The Silver Spoons: Dohráli jsme song a nedostali ani jeden potlesk

The Silver Spoons

česká kapela s mezinárodními kořeny
má 5 členů
hraje indie rock
vyhrála Objev roku 2018 v anketě Žebřík
v roce 2019 vydala singl He's Got My Money Now, který se stal hitem
spolupracovala a dodnes spolupracuje s producenty Jonny Andělem a Danny Sabrem
má EP Man In The Making
20. ledna 2022 jí vyšlo první album s názvem Come and Get It
3. března 2022 jí začíná měsíční tour po Česku spolu s kapelou Deaf Heart. Turné bude zakončeno v pražském klubu Roxy.

Rozhovor se zpěvákem kapely Augustinem Dunnem a bubeníkem Štěpánem Bínou byl tak přirozený, jak jen to u rozhovoru jde. Chvílemi se zdálo, jako by mě vůbec nevnímali. Vedli rozhovor mezi sebou, skákali si do řeči, dělali si srandu sami ze sebe i ze světa kolem nich a většina nahraného materiálu byla potlačena smíchem. I díky tomu vznikl dlouhý a upřímný rozhovor s klukama, kteří dělají hudbu svou vlastní, autentickou cestou.

Jak byste sami sebe popsali? V jednom z rozhovorů v roce 2019 jste se označili za „nejskromnější a nejlepší neznámou kapelu na světě" – platí to pořád? Nebo jste už známí?

Augustine: Asi už jsme teď známější, ale vlastně my nejsme známější, naše hudba je známější, to je asi rozdíl. Hodně lidí zná písničky, které běžely v rádiích, ale nikdo nezná kapelu nebo nás, což je docela cool pocit – že jsme tam venku díky naší hudbě a ne skrze to, že máme nějakýho známýho fotra nebo tak (Augustine má kořeny v britské šlechtické rodině, pozn. redakce).

Štěpán: Teď jsem chtěl říct, že je to ideální, ale bál jsem se, že řekneš, že je to škoda.

Co děláte mimo kapelu? Studujete nebo pracujete?

Augustine: Já jsem na FHS.

Štěpán: Já studuju přímo bicí na konzervatoři a pak ještě angličtinu a pedagogiku.

Augustine: Student nadvakrát.

Štěpán: A na bicí i učím, soukromě, takže kdybyste chtěli, tak zrovna dneska jsem zvýšil ceny. Ptal jsem se i spolužáků a všichni učí mnohem dráž než já a to ani třeba nehrajou v kapele. Tak jsem si říkal, že bych si měl sám sebe víc vážit.

Augustine: Totálně, hashtag #štěpánbína.

Mě by zajímalo, co přesně znamená vaše logo. Vychází celé z toho rčení to be born with a silver spoon in one's mouth?

Augustine: Jo, to je vlastně přesně ono, je tam tahle myšlenka. A nám to přišlo i docela ironický, protože jsme v tý době byli dost daleko od toho konceptu, tak nám to přišlo jako dobrej začáteční bod – dělat si ze sebe tak nějak prdel.

Štěpán: Takhle to začalo? To jsem tam totiž ještě nebyl, tak se ptám.

Augustine: Jo, jo, takhle to začalo, jméno bylo v roce 2013. A to logo přišlo až potom, kolem roku 2017. My jsme se původně chtěli jmenovat Brass Buttons, ale někdo to už měl, tak jsme hledali jinej kov. Vymysleli jsme Silver Buttons, ale měli jsme pocit, že to znělo úplně debilně. No a pak přišlo The Silver Spoons, což zároveň mělo ten další význam a přišlo nám to i docela vtipný.

Štěpán: No, Brass Buttons, to byste museli bejt dechovka hlavně, jakože brass band, víš co (brass band je v překladu dechová kapela, pozn. redakce).

Augustine: Jo, to je fakt.

