně dělá pro planetu. Prozradila nám také, kdo ji v tvorbě ovlivňuje a jaké má plány do budoucna.
Pocit, že to, co dělám, má smysl. Kdyby to bylo možné, chtěla bych svému mladšímu já ukázat, že má cenu se nevzdávat.
Upřímně ani nevím jinou odpověď, než že by mi to udělalo radost. Pořád jsem trochu zmatená z toho, že jsem vůbec nominovaná.
Chci pro lidi vytvořit safe space, ve kterém najdou pochopení. Když mi bylo 14, myslela jsem si, že jsem na psychické problémy sama. Proto chci ukazovat, že je nás hodně a že i když to je těžké, tak to zvládnem.
Upřímnost a ukazování real věcí, i když nejsou občas úplně růžové.
Nejvíc mi s působením na sociálních sítích pomohla kamarádka @sarajand, díky které jsem začala tvořit kontent, překonala strach a začala postovat, co mě baví.
Už odmalička třídím, což beru za minimum. Snažím se omezit fast fashion a hledat věci, které se mi momentálně líbí na Vintedu. Když třídím oblečení, tak ho dávám na charitu, aby neskončilo někde v popelnici.
Na insta nejraději sleduji kamarádky babi, která přidává několik fotek za den. Působí to strašně pure a naprosto to miluju. Nemám asi nikoho, kdo by mě vysloveně nebavil. Respektive mě nikdo nenapadá. Když mě nebaví, tak toho člověka nesleduju a neřeším.
Hodněkrát. Přišlo mi, že spousta lidí to dělá líp a nemá cenu pokračovat, protože mě stejně všichni nesnáší.
Trochu se tomu smějí, protože na sociálních sítích jsem sluníčko a v realitě jsem člověk, který neni schopný vylézt z postele, postarat se o sebe a fungovat. Snažím se ale ukazovat i tuto stránku psychických problémů, ale nechci tím přinášet negativní energii. Nejdříve to nechápali, ale teď to vcelku respektují.
Dělala jsem to hlavně pro svoje mladší já, který si myslelo, že už tu v 18 letech nebudu. Bylo mi jasné, že se tak cítí spousta lidí, a je dobré jim ukázat, že by se za to neměli stydět, protože psychické problémy jsou nemoc jako každá jiná. (Jinak moc děkuji a posílám objetí.)
Chtěla bych pracovat s dětmi se speciálními potřebami. Už nějaký pátek dobrovolničím u dětí s poruchami autistického spektra, a i když jdu na kurz v sebehorší náladě, alespoň jednou se s nimi usměju a cítím se lépe.
Porovnávání se s okolím a vysoké nároky na sebe samotné. A samozřejmě závislost na telefonech. Jsem ráda, že jsem ještě zažila klasické dětství, kdy na mě kamarádi zazvonili, jestli bych mohla ven.
Vstanu, vypiju litr kafe, občas zvládnu jít do školy, natočím kontent, nesmí chybět čtení knížek a taky ráda chodím na procházky. Zní to vcelku nudně a neproduktivně, ale vzhledem k tomu, že ještě dva roky zpět jsem spala 16 hodin denně a nebyla jsem schopná vyjít ven, je to pro mě pokrok.
Koukání na TikToku na videa, kde se čístí koberce nebo opravují make-up paletky. MILUJU TO!
Jestli jste to dočetli až sem, tak děkuji! Doufám, že budete mít hezký den, a budu moc vděčná, když pro mě budete hlasovat. 🤍