Kanadská kapela Mother Mother v únoru vydala nové album Grief Chapter a vyrazila s ním na světové turné. V neděli 24. března zahrají i v pražském Foru Karlín. Redakce Heyfomo dostala příležitost spojit se s lead singerem Ryanem Guldemondem přes videocall a položit mu několik otázek.
Kapela zahájila své tour 17. února a prvních 12 koncertů je čekalo ve Velké Británii a Irsku. Tolik zastávek po Britských ostrovech nikdy dříve neměli a dle Ryana je z toho celá skupina nadšená. I přes nachlazení, které všechny členy ze začátku provázelo (a prý to tak mají z neznámého důvodu vždy), do svého dosud největšího turné skočili po hlavě a těší se na jeho každou zastávku.
Jestli jste v posledních třech letech byli aktivní na TikToku, jistě jste zaznamenali absolutní výbuch songů Hayloft a Burning Pile. Ačkoliv oba dva vyšly v albu O My Heart již v roce 2008, začátkem roku 2021 si získaly celosvětovou pozornost díky trendům, které natočily TikTok stars jako třeba Charli D'Amelio, Avani nebo Benji Krol.
Do té doby byla hudba Mother Mother populární především u starších posluchačů a posluchaček. Zeptala jsem se, proč si myslí, že dekádu po vydání dokázala zaujmout generaci Z.
Odpověděl mi, že jejich hudba je energetická, lively a zároveň popisuje emoce, se kterými se mnoho mladých potýká, a dokáží se s texty tedy ztotožnit. Po příchodu nových fanoušků a fanynek se prý také velmi změnila dynamika koncertů, jsou mnohem šílenější, živější, hlasitější a dav tvoří především gen-zers. Starší fanoušci si často na mladé stěžují, protože kapela téměř nelze slyšet přes hlasité skandování a křičení lyrics směrem k pódiu. A co na to říká Ryan? Všichni členi kapely z toho mají ohromnou radost a váží si této silné energie, kterou na koncerty gen Z přináší! Doslovně cituji: „We don't sing for the people, we sing WITH the people.“
Zajímalo mě, jestli se teď snaží svou hudbou zaujmout a přilákat především gen Z, když nově tvoří většinu posluchačstva. Podle Ryana nesměřují hudbu na žádnou specifickou věkovou kategorii, protože by hudba měla být naprosto dostupná a otevřená všem bez ohledu na věk. Je to pure umění, ve kterém jde jen o jeho energii a o to, jak proudí k posluchačům. Každý si v ní najde to své nehledě na věk.
Jejich nejnovější album Grief Chapter pracuje s tématy, jako je smrt a smutek. Nemá být však bráno negativně, ale pozitivně. Když si uvědomíme svou smrtelnost, a že tu nebudeme napořád, tak začneme brát na větší váhu důležitost našeho života a může nám to pomoci si ho začít víc užívat a mít z něj radost, i když vše není zrovna růžové.
„When we sing about mortality, we celebrate the importance of life,“ dodal Ryan. Otevřel se i ohledně jeho boje s depresí. V předchozích albech s těmito tématy také pracoval a psaní textů, ve kterých popisoval své emoce, byl jeho coping mechanismus. Nyní se mu daří lépe a snaží se posluchačstvu předat poselství, že se tento vnitřní boj dá vyhrát.
Tuto myšlenku vystihuje úsek z textu skladby Explode!:
When I die
I'll let go
But in my life
I hold on until there's nothing left to hold.
Na závěr a ulehčení jsem se zeptala na Ryanův vztah s Molly, jeho sestrou, která je též členkou kapely. Zajímalo mě, jaké to je pracovat se svým sourozencem a jakou to tvoří ve skupině dynamiku. Dynamika je prý opravdu veselá, vtipná a někdy i bojovná. Oba dva jsou energičtí vtipálci a spíš než aby spojení rodiny a práce nějak škodilo, tak to celé skupině dělá radost a alespoň není nuda. „There are always some schenanigans going on,“ řekl se smíchem Ryan. Také dodal, že i kdyby někdo nevěděl, že jsou sourozenci, tak by to po chvilce poznal.
V neděli 24. března od 20 hodin vystoupí v Praze se skupinou Moncrieff a moc se všichni těší, protože milují Prahu a jejich české fans! See ya there xx