Dvacátého ledna vám vyšlo dlouho slibované album Come and Get It a teď s ním vyrážíte na tour. Pojedete spolu s kapelou Deaf Heart a máte v plánu osm měst v průběhu března. Jak se těšíte? Už je to docela doba, co jste byli naposledy na tour.

Augustine: Jako na tour jsme dlouho nebyli no.

Štěpán: My jsme byli jenom na jedný tour, ne? A to snad ani nebyla tour, to byly jenom fesťáky.

Augustine: V létě jsme měli fesťákovej tour.

Štěpán: No ale tohle bude vyloženě naše první tour, kde si všechno zařizujeme sami a kam nám nikdo nepřinese fanoušky.

Augustine: Jo, proto to taky bude takový jedinečný, protože budeme vědět, že to jsou lidi, který nás mají fakt rádi, a my je nemusíme nijak dobýt ani přesvědčit, že jsme dobrý.

Štěpán: Zároveň se asi docela bojím měst, kde jsme nikdy nehráli, třeba Liberec.

A asi třeba i Valmez, ne? Až po chvíli hledání jsem si uvědomila, že to je Valašské Meziříčí.

Štěpán: Já jsem taky neznal ten název.

Augustine: To je divnej název, Valašské Meziříčí. Ono to zní jak mezi řití.

Štěpán: To nezapomeň říct, až tam budeme hrát. Oni to nepoznaj, jak to bude do mikrofonu.

Augustine: Já se teda hrozně těším, ale protože jsme nehráli už nějakou dobu, naposledy snad v říjnu, tak se ztrácí trochu ten zvyk. Člověk se musí navíc nabít i mentálně, aby šel na stage a měl vůbec odvahu, protože to je hrozně nepřirozený. Myslím, že lidi, co to považují za přirozený, jsou asi docela psychopati, protože aby šli před lidi a oni na ně všichni koukali, to je divný prostě. Takže se člověk musí naboostit nějakým alter egem, aby to zvládnul.

Štěpán: Myslím, že první dva koncerty se budem asi rozkoukávat.

Augustine: Ty budou nejlepší! A v Roxy pak bude náš největší koncert a budeme tam album i křtít.

Štěpán: Jak probíhá křest? Já znám jen to, jak vždycky přijde nějakej člověk a poleje to šampáněm, a vždycky si říkám: „Nee, šampáňo!" a „Nee, album!"

Augustine: My jsme udělali malej křest jako pre-release party a já jsem dostal šampáňo po celý držce. A ještě to natáčela Prima.

Štěpán: Já to mám celý nafocený.

Vaše songy jsou většinou v angličtině. V jednom z rozhovorů jste zmínili, že to je jazyk vaší duše, že se v angličtině líp vyjadřujete. Asi i tohle způsobuje tu bariéru, že vám a vašim písničkám lidi v Česku nemusí rozumět a nespojí si vaši tvorbu s vámi samotnými. Na novém albu máte ale jeden song ve francouzštině, L'Estivale. Proč? Je to taky jazyk vaší duše?

Augustine: Já jsem frankofon, narodil jsem se ve Francii a do devíti let jsem tam žil. Dimi (hráč na klávesy, pozn. redakce) tam byl celý život na francouzský škole a pak ve Francii taky žil. Takže nám to přišlo i vhodný. Písnička se nám zdála taková elektronická, mělo to elektronickej vibe, takže to docela sedělo.

Štěpán: Když máš něco elektronickýho, tak máš tendenci to udělat francouzsky.

Augustine: Přesně tak, možná budeme dělat víc písniček ve francouzštině, uvidíme.

Štěpán: Podle mě by bylo cool mít na každým albu jednu francouzskou písničku, jakože systematicky, a lidi by si pak říkali „ta francouzská z prvního alba je dobrá" a „nee, ta z třetího alba je lepší" a tak.

Augustine: Jo, a pak uděláme nějakou českou.

Plánujete to?

