Realita modelingu: Rozhovor s vicemiss České republiky

Trigger warning: diskuze o body image a poruchách příjmu potravy

Sarah Horáková je devatenáctiletá rodačka z Velkých Pavlovic. V roce 2021 se umístila na druhém místě v Miss České republiky. Studuje na Masarykově univerzitě, cestuje po světě a věnuje se projektům Erasmus plus.

Valerie Váňová se narodila v krušnohorském Lomu a v roce 2021 se umístila na třetím míste v soutěži Miss České republiky. Momentálně dokončuje střední školu a usiluje o přijetí na vysokou. Ráda cestuje po světě a účastní se projektů Erasmus plus.

Co nám o světě modelingu prozradily? 👇

Jak vás napadlo se přihlásit do Miss České republiky?

Sarah: Upřímně, byla to opravdu náhoda. Oslovila mě jedna slečna, která ročník přede mnou soutěžila, jestli to nechci zkusit… no a ono to vyšlo.

Valerie: Je to sice trochu klišé, ale chtěla jsem vyzkoušet něco nového. Dříve jsem byla často oslovovaná modelingovými agenturami, ale nikdy jsem neuspěla kvůli své výšce, která je pro modeling nedostačující. Tak trochu jsem doufala, že mi to otevře dveře minimálně do komerčního modelingu a snadněji se někde uchytím.

Čekaly jste, že byste se mohly umístit na tak dobré pozici?

Sarah: Aby řekla pravdu, NE. Možná to zní jako klišé, ale od malička mám tak trošku víc „prořízlou pusu“. Když se mi něco nelíbí, tak to řeknu, avšak ve finále to byla spíše moje výhoda. Je to ironie osudu, protože jsem tam spíš ke konci opravdu byla pro zábavu a ne pro to, abych odcházela s korunou na hlavě. Je jasné, že člověku se to líbí, ale otázka je, jestli to za to stojí.

Valerie: Nechci říct, že jsem si nevěřila, ale kterákoli soutěž krásy opravdu není jen o vzhledu. Hraje tam roli mnoho dalších faktorů. Popsala bych to spíš tak, že jsem neměla příliš vysoká očekávání, protože jsem nechtěla být ze svého potencionálního neúspěchu zklamaná.

Pociťovaly jste někdy nějaký nátlak na to, jak byste měly vypadat?

Sarah: Určitě ano a kolikrát. Bohužel mi nebylo od Boha dáno, že můžu sníst co chci a budu vypadat pořád stejně. Musela jsem si stravu hlídat, což pro mě byl opravdu teror.

Valerie: Tomuto pocitu se v odvětví modelingu nedá vyhnout. Takže ano, už mnohokrát jsem si nepřišla dost dobrá. Pokud se věnujete modelingu, neustále okolo sebe vidíte krásné ženy a přirozeně na sobě hledáte chyby, které ony podle Vás nemají.

Je celá soutěž někdy náročná na psychiku?

Sarah: Myslím si, že hodně záleží na tom, jakou má člověk povahu. Já jsem extrovert a hodně věcí je mi opravdu jedno, jelikož se vždy snažím být co nejšťastnější. Sama ale vím, že spousta dívek s psychikou měla problémy. Ať už to bylo ve spojitosti se školou, nebo s tím, jak na ně hledí okolí jako na finalistky soutěže. Opravdu to vždy není jako v pohádce. Na sociálních sítích to tak může vypadat, ale občas se může stát, že je to přetvářka, proto jsem se také vydala jinou cestou.

Valerie: Ano. V soutěži musíte často vystoupit ze své komfortní zóny a překonávat sama sebe. Je těžké si občas v hlavě uvědomit, proč to celé vlastně děláte. Kdybych šla teď do nějaké soutěže, spoustu věcí bych udělala jinak, na základě svých zkušeností.

Co se ve vašem životě po konci soutěže změnilo?

Sarah: Mnoho věcí, vydala jsem se totiž kompletně jinou cestou, protože jsem věděla, že nechci mít ve společnosti pouze titul „modelky“. Určitě k vám bude spousta lidí vzhlížet, ale také se na vás budou dívat skrz prsty. Občas z vás bohužel televize udělá něco, co opravdu nechcete a to už divák nevidí.

Valerie: Nechtěla jsem příliš změnit sebe a svůj život, takže jsem ani nedovolila, aby se to stalo. Samozřejmě jsem začala dostávat více nabídek na focení, přehlídky a na rozhovory, ale že by mi to otočilo život o 180 stupňů, se říct nedá. Jsem za to vlastně i ráda.

Co musí mít dívka, která se hlásí do Miss České Republiky?

Sarah: Musí mít především čas. Je to velice časově náročné, musela jsem si změnit své priority, i škola šla na chvíli stranou a soustředila jsem se jen na to, jak vypadám. Otázka je, zda to byl dobrý nápad. Musí mít určitě nějaké míry, ale není to už podmínkou, doba se mění a ideály také. Pořád jsem ale byla jediná, které říkali, že finalistka s číslem 3 je „krev a mlíko“.

Valerie: Dívka by měla především něčím zaujmout. Spoustu vlastností získáte až v průběhu soutěže. Často se totiž hlásí slečny, které nemají žádné zkušenosti a nevěří si. To se ale vše v průběhu soutěže mění a dívky si začnou být jistější a jistější.

