Sex Sunday: Tvoje sexualita se nemusí vejít do jedné škatulky. Co to je heteroflexibilita?

Mnozí můžou mít tendenci vnímat sexualitu jako sérii jasně oddělených políček, do kterých se musí bezpodmínečně zařadit. Buď tě přitahují lidé jiného genderu, nebo stejného, nebo přesně napůl. Jenže realita je mnohem méně černobílá a takhle to pro všechny nefunguje.

Sexualita není pevně daná a neměnná rovnice. Je to spíš proměnlivá mapa, která se může měnit s věkem, se zkušenostmi nebo zkrátka podle toho, koho zrovna potkáš. To, co tě vzrušovalo v osmnácti, nemusí být stejné ve třiceti. A neznamená to, že jsi zmatený*á, nebo nevíš, co chceš. Znamená to jen to, že tvoje touha je přirozeně fluidní a reaguje na tvůj život. A právě na ty, kteří se pohybují v tomhle „meziprostoru“, může sedět označení heteroflexibilita.

Jak se heteroflexibilita vyznačuje?

Jako heteroflexibilní se můžou považovat lidé, kteří mají sexuální a partnerskou preferenci převážně k osobám opačného genderu, ale jsou otevření možnosti mít vztah, sex či city i vůči osobám stejného genderu. Pro spoustu lidí je to osvobozující termín, který je nenutí se škatulkovat.

Tenhle pojem s sebou ale nese i poměrně ostrou debatu. V queer komunitě bývá heteroflexibilita často předmětem kritiky. Lidé jí vyčítají, že parazituje na bisexualitě či pansexualitě, že se lidé bojí „plnohodnotného“ coming-outu, nebo že se ti daní lidé jen snaží vypadat zajímavě a progresivně. Chápu, odkud tahle kritika pramení, queer historie je plná bojů za uznání jasných identit i strachu z toho, že někdo naši orientaci označí jen za „fázi“. Zároveň ale proti označení heteroflexibilita osobně nejsem. Ve své podstatě totiž jde právě proti škatulkování.

Uvedu to na svém příkladu. Mě samotnou přitahují lidé bez ohledu na to, jaký mají gender. Když jsem několik let zpět začala objevovat svou sexualitu, nálepky jako „bisexuální“ nebo „pansexuální“ mi hrozně moc pomohly. Poskytly mi mapu v neznámém terénu, pomohly mi najít lidi, co to mají podobně, a vytvořily bezpečné zázemí, kde jsem se o sobě mohla dozvědět víc.

Dneska mi ale i tyhle nálepky přijdou tak trochu těsné, a proto si myslím, že by každý měl mít možnost se nemuset škatulkovat a stále být přijímán. Vždyť už dávno víme, že sexualita je fluidní a názvy nám slouží hlavně pro orientaci v tom, kde se zhruba nacházíme. Každý máme svůj vlastní, naprosto legitimní prostor na sexuálním spektru, a když se ti většinu času líbí například ženy, ale občas máš sexuální fantazii nebo styk s mužem, a prostě ti to nestačí k tomu aby ses kvůli tomu hned nějak nazýval*a, tak prosím! Vždyť nemusíš.

Gamechanging je pro tohle slovo queerness. Pokud se nechceš složitě definovat a cpát se do jednoho boxíku, ale zároveň cítíš, že označení hetero prostě stoprocentně neodpovídá tvé realitě, můžeš si říct, že jsi queer. Je to v podstatě takový deštník, pod který se schováme všichni, aniž bychom museli komukoliv cokoliv detailně vysvětlovat.

Statistiky z Česka

Že v tom nejsi sám*sama potvrzují i data z dosud největšího českého výzkumu o sexualitě CzechSex, který realizoval Národní ústav duševního zdraví (NUDZ).

Podle výsledků žije v Česku přes 736 tisíc lidí, kteří se neidentifikují jako heterosexuální, což odpovídá zhruba 7 % populace. Největší část z nich přitom tvoří lidé, které přitahuje víc než jeden gender. Výzkum ukázal, že lidé s bisexuální nebo pansexuální preferencí tvoří 3,2 % populace, tedy přes 341 tisíc lidí, což je víc než lidí s homosexuální orientací.

Z toho nám vyplývá, že ta zóna mezi černou a bílou, to široké spektrum šedé, kde se nachází bisexualita, pansexualita i zmiňovaná heteroflexibilita nebo jakákoli preference nedržící se jednoho boxíku, je ve skutečnosti obrovská. Pro statisíce lidí v České republice je prožívání sexuální přitažlivosti k více než jednomu gender naprosto přirozenou, každodenní realitou.

Jak pracovat s vlastní fluiditou?

Když si uvědomíš, že tvoje sexualita není taková, jak jsi ji chápal*a, může to v tobě vyvolat chaos. Od malička jsme učeni binárnímu myšlení. Buď jsi A, nebo B. Jak tedy pracovat s vlastním prožíváním, když zjistíš, že jsi někde mezi?

Dovol si objevovat bez výčitek a bez tlaku na výsledek. Sebeobjevování není nějaký závod s cílovou rovinkou, kde na konci dostaneš certifikát s názvem tvojí sexuality. Je to proces. Může se stát, že tě celý dosavadní život přitahovali výhradně lidé opačného genderu, a najednou potkáš někoho stejného genderu a tvoje tělo i mysl zareagují jinak, než jsi zvyklý*á. A to je v pohodě! Nemusíš kvůli tomu hned redefinovat celou svou minulost ani si vyčítat, že jsi lhal*a sobě nebo ostatním.

Dalším krokem je se pokusit najít vnitřní klid nebo alespoň coping strategie vůči okolnímu tlaku. Můžeš mít pocit, že musíš své okolí neustále informovat o tom, kdo jsi. Jenže tvoje sexualita a tvoje vnitřní prožívání identity jsou v první řadě tvoje věc. Pokud ti v danou chvíli pomůže se v sobě zorientovat pod určitou nálepkou, není co řešit, když ti to přeci pomáhá. Určitě ti doporučuji vyhledat komunitu, ve které se sám*sama sobě dokážeš otevřít. Pokud je ti pod 30 let, během Prague Pridu můžeš zajít třeba na program Pride Youth , a pokud je ti pod 21 let, dvakrát měsíčně můžeš zajít na Teenspace, odpolední program pro LGBTQIA+ mládež také od QTY. Tady najdeš další program na červen!

Pokud cítíš, že tě jakékoliv slovo svazuje, prostě ho nepoužívej. Buď sám*sama sebou a netlač na sebe, abys měl*a na všechno hned odpověď. Je v pohodě být unlabeled.