Augustine: To není o plánování úplně, ono je to v češtině těžší a musí se to prostě stát.

Štěpán: Je těžký nebejt v češtině cringe. Protože řekneš I love you a je to v pohodě, česky řekneš miluju tě a je to trapný prostě.

Augustine: Ale záleží na kontextu, musí to být vždycky upřímný. Jakmile to není upřímný, tak je to hned v čudu.

Štěpán: Čeština může být hrozně krásná a zajímavá, ale když používáš normální češtinu, tak je to občas divný a těžší než anglicky.

Augustine: Já myslím, že každý vnímáme angličtinu i češtinu jinak, takže nejde úplně říct, kdo má pravdu. Napadlo mě, že bych česky mohl něco napsat, ale jenom tehdy, kdybych chtěl oslovovat jenom Čechy. Zatím se ta konverzace odehrává vždycky s lidma, na který bych mluvil anglicky. A vlastně se tou hudbou bavím i sám se sebou a na sebe bych nemluvil česky.

Na vašem Instagramu jste uvedli, že nová deska je „o lásce, loučení, přátelství, úzkostech, ale i klaustrofobii během první vlny pandemie covid-19“. Klaustrofobií myslíte ten svazující pocit, kdy jsme byli zavření doma několik měsíců?

Augustine: Přesně tak, Sail Away je přesně o tom, trochu depka, že jsme nemohli jít ven s lidma.

Štěpán: Jsem ale rád, že odkaz na covid-19 není přímo v textu. Že to na tom není přímo závislý.

Augustine: Jo, ale za mě to tam je daný. Jako je to o lockdownu, ale může to být asi obecnější. Já jsem tehdy žil ve Vršovicích a měl jsem pokojíček 2x3 metry, abych mohl zvládnout jak studium, tak kapelu. A když jsi v lockdownu a máš takovej prostor, tak je to hustý.

Máte sami nějakou zkušenost s úzkostí?

Štěpán: Já jsem měl úzkost, když jsem poprvé viděl The Silver Spoons Show, kterou dáváme na YouTube. Udělali jsme první díl a kluci se koukali, jak to vypadá, a já jsem utekl z místnosti. Nikdy jsem neviděl svůj obličej takhle blízko.

Augustine: My jsme se na to koukali a říkali jsme si: „Jo, střih dobrý, tady by to mohlo bejt lepší, ..." A pak jsem mu to ukázal a on začal utíkat a křičet: „Nééé, nééé." Nejdřív ani nekoukal na žádný díly, co jsme vydali, ale postupně ses na to kouknul, ne?

Štěpán: Ještě jsem to neviděl, ani jeden díl.

Augustine: Jeeejda.

Štěpán: Mě bavilo to dělat, jen jsem to nechtěl pak vidět.

Augustine: Ty jsi jako Johnny Depp.

Štěpán: Hodně lidí nás přirovnává no. Vzhledově hlavně. Ale mně vadí koukat se i na naše klipy. Třeba v klipu k Money je záběr, jak se gebim, a je to hrozný.

Augustine: Máš problémy no. Třeba song Shadow je přímo o úzkosti. Já sice úzkosti nemívám, ale znám spoustu lidí, co jo, a když se to stane, tak člověk hrozně naivně řekne: „Přestaň, co děláš? To je divný. Vždyť se nic neděje." Ale pak jsem pochopil, že to tak vůbec není. Musíš bejt připravenej, když se něco takovýho stane, aby ses z toho pekla dostal zpátky. O tom je Shadow.

Co s vaší tvorbou udělala pandemie? Změnila ji nějak? Protože jestli změnila vás, dá se předpokládat, že se změnila i tvorba, kterou produkujete.

Štěpán: Podle mě jsi složil víc songů, takže jsme ty horší třeba nedodělali nebo odložili. Takže vlastně pozitivně.

