Letošní film od herce a režiséra Jiřího Havelky se dostal na Netflix! Povíme ti, jestli stojí za zhlédnutí a proč.
Jiřího Havelku (42) možná znáš jako herce v roli učitele z nedávno vysílaného seriálu Pozadí události od ČT nebo jsi viděl/a Vlastníky (2019), které režíroval původně jako divadelní hru pro divadlo Vosto5 (2017). V témže divadle Havelka působí i jako herec, momentálně v představeních Sentimental a Proton !!!.
Už ve Vlastnících, Havelkově filmovém debutu, jsme poznali jeho rukopis – komorní atmosféra, kdy jsou herci po celý film prakticky na jednom místě (podobně jako na divadelní scéně), a tématika úzce specifická pro nás Čechy, kdy se dostane jak na aktuální světová témata, tak na témata každodenní. Děj popohání narůstající tempo jisté neodvratné (ačkoliv humorné) zkázy – to vše lze aplikovat i na Mimořádnou událost, která se však liší tím, že je o něco odlehčenější.
U Havelkových filmů si neodpočineš, což ale ani nechceš. Zrak i sluch máš neustále napjatý a nechceš si nechat ujít žádný detail. Vtipů je v obou filmech nespočet, a vždy jsou předneseny absolutně přirozeně jakoby mimoděk a v ten dokonalý moment. Je to humor na opačné straně spektra, na jehož kraji je třeba takový Kameňák (ale proti gustu žádný dišputát, skalní fanoušci!).
Tolik narážek na čecháčství, švejkovství a cimrmanovství najednou se může zdát absurdní a velmi nepravděpodobné, ale jen do momentu, kdy ti konec filmu odhalí (spoiler alert), že je podle pravdivé události, a to do posledních detailů. Tohle se může stát fakt jen u nás!
A o co v Mimořádné události vlastně jde? Aniž bych ti prozradila úplně všechno, napovím, že uvidíš partu cizích lidí ve vlaku jedoucím pozadu a bez průvodčího, kdy se během pár desítek minut stihnou dost dobře poznat. Konkrétně pracovník pohřební služby, geniální kluk, jehož tátovi ujel vlak, holka v kostýmu papouška, máma s dcerou, klučičí kapela, myslivec islamofob, postarší paní se zásobou řízků v chlebu, nešťastný manželský pár milovníka táboráků a alkoholičky, plus jeden (ne tak úplně) veterán. Téhle skvadře dávám takových 80 %. Díky za naději, že česká kinematografie ještě může stát za to!