Přihlášení se k heyfomo
Být queer mi zachránilo život. Co je Queer Joy a jak ji vnímá FOMO komunita?
Být queer není jen o přežití, ale taky o radosti, lásce a pocitu domova v sobě i v naší komunitě. Pride nekončí v červnu, naše štěstí a hrdost si zaslouží prostor každý den.
Když se mluví o LGBTQIA+ lidech a Pridu, většinou se točíme kolem boje - za práva, za uznání, za bezpečí. Je to samozřejmě důležité, ale někde mezi těmi transparenty a peticemi se často ztrácí to, co pro nás může být úplně největší zbraní proti nenávisti, a zároveň balzámem na duši. Queer joy. Ta radost, co pramení z toho, kým jsme, a že jsme víc než trpící menšina.
Queer joy není jen nějaký trendy buzzword, který se v červnu hodí použít na sociálních sítích. Je to stav, kdy si dovolíme být sami sebou naplno a dovolíme si cítit štěstí právě, protože jsme queer - NE navzdory tomu. Je to pocit, když se poprvé držíme za ruku s někým, koho milujeme, aniž bychom ji okamžitě pustili*y ze strachu. Je to tanec na party, kde víme, že nás nikdo nesoudí. Je to radost z komunity, která rozumí tomu, jaké to je, když musíme svůj coming out dělat zas a znova.
Pro mě je queer joy i o tom, že se konečně necítím, jakože nikam nezapadám. Vyrůstala jsem za neustálé přítomnosti pocitu špinavosti. Jako bych dělala něco nekalého jenom tím, že existuju. Bylo mi blbý se převlíkat v šatně se spolužačkami, pořádat přespávačky nebo prostě jen mít blízké holčičí kamarádky. Ne, protože bych neměla ráda ostatní holky, ale protože jsem myslela, že je mám ráda až moc.
„Jsem bisexuálka, ale zároveň aromantička. Přitahujou mě obě pohlaví, ale nejsem schopna se do nich zamilovat. Minulý rok jsem s tímhle fakt bojovala, přišla jsem si rozbitá, neúplná. Ve společnosti, která stojí na vztazích jsem si přišla pozadu. Existence LGBTQ+ komunity mi dost pomohla celou tuhle situaci zvládnout a přijmout. No a teď? Prostě si žiju svůj život and I love that for myself.“
Ačkoliv se LGBTQ+ komunita setkává s neustálými projevy nenávisti jak na ulici, tak v online prostoru a každým dnem bojuje za rovnější práva nebo prostě jen obyčejné přijetí společností, s klidem můžu říct, že mi paradoxně zjistit a přijmout, že jsem queer, zachránilo život. Naučilo mě to přijímat druhé i sebe s větší laskavostí a otevřeností, než bych kdy uměla, kdybych tyhle pocity nezažila.
„Pro mě to znamená komunitu, která mi rozumí.“
Po sebepřijetí jsem samozřejmě o pár lidí ve svém okolí přišla, protože jsem se začala veřejně angažovat v queer právech, ať už jen sdílením informací na stories nebo účastí na Prague Pridu. A tady přišel další paradox - přestala jsem se díky tomu cítit, že musím splňovat jakési požadavky na zapadání do heterácký komunity.Odprostila jsem se od ní a našla si novou - a právě ta je teď mým nejbohatším zdrojem queer joy.
„Být sama sebou.“
Queer joy teda nemusí být něco markantního, může to být i maličkost. Sdílený smích s přáteli, inside jokes, písničky a filmy, díky kterým se cítíme viděni*y, nebo pocit svobody při výběru outfitu a makeupu, protože víš, že tě za ně na party nikdo nebude soudit.
„Moct svojí holce dát pusu před lidma a cítit se u toho naprosto svobodně a bez studu.“
Queer joy je ale zároveň i radikální akt. Ve světě, kde se tolik lidí snaží umlčet naše hlasy, je každý moment naší radosti a lásky důkazem, že jsme tady a nepřestaneme existovat ani milovat.
„Keď som mala 14 alebo 15 a prišla som na to, že sa mi páčia ženy, tak bol svet strašne ružový a dúhový. Byť queer pre mňa bola tá najjednoduchšia vec na svete. Čím som staršia, tým viac vidím, že byť queer na Slovensku nie je úplne joy, ale skor boj. Dúfam, že sa to coskoro zmení a raz to bude čistá radosť.“
Pride nekončí 30. června, nejsme duhoví*é jen jeden měsíc v roce. Naše existence, naše vztahy a naše radosti pokračují každý den, i když si firmy odeberou duhové pozadí na svém logu. Takže ať už ji prožíváme nahlas na Prague Pride nebo tiše doma s partnerstvem a přáteli, queer joy je způsob, jak se znovu spojit sami*y se sebou, se svou komunitou a s tím, co nám v životě dělá dobře. Protože si zasloužíme víc než jen přežívat. Zasloužíme si radost.