Augustine: Měli jsme mnohem víc času skládat a soustředit se na to, co se nám líbí a co chceme vydávat, protože je důležitý nevydávat věci zbytečně, na světě je toho hodně.

Jak vypadá celý proces mezi nápadem na song a jeho vydáním? Ta práce, která není vidět?

Augustine: Je to vždycky kumulace nějakých nápadů. Půl roku třeba budu přemýšlet o čaji. Něco mi na něm bude vadit, něco nebudu mít rád a postupně se to nakumuluje. Pak v jednu chvíli hraju nějaký melodie a ono se to samo podvědomě nějak stane. Písně se stávají jako sny – vyjádříme se a pak už máme docela jasno. Ta podvědomá příprava trvá docela dlouho. Pak si zkoušíme různý melodie a beaty, co nás baví, pak se z toho dělají dema a začíná to celý nějakou dějovou linkou. Nejdřív je melodie zpěvu a pak beaty. Vlastně až na L'Estivale, ten byl dělanej obráceně, nejdřív beaty a pak melodie. Já to vždycky vnímám, jako bych byl v nějakým muzikálu. Třeba kdybych chtěl napsat písničku pro Štěpána, tak bych si nejdřív představil, co bych mu v tu chvíli říkal. Díky tomu jsem pak co nejvíc upřímný. Když je to specifický pro nějakýho člověka, tak to prostě musí být nějaký. Nemůže to být jinak. Díky tomu je to pak upřímný a čistý a toho se chceme držet.

Štěpán: To bylo dlouhý, ses zakecal.

Augustine: Je to vlastně uchycení momentu. Máme písničku Lucy, která je hrozná, protože je o tom, jak nemám rád holku, se kterou jsem předtím chodil. A jde vlastně o momentální náladu.

Štěpán: A už ji hrajeme sedm let.

Augustine: Už je to hrozně dlouho.

Štěpán: K tý písničce říkal pět let v kuse na každým koncertu vtip. Zeptal se, jestli je v sálu nějaká Lucka. Nějaká holka pak zvedla ruku a on řekl: „Tenhle song je o tom, jak tě nemám rád."

Augustine: Tenhle vtip jsem měl vždycky tak na odlehčení, ale musel jsem se ho vzdát, protože jsem si říkal, že by bylo trapný, kdyby tam jednou ta holka byla. Tak jsem ho přestal dělat. I klukům to přišlo trapný.

Štěpán: Poslouchali jsme to pět let v kuse.

Augustine: A já jsem slíbil, že to dělat nebudu, ale po nějaký době za mnou přišli, ať ho zase začnu dělat.

Štěpán: Protože tys buď mluvil moc, nebo málo. Ale teď už mám ten vtip zas rád.

Takže budete říkat tenhle vtip na nadcházející tour?

Augustine: Asi se necháme překvapit. Čím horší je atmoška, tím víc je ten vtip potřeba, slouží jako icebreaker. Ale jednou se nám stalo, že v publiku byla nějaká Lucka a já jsem říkal tu punch line a nikdo se nesmál, lidi se jenom koukali. Tak jsme zahráli písničku a nedostali jsme ani jeden potlesk. To byl takovej cringe.

Štěpán: Já si pamatuju, že jsme dohráli ten song a byly slyšet konverzace lidí třeba 50 metrů od nás.

Augustine: Prostě ani jeden potlesk. A byli tam i lidi, co nás přímo pozvali – a ti jen stáli a čuměli, nechápali vůbec, co se děje. A tak jsme pokračovali dál, a když jsme dohráli, tak začali křičet: „Ještě jednu, ještě jednu!" A my jsme si úplně říkali: „Vůbec, vole, ani potlesk jsme nedostali."

To si nedovedu představit, být na stagi, zahrát song a nedostat potlesk.

Augustine: Ze začátku ani nevěděli, kdo jsme, ale jakmile jsme zahráli Money, tak najednou šíleli.

