RECENZE – Robin Zoot: Make Sudety Great Again

Sudetská legenda se hlásí o slovo a deskou Make Sudety Great Again překonává všechna očekávání. Robin Zoot nabízí hudební zážitek, který vrací českému rapu silný společensko-kulturní rozměr. Proč by měl tohle album slyšet každý fanoušek rapu?

Hudba

Po hudební stránce rozhodně stojí za zmínku využití chorálů a propracovaných vícehlasů. Zpívaný projev Zoot kombinuje s rapem, jak je dnes trendem. Podobnou flow můžeš najít například u Viktora Sheena, se kterým má kromě témat, jako otcovství a zajištění rodiny, podobný i projev. Make Sudety Great Again je ale daleko syrovější deska, která dokáže uspokojit i fanoušky tvrdšího rapu (Velkej vůz). Od toho Sheen na své poslední trilogii spíš upustil. Současně ale sudetský opus nabízí i zapamatovatelné party a zpěvné hooky.

Album má ideální délku, ale co je důležitější, není na něm jediný moment, kdy tě začne nudit. Produkce je špičková, což už je v případě Milion+ standard. Snad největší fire jsou pak samotné beaty. Na desce najdeš smršť drillových i tanečních záležitostí a každá je klenot.  Pokud jsi ale pod labelem, ve kterém vychází převážně propracovaná kvalitní hudba, něčím se musíš odlišit. V čem je Make Sudety Great Again speciální?  

Texty a myšlenka alba

Robin Zoot udělal nejenom jedno ze svých top alb, ale z určitého pohledu i jedno z nejdůležitějších rapových alb posledních pěti let. V první řadě vrací rap ke kořenům hrou s jazykem a originálními bars („V jejich věku mě zajímal Fat Joe // Je zajímá taky ale bez Joe // Sjetý jak gumy, tak snad to taky půjde na léto ještě přezout“). Samozřejmě pracuje s některými tématy, která jsou pro rap i jeho kariéru aktuální (peníze, bohémství). Netopí se ale v klišé, a místo toho texty opírá o svou minulost ze Sudet, ze které sice jeho tvorba čerpá dlouhodobě, ale ještě nikdy v takovém rozsahu a s takovou otevřeností.

Co je ale vůbec nejdůležitější – Zoot vrací rap na ulici a dává mu z hlediska domácí scény ztracený rozměr – dělá z něj nástroj změn. Když opomineme problematiku rasismu, Zoot přímočaře otevírá společenská témata, která jsou spojena s rapem v podstatě od jeho začátku a která byla pro hip hop celosvětově stěžejní v 90. letech hlavně mezi afroamerickou menšinou. Ta s trochou nadsázky vyrůstala v městské džungli a chudobě a snažila se dostat pryč z ghett stejně jako Zootova generace ze Sudet. Přesto ale na svůj původ nezapomněla a snažila se posouvat slovy celou svoji komunitu. Oproti klasickému modelu gangstera/hustlera, který se dostal na vrchol, nabízí Zoot místo flexu, oslavování drog, přemíry sexistických narážek a prázdných slov v první řadě opravdové příběhy. Odkrývá zjizvenou tvář Sudet, ale netvrdí, že z pasti se člověk dostane jedině nelegální činností a že právě on je jediný, kdo to může dokázat. Jeho novinka působí dospěle a dodává důležitý pohled na českou sociální situaci jedné generace. Alarmující svědectví je strhující, a přitom strašně zábavné na poslech. Zoot nerapuje, ale vypráví, motivuje a snaží se nastavit zrcadlo.

Pomyslným vrcholem alba je pak track V Pasti. Jeho finále je masterpiece jak z hlediska flow, tak bars. Ukazuje, jak může být život každého z nás občas složitý, zvlášť pro ty, kteří nevyrůstali v bavlnce. Netvrdí, že začínáme všichni na stejné startovní čáře, ale ukazuje, že každý může svůj směr ovlivnit a z každé životní pasti se dá dostat. A že čím těžší se to může zdát, o to lepší pocit to nakonec je. V podobném duchu se nese víceméně celé album, které i po několikátém poslechu nabízí stále nové podněty k zamyšlení.

Deska má společensko-kulturní přesah, který se z mainstream rapu v poslední době vytrácí. To vše ale balí do fresh zvuku, nadčasových beatů a originálních bars. Robin Zoot udělal album, které musí milovat každý, kdo vnímá rap jako něco víc, než „jenom“ hudbu.

BTW: Dialog v tracku Addict si bezpochyby odnáší cenu za nejvtipnější skit roku.