Přihlášení se k heyfomo
Rozhovor s nadějnou spisovatelkou Sárou Báchorovou: Poruchy příjmu potravy mě ohrozily na životě
Sára Báchorová je dvaadvacetiletá dívka z Trutnova, která se snaží rozšířit povědomí lidí o psychických poruchách. Sama v minulosti několikrát byla hospitalizovaná na psychiatrii, a to zejména kvůli jejím problémům s poruchami příjmu potravy, o kterých také napsala úspěšnou knihu s názvem An(n)a.
Kniha An(n)a je inspirovaná životním příběhem Sáry a vypráví o Anně, jejíž život naruší Ana, neboli anorexie, která jí postupně ničí život. Její existenci začne ovládat jídlo a počítání kalorií. K tomu se potýká s bulimií, depresemi a izolací od ostatních. Kniha má velmi silný příběh, který je založen na životě Sáry Báchorové.
Ahoj Sáro, jak se máš?
Ahoj, poslední dobou jsem v jednom kole, ale i přesto se mám dobře. Děkuji za optání.
Ve svém nízkém věku máš za sebou PPP a mnoho zkušeností. Myslíš, že tě i nemoc někam v životě posunula?
Rozhodně ano. Několikrát jsem si sáhla na dno, měla jsem spoustu sporů s rodinou a blízkými, ztratila jsem kus svého života. Naštěstí mám kolem sebe skvělé lidi, rodinu a pravé přátele, a právě díky mým onemocněním jsem se začala na svět dívat jinak. Nacházím štěstí v běžných situacích. Raduji se z maličkostí a vážím si života.
Jak tě napadlo napsat knížku?
Už od dětství jsem chtěla psát knihy. Představovala jsem si, jak jednou budu slavná spisovatelka jako Jacqueline Wilsonová. *smích*
Co na tu knížku tvoje rodina a přátelé?
Všichni mě velmi podporovali, ale zároveň byli smutní z obsahu knihy.
Plánuješ pokračování?
Ano, určitě. Dokonce mám i vymyšlený děj druhého a třetího dílu. Kvůli osobním důvodům jsem to však musela odložit.
Řekla bys, že PPP už jsou za tebou? Nebo tady budou celý život?
Momentálně jsem stabilizovaná, ale vím, že relaps může opět nastat.
Co je zásadní pro uvědomění si, že máš problém s PPP?
U každého to bude asi jiné. Já si to uvědomila ve chvíli, kdy mi šlo o život a když jsem přicházela o přátele.
Co ti nejvíce pomohlo?
Rodina a vidina šťastného života, ve kterém nebudu vězeň vlastní hlavy.
Proč si myslíš, že se počet osob s PPP stále zvyšuje?
Myslím si, že veliký vliv mají sociální sítě, tlak společnosti a stálé stigma.
Jaké jsou tvé životní cíle?
Chtěla bych pokračovat v psaní, mít svou nadaci a jednou se chci stát matkou. Ale ať už budu dělat cokoliv, chci být šťastná.
Jak by se dle tvého názoru mělo zachovat okolí člověka, který trpí PPP?
Ukázat mu, že tu jsou pro něj. Netlačit na něj, nutit ho jíst, kritizovat jeho posuny, komentovat jeho váhu. Pomoci mu najít zdravý vztah k jídlu.