Štěpán: To bylo období, kdy všichni znali Money a nic jinýho, což bylo trošku smutný. Já jsem si říkal, že jsem dopadl přesně tak, jak nechci.

Augustine: Nemohli jsme hrát Money na začátku, protože bychom tím vypotřebovali naše eso. Takže teď vždycky začínáme show songem I Need a Woman, aby se publikum trochu zorientovalo a dalo nám větší důvěru.

Mezi singly, které vydáváte, a alby, na kterých se ony singly často objevují, je poměrně dlouhá prodleva. Je to tak naschvál?

Augustine: My jsme hrozně pomalý.

Štěpán: Ty jsi moc velkej puntičkář. Jsou ty knihy v týhle knihovně podle abecedy?

Augustine: CO? NEJSOU? CO?

Štěpán: Mně přijde, že píšeš song, je skvělej a pak do toho začne osm lidí kecat a nakonec se stejně vrátíš k tý původní verzi.

Augustine: Já myslím, že to tak trvá, protože jsme samouci, takže moc nevíš, co děláš. Teď jsme dokončili album, kde první písničky trvaly hrozně dlouho, ale u těch posledních už jsme tak nějak věděli, co děláme, takže to šlo rychleji. Ale třeba Money mělo určitě přes sto verzí.

Vaše songy se poměrně často dostávají do podvědomí publika skrze hitparádu Evropy 2. Dřív to byl singl He’s Got My Money Now, na podzim zase Don’t Trust You. Proč myslíte, že mají tyhle písničky takový úspěch? Je to pro lidi feel-good hudba?

Štěpán: Já to absolutně nechápu.

Augustine: Je to dobrý prostě.

Štěpán: Já jsem si myslel, že třeba Don't Trust You bude mega hit, ale člověk nikdy neví.

Augustine: Kámo, teď mega letí, ze začátku nic, ale teď je v rádiích.

Štěpán: Fakt? Tak to mi pak řekneš. Pošli mi to na dobrou noc.

Augustine: Třeba Money je prostě rytmická, jsou tam dobrý a zajímavý kombinace, proto má dobrej tah. Dali jsme do ní hodně pozitivní a ironický energie, radujeme se, že nemáme love. A lidi si asi užívají ten humor.

Štěpán: Mně přijde jak Svaz českejch bohémů, že v člověku probudí takovýho vnitřního burana trošku. Dá se zpívat jednoduše, a navíc je ta skladba taková zvláštní.

Augustine: My ji hrajeme doteď a vůbec mi to nevadí, protože ten song se pořád mění.

Proč jste si do klipu k singlu Brain Issues pozvali herečku Annu Kadeřávkovou? Mělo to nějaký specifický význam?

Augustine: My nikoho neznáme, takže jsme se zeptali režiséra, jestli nezná nějakou herečku. Klip měl být minimalistický, takže jsme potřebovali někoho, kdo to odehraje. A někdo řekl, že zná Kadeřávkovou, my jsme nevěděli vůbec, kdo to je. Ona původně řekla, že nechce, ale pak ji její kluk přesvědčoval, že by do toho měla jít, protože ta písnička je skvělá. Takže do toho šla. A bylo to takový divný, protože my jsme amatéři a ona byla asi zvyklá na něco víc profi. Řekla třeba, že má podmínku, že to bude uvnitř, protože nechce natáčet venku. Tehdy byl leden, takže byla fakt zima. No a vevnitř natáčený to teda bylo, v takový hale v Lounech, ale tam byla ještě větší zima než venku. Tak měla radost.

V nových klipech k Don’t Trust You a See You Move na sobě máte značku Levi's, nedávno jste s ní navázali spolupráci. Jak jste se dostali k tomuhle?

Augustine: To zní jako ze snu, protože jsem jim vyloženě napsal do DMs, že s nima chceme spolupracovat. Pak přišel e-mail, po něm hovor, pak meeting a bylo hotovo. Tohle jsme zkoušeli i s jinejma značkama, ale nedopadlo to. Takže máme Levi's, navzájem si pomáháme a je to skvělý. Oni jsou hodně chill.

