
Zdroj: Pinterest / se svolením @lnwpnwphotosV podstatě všechno kolem nás, co konzumujeme, od filmů, reality shows, knih, příspěvků na socials, až po běžné konverzace, nás může naplňovat představou, že by život a partnerský vztah měl být poháněn neustálou vášní. Jenže co když pro tebe sex prostě není důležitý, nebo k němu potřebuješ mnohem víc než jen fyzickou přitažlivost? V tomto díle Sex Sunday se podíváme pod pokličku asexuálního spektra.
Občas to může působit, že je sex středobodem vesmíru a že bez divoké sexuální touhy nemůže vztah fungovat. Jsou nám předhazovány šablony toho, jak má vypadat „správný“ intimní život, a snadno pak můžeme získat pocit, že pokud to tak nevnímáme, je s námi něco špatně. Málo se ale mluví o tom, že s člověkem, pro kterého sex není prioritou, nic v nepořádku není, a může jít o jeho přirozenou orientaci.
Představ si lidskou sexualitu jako takovou pestrou škálu barev, které do sebe plynule přecházejí. To znamená, že na ní nevidíš jen červenou, žlutou a modrou, ale i všechny barvy, které leží mezi nimi, když se začnou překrývat. Tím vzniká nekonečné množství odstínů každé barvy, kterou si dokážeš představit.
Tak a teď si představ přesně takovou škálu, ale označující asexuální spektrum. Mnozí si totiž myslí, že má asexualita jednu formu, jenže tak to rozhodně není. Má jich stejně tolik, kolik existuje lidí, kteří se na této pomyslné škále nachází.

Asexuální spektrum je zastřešující označení pro různé úrovně sexuální přitažlivosti. Nejde o jednu škatulku, ale o pestrou paletu preferencí, z nichž každá popisuje trochu jiný prožitek. Pojďme si v nich udělat jasno.
Asexualita znamená, že člověk nepociťuje sexuální přitažlivost k nikomu, a to bez ohledu na jejich gender. Asexuální lidé mohou vnímat, že je někdo estetický pohledný nebo sympatický, ale prostě u nich nevzbuzuje touhu po fyzickém kontaktu. Je důležité asexualitu nezaměňovat s celibátem, protože celibát je vědomé rozhodnutí sex nemít, zatímco asexualita je přirozená a vrozená orientace. Rozhodně není na místě asexuálním lidem říkat, že „ještě nepotkali toho pravého“, alright?
Demisexualita popisuje stav, kdy tě někdo začne sexuálně přitahovat až ve chvíli, kdy si k nim vytvoříš silné citové pouto. Na začátku vztahu, při seznamování, randění nebo prohlížení fotek na dating apps demisexuální člověk sexuální touhu zkrátka pravděpodobně nepocítí. Potřebuje druhého nejprve hluboce poznat, vybudovat si k nim silnou důvěru a teprve z tohoto přátelského či romantického základu může (ale nemusí) vykvést fyzická touha. Pro lidi mimo toto spektrum to může být těžko představitelné, ale pro demisexuály je sex s někým cizím v podstatě emočně i fyzicky nemožný.
Graysexualita zahrnuje lidi, kteří se nacházejí v pomyslné šedé zóně mezi asexualitou a tradiční sexualitou. Sexuální přitažlivost sice cítí, ale jen velmi výjimečně, za specifických okolností nebo ve velmi nízké intenzitě. Mohou například prožít roky bez jakékoliv sexuální touhy a pak ji na krátký čas k někomu pocítit, nebo mají sex rádi, ale v jejich žebříčku hodnot je až někde na konci. Graysexualita tak skvěle ukazuje, že sexuální touha není černobílá a je naprosto v pohodě být někde uprostřed.
S asexuálním spektrem úzce souvisí i pojem aromantismus, což označuje lidi, kteří nepociťují romantickou přitažlivost k ostatním. Zatímco asexuální člověk může toužit po zamilovanosti, randění nebo romantickém vztahu, aromantický člověk nic z toho nevyhledává. Neznamená to, že by byli bezcitní. City prožívají, ale směřují je spíš do rodiny, přátelství nebo alternativních forem partnerství. Kombinace těchto orientací jsou různé - někdo může být asexuální a zároveň aromantický, ale jiný asexuál může být hluboce romantický člověk.
Představa, že lidé na asexuálním spektru jsou chladní nebo že jejich tělo biologický nespustí sexuální reakci, je omylná. Je potřeba striktně rozlišovat mezi dvěma věcmi: fyzickou potřebou tvého těla (libidem) a sexuální přitažlivostí.
Libido se vyznačuje fyzickou potřebou uvolnění, kterou ovlivňují hormony, a je tedy čistě biologická. I lidé na asexuálním spektru mohou mít libido, mohou normálně masturbovat nebo mít sex pro fyzické uvolnění.
Sexuální přitažlivost je ale něco jiného. Je to stav, kdy k někomu konkrétnímu pociťuješ touhu po sexuálním kontaktu. Asexuální lidé tuhle konkrétní přitažlivost k druhým buďto nepociťují vůbec, nebo jen zřídka.
To ale neznamená, že nemají touhu po blízkosti, intimitě nebo romantických vztazích (pokud nejsou zároveň aromantičtí). Schopnost milovat, prožívat romantické city a chtít s někým sdílet život s (ne)přítomností sexuální přitažlivosti nemusí mít nic společného.
Může fungovat vztah, kde sex nehraje roli nebo není prioritou? Odpověď je naprosto jednoduchá. Ano, protože sex není podmínkou pro vedení plnohodnotného vztahu. Existuje spousta lidí, kteří prožívají šťastná a stabilní partnerství založená na jiné formě intimity.
Intimita má totiž mnoho podob a sex je jenom jednou z nich. Pro partnerské dvojice (ať už jsou na ace spektru oba, nebo jen jeden z nich) můžou být zdrojem hlubokého propojení dlouhé rozhovory, držení za ruku, objímání, projevování něhy, vzájemné pochopení, trávení společného času, pocit bezpečí a tak dále a tak dále. Zkrátka všechno, co může obsahovat jakýkoli jiný romantický vztah, s výjimkou sexu.
Nejdůležitější je netlačit se do ničeho jen proto, že se to od tebe čeká, nebo se to považuje za „normální“. Tvoje hodnota jako člověka (a partnera*ky) absolutně nezávisí na tom, jestli chceš, nebo nechceš mít sex. Máš plné právo na své vlastní hranice a na vztah, který funguje podle tvých vlastních pravidel. Život a láska se dají perfektně užít i bez sexu.

Píšu o tom, co nejčastěji probíráme s kamarády u pivka - od social issues a queer témat přes studentský život a low budget cestování až po duševní zdraví. Tak si k nám virtuálně přisedni!🫂