Recenze: House of the Dragon je zpět s 3. řadou a hned nechává zařvat velkou postavu, brutal...

Více jak čtyři roky po svém startu House of the Dragon stále dokazuje, že je jako prequel mnohem lepší, než hlavní seriál Game of Thrones. Pro mě je hlavní bonusem asi to, že je to centrovaný příběh, vlastně jako kdybyste sledovali válku dvou států místo 2. světové války v seriálu. Právě díky tomu, že není seriál roztříštěný na obrovský počet postav postav, má podle mě mnohem větší dopad na diváka, když nějaká z postav umře. A o to tady není nouze.

Už první díl třetí řady přichází s obrovskou bitvou o Gullet, při které jedna ze stran Greens vs. Blacks dostane zase velký a bolestivý zásah do svých řad. Nečekaný, bolestivý a vlastně i vtipný, což zní jako paradox, ale pokud jsi tuhle sérii ještě neviděl*a, tak si jen počkej.

Třetí série tím hlavně okamžitě a prakticky automaticky vyrovnává stížnosti na tu druhou, že se nic neděje a vyrovnává momentum opravdu zběsile, že ani jako divák*divačka ani jako postava v House of the Dragon nevíš, kam se vrhnou dříve. Kritici a kritičky, kteří viděli už více dílů, mluví o tom, že třetí epizoda je jednou z nejlepších, které kdy celý universe Game of Thrones nabídl a já tomu možná i věřím.

HOTD je známé i určitou kontroverzí, kdy tenhle seriál nesnáší George R.R. Martin za to, že tvůrce Ryan Condal neuposlechl jeho rady a mění některé knižní reálie. Ale mám pocit, že i tahle tvůrčí lehkost, kdy se showrunner nesnaží tolik úpěnlivě uspokojit protivného spisovatele dodává seriálu svěžejší dech.

Stejně jako dříve, se House of the Dragon může opírat a opírá o svůj fenomenální cast. A přestože většina fandomu pravidelně opěvuje hlavně Emmu D'Arcy a Matta Damona jako titulní pár, je pro mě hlavním stavebním kamenem tady toho seriálu Olivia Cooke a její Alicent, která dostává prostor zářit hned v prvním díle hlavně díky svým facial expressions. (Thank god for no botox.) Jasně, všichni tři v tomto triu předvádějí fenomenální výkony, ale Oliviina Alicent, která opravdu často zvládá být ambivalentní (kdy nevíš, jestli jí nenávidíš nebo fandíš), je ta ideálně komplikovaná morally grey postava, kterou tenhle seriál potřebuje. A doufám, že tentokrát nějaké nominace a ceny shrábne místo Emmy i ona.

Nechávám si jeden bod do zásoby, protože nejsem úplně stoprocentně přesvědčený, že nás tvůrci chtěli odvařit jen z prvního dílu. Ono si totiž opravdu není na co stěžovat v rámci epičnosti - více draků, víc lodí, více vojáků a více bitev. A čím dál tím větší hrozba, že s každým dílem odejde někdo, komu zrovna fandíš ty.

Na seriálu je oproti levnější sestřičce nebo bratříčkovi A Knight of the Seven Kingdoms vidět hlavně i jeho stupňovaný budget, kdy si můžeš dovolit více VFX scén, opravdu epické bojové scény i scény s propracovanými draky. Je vidět, že HBO na své vlajkové lodi nešetří a je to sakra dobře. První epizoda se stala tou nejlépe hodnocenou na IMDB a za mě právem.

HODNOCENÍ: 9/10