Štěpán: Ještě jsme neudělali unboxing video.

Augustine: To mají lidi rádi, ale náš Instagram není magazín, není to místo pro reklamy. Ale Levi's nosím odjakživa a vždycky mi přišly jako nejvíc cool značka.

Štěpán: Já jsem na ně nikdy neměl peníze.

Augustine: Já taky ne, vždycky jsem dostal hadry od bratrů a mám jacket, kterej nosím hrozně dlouho, ten jsem našel na eBay jednou.

Pod Evropou 2 máte The Silver Spoons Show, která je natáčená ve vaší dodávce a kam si zvete své kolegy a kamarády, kecáte spolu, hrajete hry a většinou si zazpíváte i nějakou pecku. Jak vás tohle napadlo? Máte tam docela velký jména, třeba Ewu Farnou, Tomáše Kluse, Alberta Černého a tak.

Augustine: To vzniklo za pandemie. Každá kapela totiž něco dělala, většinou měli livestreamy, takže jsme taky udělali livestream a bylo to hrozně trapný. Tak jsme si řekli, že budeme dělat videa. Já jsem pak doma zkoušel natáčet covery nějakých písniček, ale to bylo taky trapný. No a potom jsme dostali půjčenou dodávku od jedný firmy, jenže v tu chvíli jsme nejezdili na koncerty, takže jsme museli vymyslet něco, aby se jim vyplatilo nám ji půjčit. Tak jsme se rozhodli, že budeme hrát ty covery v dodávce, že to bude zajímavá kombinace. Pak přišel nápad pozvat různý kamarády a zpěváky, ale byl zase problém v tom, že se nám do tý dodávky nevešly klasický instrumenty. Takže jsme sehnali co nejmenší nástroje a udělali jednu demo verzi. Ukázali jsme to potom Evropě 2, těm se to líbilo a řekli, že do toho půjdou.

Štěpán: A vy jste mi řekli, že se musím víc usmívat.

Augustine: Jo. Zvali jsme si postupně naše kamarády, vždycky jsme jim poslali demo verzi a jim se to líbilo, takže řekli, že přijdou.

Už se vám stalo, že by to pozvání někdo odmítnul?

Augustine: Jeden člověk nám to odmítnul. Některý to třeba nestíhali, ale s tím, že do budoucna přijdou. Jeden člověk to ale vyloženě odmítl, neviděl důvod, proč do toho jít, tak jsme si řekli whatever a šli dál.

Máte se Show nějaké plány?

Augustine: Budeme ji dělat tak, jak budeme chtít a jak budeme stíhat. Chceme zkusit nějaký zahraniční hudebníky, aby to bylo i v angličtině, což by mohlo bejt fajn. A zároveň bych dělal mnohem míň gramatických chyb a cítil bych se u toho líp. Už bylo totiž hrozně moc věcí, který se kvůli mně museli vystřihnout.

A chcete dál natáčet v dodávce nebo zkusíte třeba studio?

Augustine: Dodávka nám docela vyhovuje, nechtěj vidět naší zkušebnu. Ta dodávka je docela čistá a zároveň v tom i jezdíme, takže se hodí. Jednoduše se tam dělají i ozdoby a tak.

To je pravda, většinou máte na Show vnitřek dodávky nějak tematicky vyzdobený, třeba tropicky.

Augustine: Jo, to jsme taky dělali, s tím nám pomáhaly naše kamarádky Nadia a Trang, který mají svoje vlastní květinářství Anima Mundi.

Štěpán: Já jsem měl výtvarku naposledy třeba v deseti letech a kvůli tý show jsem se naučil stříhat, lepit a tak.

