Milostný příběh syna ruského oligarchy a vyhrál hlavní cenu Zlatou palmu na festivalu v Cannes jako jedna z mála komedií. Vyhraje i přízeň diváctva?
Režisér Sean Baker ve svých filmech autenticky zpracovává životy lidí na okraji společnosti, o kterých mnoho filmařů a filmařek netočí. Jde například o přistěhovalce, lidi s nižšími příjmy nebo také sex workers. Vidět jsi od něj mohl*a už třeba film Tangerine o trans sex workers z ulice nebo The Florida Project o dětství na motelu za zdmi Disneylandu. V novince Anora sleduje tanečnici z Brooklynu, která se zamiluje do svého klienta Ivana, syna bohatého ruského oligarchy.
Baker tu kupodivu přechází naplno do komedie, potažmo romantické komedie, a jeho film je tak jednou z mála komedií, která si odnesla hlavní cenu Zlatou palmu z prestižního filmového festivalu v Cannes. (Pokud nepočítáme jihokorejského Parasite, který je žánrově dost na pomezí.)
Nabízí se samozřejmě srovnání s klasikou Pretty Woman, která je ale vedle Anory slabým odvarem toho, jak by takový vztah skutečně vypadal. Anora je vtipná a zamilovaná, ale zároveň dost drsná a explicitní.
Filmu naprosto vévodí herečka Mikey Madison, kterou si Baker vyhlédl v Tarantinově Once Upon a Time in Hollywood a slasheru Scream VI. Roli dostala bez castingu a naučila se kvůli ní rusky, a to všechno se jí dost možná dobře vyplatí, protože je jedním z hlavních jmen, které se současně skloňuje s nominacemi na Oscary.
Mimo ji ve filmu najdeme plno ruských a arménských herců a hereček, kteří ji schopně doplňují a mají taky prostor vtipně zazářit.
Celkově mě Anora fakt nadchla a nemám jí co vytknout. Film má 2 hodiny 20 minut, ale je tak zábavný, že se ani nepodíváte na hodinky a budete odcházet s pocitem, že jste něco takového nikdy neviděli.