Přihlášení se k heyfomo
Recenze: Vlny - Jiří Mádl vrací naději v české historické filmy
Ať už víš nebo nevíš detaily toho, co se dělo v Československém rozhlase v srpnu 1968, Mádlův film Vlny rozhodně není nudná dějepisná hodinka.
Když slyším slovní spojení „český historický film“, tak mě často chytají osypky. A po filmech/seriálech jako Jan Žižka (2022), Marie Terezie (2017-2021) nebo Milada (2017) se mi snad ani nemůže nikdo divit. Češi mají zvláštní „talent“ neumět točit o historických událostech bez dávky zbytečného patosu a z historických figur dělají modly bez toho, aniž by se na ně někdy podívali trošku kriticky nebo lidsky. Na film Havel (2020) jsem do teď nesebral odvahu a fakt jediné, co mě poslední dobou příjemně překvapilo, byla minisérie Božena (2021) o slavné české spisovatelce od České televize. A právě proto jsou Vlny, třetí a největší režisérské sousto Jiřího Mádla, velmi příjemným překvapením.
První velmi dobré rozhodnutí je, že se Vlny soustředí na spíše neznámý příběh, a to i pro mě jako maturanta dějepisu. A i pokud jste slyšeli jména jako Weiner, Dienstbier nebo Šťovíčková, tak do středu dává Mádl smyšlenou (založenou na více existujících lidech) postavu technika Tomáše, který pracuje v mezinárodní redakci Československého rozhlasu a shodu náhod se stane do centra veškerého dění.
Režisérsky i scenáristky tu je pak velmi dobře balancované vysvětlování daných historických situací, aby se člověk dozvěděl něco jiného, ale primární fokus je evidentně na emoce, které má člověk z děje a této doby vycítit. A díky tomu je z Vln jeden z mála filmů, který má šanci být stravitelný i pro zahraniční diváky a nejen Čechy.
Snad po všech stránkách se filmu nedá nic moc vytknout, jak příběhově, herecky, tak vizuálně, nebo co se týče soundtracku. Je patrné, že do Vln šlo hodně peněz. Ale za mě trošku pachuť zanechává Mádlův treatment ženských postav, protože jeho film Bechdel testem rozhodně neprochází. Má sice dvě pojmenované ženské postavy, které spolu ale snad nikdy nemluví kromě scény v kuchyni. Vedle silné a odvážné novinářky v podání Táni Pauhofové, je ještě bolestivěji patrné, jak reduktivně a karikaturně je napsaná sekretářka, kterou si zahrála Marika Šoposká. Ale to bych po českých filmech chtěl asi moc...