Augustine: Přesně, my si to děláme všechno sami, takže si představ celý ráno, kdy na tom makáme, řešíme, jakou barvu tam dáme, na jaký otázky se budeme ptát, kam dáme špendlíky a tak.

Štěpán: Já jsem hrozně potřeboval to doučování no.

Augustine: Ale přišlo mi vtipný, že když jsme tam měli třeba Kollera, tak začala celá ozdoba padat. Musel si myslet, že jsme fakt kreténi. Já na něj mluvil, za mnou padala výzdoba a já dělal jakože nic a nenápadně jsem to narovnával. Tak to má aspoň nějaký charisma, nemáme rádi pózování a tohle je autentický.

Štěpán: Já jsem se snažil víc usmívat.

Augustine: On má chudák problém, že se usmívá jen tehdy, když nemá. Takže se v dodávce prostě vůbec nesměje. A má totální komplex. Třeba jsme dělali klip a na refrén se měl tvářit drsně, prostě mlátit do těch bicích, a on se tvářil drsně a pak postupně přešel do úsměvu a začal se usmívat do kamery. Ten režisér to už nedával. A projeli jsme pak všechny záběry a on se tam buď směje, nebo kouká do kamery.

Štěpán: No zaprvý jsem byl opilej, zadruhý jsem hrál a do toho mi padal buben, tak jsem ho chytal a smál jsem se. A fotky mi taky nejdou, jedna je vždycky drsná a na dalších už se něčemu gebim.

Hrajete spolu od roku 2013. Jaká událost vám za ty roky utkvěla nejvíc v paměti?

Augustine: Asi tour s Miraiem, to bylo hustý. Koncert Rock For People byl taky úžasnej. A skvělá je ta Show. Ale ze začátku jsem měl problém bejt v médiích, měl jsem z toho úzkost, protože „Jak se jmenuješ a kdo jsi?" je prostě těžká otázka. Vůbec nevím, kdo jsem, moje jméno je moc dlouhý, než abych ho tady říkal. Takže jsem si musel v hlavě srovnat, co mám říkat, co vůbec chci říkat, a naučil jsem se to neřešit. Cokoliv, co do tohohle rozhovoru napíšeš, mi to bude jedno. Možná si ho ani nepřečtu.

Štěpán: Já si ho přečtu. Kdyby to bylo video, tak se na to nekouknu, ale takhle si to přečtu. Kamery vůbec nedávám, vždycky vidím, jak se posouvají, vidím ta světla a najednou mám v hlavě prázdno.

Augustine: Jakmile tam je třeba to ČT nebo Prima, tak si člověk říká: „Teď to vidí celý Česko a celý Česko si teď myslí, že jsi debil." A je to hroznej cringe. Jednou jsme dělali video rozhovor s jednou paní, asi tři hodiny po tom, co jsme vyhráli nějakou cenu. Ta paní nás doteď nesnáší. Přišli jsme totálně na káry, protože jsme prostě slavili, a najednou s námi chtěla udělat rozhovor. A my jsme jenom házeli nějaký inside jokes, Štěpán četl celou dobu nějakou knížku a nakonec to mělo název Jsme nejskromnější a nejlepší neznámá kapela na světě. A nám to přišlo docela výstižný.

Plánujete se do budoucna živit jen hudbou, nebo do toho chcete dělat i něco dalšího?

Štěpán: Otázka je, jestli to bude hlavní obživa, což není asi úplně reálný.

Augustine: Jsme totálně závislý na našich fanoušcích. Asi každý z nás by mohl pokračovat v hudbě jiným způsobem, ale plánujeme prostě skládat. Já koukám maximálně rok dopředu.

Štěpán: Jestli ty rok, tak já tejden. Ale ideální budoucnost by tohle určitě byla.

Augustine: Sen je, že budeme mít evropský tour, jeden měsíc, každej den show, bum bum bum. A chtěli bychom oslovit lidi, který nám budou rozumět. Hudba a písničky jsou pro nás mega důležitý – je to skoro až náboženský pocit – a chceme najít někoho, kdo to bude mít podobně.

