Muzikál Wicked míří z Brodwaye na filmová plátna a zpěvačka a herečka Ariana Grande už dávno není jen hvězda Disney Channelu. Přečti si recenzi na jeden z nejočekávanějších filmů letošního roku!
Wicked rozhodně v Česku nemá tak kultovní postavení jako v Americe, ale to rozhodně neznamená, že bys mu neměl*a dát svou pozornost. Muzikál rozšiřuje příběh legendárního filmu The Wizard of Oz, který na filmová plátna z Broadwaye přenáší režisér Jon M. Chu. Od toho můžeš znát třeba velkolepou romantickou komedii Crazy Rich Asians.
Ale pozor! Na konci filmu na tebe vyskočí TO BE CONTINUED - i když se tak Wicked nejmenuje, je to teprve 1. část. Další bude v kinech za rok.
Režisér totiž film rozdělil na dva po vzoru toho, kdy je v divadle pauza mezi prvním a druhým dějstvím, aby nemusel škrtat hudební čísla a dějové linky. I přesto působí letošní film jako ucelený příběhový prvek.
A to určitě ocení (nejen) fanoušci a fanynky muzikálu. Z filmu sálá láska k tomu, co adaptuje, a to je to hlavní. I pro herecké duo Arianu Grande a Cynthiu Erivo je to dle emotivních rozhovorů dream project a vše, co do projektu vložily, je rozhodně patrné.
Asi právě ony dvě jsou to hlavní, na čem film staví. Ač se to možná nezdá, obě postavy jsou skvěle propracované, přestože třeba Arianina Glinda se může zdát zprvu dost jednoduchá.
Hlavní hrdinky jsou navíc další skvělý příběh vztahu enemies to friends a i když bych to nikdy neřekl, tak hlavním komediálním prvkem Wicked je Ariana Grande, která je opravdu neskutečně vtipná a naplno se obouvá do role Glindy. Že navíc zpívá sakra dobře asi nemusím zmiňovat. Momentálně si běží pro Oscara za vedlejší ženskou roli a mezi soupeřkami za mě vede.
Nelze určitě opomenout ani Elphabu, která je vyčleňována ze společnosti kvůli své barvě pleti. A fakt, že ji hraje černošská herečka Cynthia Erivo, filmu jen přidává na hloubce jeho message. Ač se tak film možná netváří na první pohled, Wicked je kritický vůči rasismu, segregaci ve společnosti či nepoměru moci.
Overall je to fakt zábavný film, do kterého jsem se rád ponořil, ale nevím, jestli jsou pro spíše mainstreamového diváka*divačku stravitelné více než dvě a půl hodiny zpěvu.
Vizuálně je to pastva pro oči, ale pokud bych měl sundat bod, tak mě strašně štvala technická chyba, nebo kreativní rozhodnutí, tak moc přesvítit veškeré sety, což je patrné hlavně při interiérových scénách. Do oken se dere tolik bílého světla, že to jako přirozený sluneční svit nevypadá ani zdaleka, a dost často to vytváří zbytečný kontrasty s obličeji herců a hereček, které není dobře vidět.