Šest nových příběhů z Black Mirror universa se o krok přiblížilo svým začátkům a ukazuje se, že to je klíč k úspěchu.
Black Mirror vyrostlo od roku 2011 z niche seriálu v globální megahit, který se posunul i v oblasti produkce a přidal si do repertoáru hned několik zvučných jmen. V roce 2023 však mnohé šestá řada nenadchla a hodně lidí prohlásilo seriál tvůrce Charlieho Brookera za mrtvý.
Nová série nás ale přesvědčuje o opaku a vrací se ke svým kořenům s více niche epizodami, které se už tolik nevezou na vlně sci-fi, ale spíš se zaměřují na lidské příběhy a navazují na svůj předem set-upnutý universe s interaktivním filmem Bandersnatch nebo epizodu USS Callister.
Nejméně tři epizody z celé série se vědecko-fantastickým elementům vyhýbají, a místo toho vypráví o lidských prožitcích- třeba díl Common People, který si bere na mušku zdravotní systém USA, kde platit více znamená mít lepší péči, nebo Bête Noire, v němž se mstí šikanovaná spolužačka ze střední školy a Eulogy, ve kterém Paul Giamatti vzpomíná skrze „vstupování do fotek“ na svou zesnulou lásku.
Raw lidské emoce v sedmé řadě hrají hlavní roli a seriál se taky více opírá o herecké výkony, což je vlastně úplný základ podoby Black Mirror ve svém prime time před 10 lety. Herecky v nich vévodí třeba Paul Giamatti, Rashida Jones a nová britská jména Siena Kelly a Rosy McEwen.
Více experimentální díl je třeba Hotel Reverie, ve kterém herečka Issa Rae vstupuje do starého filmu, aby si interaktivně zahrála v jeho remaku. Plaything sleduje vyšetřování vraždy spojené s podivnou nostalgickou hrou a pokračování USS Callister, ve kterém sledujeme posádku naklonované DNA lodi, jak dále bojuje o přežití.
I ty mají možná svoje slabé stránky, ale rozhodně nepůsobí tak moc mimo jako třeba vlkodlačí/paparazzi epizoda z poslední série. Brooker se tak nějak uklidnil a experimentuje už jen v rámci vymezeného pole.
Celkově mi tahle série připadá jako přísun svěžího vzduchu do skomírající série, která nabízí nekonečně příležitostí.