Štěpán: Chceme být náboženský guru v podstatě.

Augustine: Jo, totálně. A v současný době hrozně pomáhá, když jsou lidi na stejný vlně a chápou kontext. Nic jinýho než hudbu vlastně ani neumím.

Štěpán: Umíš výtvarku, stříháš v dodávce.

Augustine: No jasný. Ale já jsem se rozhodl žít skromnej život výměnou za to, že budu dělat to, co miluju. A myslím, že jsou lidi v dnešní době obecně sobečtější, co se jejich cílů týče.

Na závěr pro vás mám ještě pár fun otázek!

Nejoblíbenější song na novém albu?

Augustine: Za mě je Shadow asi nejvíc osobní. Hodně poslouchám french song, L'Estivale. A taky Young Age a Sail Away. To je těžký říct.

Štěpán: Za mě asi taky Sail Away a Young Age.

Kdo je vaše ikona?

Augustine: Za mě asi nějaký renesanční lidi.

Štěpán: Takže Leonardo da Vinci?

Augustine: No, třeba. Ale hudebníci taky, třeba Tyler, the Creator mě hodně inspiroval.

Štěpán: Určitě i The Beatles.

Augustine: Jo, ty jsou jasný.

S kým byste si chtěli střihnout duet?

Augustine: Možná s nějakým rapperem, ale já nic moc neposlouchám. Ale chtěl bych určitě udělat písničku s Bertem z Bert & Friends. I kdyby to byla totální sračka, tak bych to chtěl udělat. A taky bych si chtěl dát asi session s Albertem Černým.

Štěpán: Ty Berti jsou dobrý.

Kdo z kapely přichází na zkoušky a meety vždycky pozdě?

Štěpán: Ten, co nejvíc mluví. Augustine.

Augustine: Jo, já jsem totiž utahanej z toho mluvení.

Štěpán: Ty hlavně chodíš hrozně pomalu. Máš dvoumetrovej krok, ale chodíš hrozně pomalu. Měli jsme teď rozhovor s tebou a on mi dvě minuty předtím volá, že asi půjde někam na oběd. Kámo, za dvě minuty máme u tebe doma rozhovor. Já jsem ho udělal u tebe, abys nepřišel pozdě.

Augustine: Ale já jsem ještě neměl oběd, tak jsem si říkal, že tady chcípnu. Tak jsi mi aspoň přinesl sušenky. A hlavně já se vždycky zaseknu, mám hroznej problém s momentem. Mě nezajímá to, co není tady. Já chci být prostě jenom tam, kde jsem.

Štěpán: Augustine nežije v Praze, on žije v přítomnosti.

Augustine: Já jsem vždycky ten, kdo chodí jako poslední ze zkušebny.

Štepán: Kámo, protože tam vždycky necháš klíče třeba. Vždycky něco hledáš. A já ten problém mám taky, ale jsem šťastnej, že ho má někdo ještě větší.

Jaká emoce vás napadne, když se řekne slovo hudba?

Augustine: Počkej, teď si to musím přeložit do angličtiny. Takže music. Slovo hudba je takový necitlivý. Music je krásný, to mě napadá film Amadeus, když ten týpek říká: „Music". Beautiful. Music je něco božskýho.

Štěpán: Mě napadá vytváření nějakýho světa. Nejlepší je to skládání. Když děláš hudbu a hudba je v tu chvíli tvůj život. Tvoření mě baví nejvíc.

Augustine: Já třeba slyším písničky, ale to samotný pro mě není hudba. Hudba je pro mě už hodně speciální, když slyším ty beaty, když třeba narazím na nějakou písničku, která mě fakt osloví. A to, že si člověk dělá hudbu na míru, to je nejhezčí.

Štěpán: Jo, tos řekl přesně. Uděláš si to, co chceš slyšet.