Přihlášení se k heyfomo
Rozhovor: Režisér prvního česko-vietnamského filmu Dužan Duong o natáčení Letní školy, 2001 i dětství v Chebu
Dužan Duong se narodil ve Vietnamu, ale vyrostl v Chebu. Dnes patří k nadějným mladým režisérům Česka a teprve před několika dny uvedl na festivalu KVIFF v Karlových Varech celovečerní debut Letní škola, 2001, který se inspiruje jeho dětstvím a dospíváním v západočeském městě. Na filmových plátnech ho nyní můžeš vidět i ty.
Není to poprvé, co Dužan pro české diváctvo uvádí snímek s vietnamskou tematikou. Pozornost vzbudil už jeho dokument Mat goc, který zkoumá, jak se na Vietnam dívají banánové děti (tedy potomstvo Vietnamců a Vietnamek narozené v Česku) a krátkometrážním film Bo Hai, ve kterém mapuje složitý vztah otce a syna, kteří si nerozumí kvůli generačnímu rozkolu.
Na svém prvním celovečerním debutu Duong pracoval jak režisérsky, tak scenáristicky. Pomáhali mu Lukáš Kokeš a Jan Smutný, kteří za sebou mají úspěchy třeba s dokumentem Nic jako dřív nebo filmem Furiant. Umělecký ředitel festivalu ve Varech označil Dužana za mimořádně talentovaného tvůrce první vietnamské generace v Česku.
V novince Dužan sleduje návrat 17letého Kiena do Česka a rozpory s jeho rodinou, se kterou se nechápe. Sám režisér o filmu řekl, že je vzpomínkou na jeho dětství v Chebu:
„Nic jsem neřešil, jen jsem zlobil a žil v Chebu.“
Hlavním tématem filmu je rodina a vztah mezi rodiči a dětmi. Jak ty sám nyní vnímáš vztah s rodiči oproti tomu, jaký byl v dětství?
Myslím si, že jsem se víc otevřel a víc spolu komunikujeme. I když to stále není ideální, pracujeme na tom a snažíme se zlepšovat - především to, co nám dřív spolu komunikovat nešlo.
Jak rodiče reagují na tvou filmovou tvorbu? Diskutoval jsi s nimi Letní školu?
Bylo by dobré, kdybych se mohl zeptat rodičů například na scénář - co si o tom myslí, jestli je to dost autentické. Ale my doma opravdu nejsme tolik naučení spolu komunikovat, takže jsem se raději moc neptal...
Film nabízí také hlubší vhled do života Vietnamců a Vietnamek v Česku. Máš pocit, že i po tolika letech může snímek změnit představy Čechů a Češek o vietnamské komunitě?
Snažil jsem se primárně vylepšovat obraz a image vietnamské komunity. Ukazuji ji tak, jak ji já osobně znám, tedy důvěrně. Asi nechám na diváctvu samotném, ať posoudí, jestli je snímek obohatil, nebo ne.
Narodil ses ve Vietnamu, ale vyrůstal jsi v Chebu. Jak vzpomínáš na dětství na tržnici Dragoun a jak se ti tam natáčelo, když to byl tak trochu „návrat domů“?
Teď musím říct první fun fact z natáčení, a to, že jsme to celý „fejkovali“ a natáčeli v Praze, takže na Cheb jsme jenom vzpomínali a rekonstruovali jsme ho. Ale samozřejmě Cheb a tržnice Dragoun jsou zkrátka moje dětství a mám na ně milion vzpomínek. Byla to ta bezstarostná část dětství.
Cedule tam byla ale věrohodná, té jsem si všimnul.
Jo, ale my jsme si to vytiskli všechno z internetu.
Kromě Česka se natáčelo také ve Vietnamu. Jaký k němu máš vztah?
Ve Vietnamu jsem se narodil, ale ve třech letech jsem s mámou odletěl do Chebu za tátou, takže tady žiju už hodně dlouho. Do Vietnamu jezdím jednou za dva, tři roky, možná i čtyři. Je to pro mě země, kterou můžu stále objevovat. Neberu ji jako nějaký stoprocentní domov, ale kdybych chtěl, tak bych tam nejspíš dokázal žít a fungovat.
Jak probíhal casting do filmu? Myslím, že je tam spousta neherců a znám snad jen herce, co hrál ve Zrádcích nebo Smyslu pro tumor, který ztvárnil Kienova tátu.
To byl právě jenom jeden z lidí s hereckými zkušenostmi, jinak jsme jeli street casting, přes Facebook ve skupinách, v nehtových studiích, ve večerkách. A tak jsme našli všechny naše účinkující.