Co je vaše nejhorší a nejlepší zkušenost ze světa modelingu?

Sarah: Začla bych s tou nejlepší zkušeností. Jsem opravdu nesmírně ráda, že jsem měla tu možnost vycestovat do světa. Vidět, jak funguje modeling v Jižní Koreji, Tanzánii nebo Dubaji byl opravdu zážitek. Potkala jsem také spoustu nových přátel. Otázka je, jestli to bylo opravdu kvůli tomu, jak vypadám, nebo jen kvůli tomu, že jsem měla dobrou angličtinu a nebála se mluvit.

No a k té nejhorší. Těch bylo několik – ať už to byla nemoc v Africe, kde mi nikdo nechtěl pomoci, nebo třeba focení v šílených mrazech v Koreji. Taky se mi jednou na molu rozbil zip a rozeply se mi celé šaty. Všichni to samozřejmě viděli, ale já musela dělat, jako by se nic nestalo. Určitě mě vždy zamrzelo, když mi někdo řekl, že jsem tlustá, i když jsem měla třeba jen o 5-10 kilo víc než ostatní modelky.

Valerie: Nejhorší zkušenost, která vlastně není ani tak hrozná, se mi vybaví asi jen jedna. Byla jsem na přehlídce a vůbec se mi nelíbily outfity, které mi byly přiděleny. Bohužel s tím modelka nic moc neudělá a musí to vynést i přes určitou nespokojenost. Na druhou stranu by se na to měl brát zřetel, protože se to pak občas projeví na mole, když se modelka necítí sebejistě. Postupem času jsem se s tím naučila pracovat a dnes mi to je úplně jedno. Snažím se přizpůsobit modelu, aby vypadal skvěle a návrhář byl spokojený.

Jaké máte plány do budoucna?

Sarah: Nyní studuji na Masarykově univerzitě, takže plán je určitě skončit školu a věnovat se práci. Vytvářím projekty Erasmus+ pro studenty v ČR a v září se chystám na měsíc do Evropského parlamentu v Bruselu. V oblasti modelingu mě čeká ještě jedna světová soutěž Miss Icon of the World, která se bude konat v červnu 2023 v Indii, tak věřím, že mi to přinese opět spoustu nových zkušeností a zážitků. A hlavně se moc těším, že poznám indickou kulturu a uvidím několik indických měst.

Valerie: Především bych chtěla úspěšně odmaturovat a dostat se na vysokou školu. To jsou teď pro mě nejdůležitější plány. Pokud se mi tohle vše povede, ráda bych jela na další erasmus a poznala opět nové lidi.

Šly byste do soutěže znova?

Sarah: Myslím si, že nyní, když už vím, kolik dalších pracovních možností mám, bych se už nepřihlásila. Avšak v době, když mi bylo 17 let a chodila jsem pouze stereotypně každý den do školy, určitě bych řekla ano. Jak už jsem řekla, je to hodně o prioritách, nyní bych to s projekty Erasmus+ a organizací OKTAGON spojit nemohla.

Valerie: Nešla, ani do žádné jiné soutěže krásy.

Braly jste ostatní účastnice spíše jako kamarádky, nebo jako konkurenci?

Sarah: Výborná otázka. Když je člověk soutěžící, může si najít kamarádky, ale stále bude vnímat jistou konkurenci. Já si kamarádky z Miss ČR našla až po finále, kdy jsme spolu vyjely do zahraničí a ukázala jsem jim, co za práci dělám a co jsou projekty Erasmus+, které i jim nyní změnily život.

Valerie: Rozhodně kamarádky. Ani jedna z nás nechtěla vytvářet zbytečnou rivalitu, akorát by to vedlo k tomu, že bychom se necítily v kolektivu dobře.

Modeling je bohužel často spojován s poruchami příjmu potravy. Proč tomu podle vás tak je? Setkaly jste se v branži s někým, kdo by měl problémy s potravou?

Sarah: Ano, tohle není tajemství. Musíte se na sebe pořád dívat do zrcadla a to udělá hodně. Stále se budete potkávat s někým, kdo bude hezčí a vy budete cítit konkurenci. Každý si musí v hlavě nastavit, že to, jak vypadá, je v pořádku, nikdy to nesmí zajít do extrémů. Setkala jsem se v životě se dvěma anorektičkami, které byly opravdu posedlé svým vzhledem a myslím si, že to není jejich chyba, ale chyba společnosti. Já osobně jsem člověk, který není moc empatický a zabere mi to nějaký čas, než pochopím pocity ostatních, protože sama moc citlivá nejsem a žiju vždy s tím, co je. Modeling není bohužel pro slabé povahy, člověk musí být silný a připravit se na kritiku.

Valerie: Bohužel tomu tak vždy bylo a je. Myslím si, že k tomu často dochází, protože kolem sebe vidíte lidi, o kterých si myslíte, že jsou lepší než vy. Proto to často dochází až do takových extrémů, které většinou začínají nevinně. V soutěži jsem se s tím nesetkala. Naopak, vedení nás často varovalo, aby se nic takového nestalo. Jejich kritika byla vždy konstruktivní a dělali vše proto, aby do takových problémů žádná ze soutěžících nespadla.