Rozsáhlé studie ukazují, že psychedelika dokáží léčit deprese jinou cestou než antidepresiva. A dost možná efektivněji. Na otázky ohledně psychedelik v terapii nám odpovídala Eva Césarová, spoluzakladatelka České psychedelické společnosti.
Psychedelika jsou specifickou skupinou halucinogenních látek, které ovlivňují všechny naše smysly a upravují stav našeho vědomí. To může mít následně vliv na způsob prožívání a na psychické a kognitivní funkce. Mezi psychedelické látky se řadí mimo jiné také psilocybin ze skupiny tryptaminů, který je obsažen například v různých druzích hub. Ty byly v historii používány především k náboženským, oslavným nebo léčebným účelům.
V poslední dvou letech byl kvůli pandemii covidu-19 zaznamenán nárůst počtu lidí, kteří trpí depresemi. Protože antidepresiva mají širokou škálu vedlejších účinků a jejich účinnost je poměrně nízká, začaly se zkoumat možnosti nových a účinnějších léčebných metod. Mezi nimi prozatím vede možnost léčby právě pomocí psilocybinu, který představuje velký potenciál, a výzkumy ukazují, že je minimálně obdobně účinný jako antidepresiva.
Za posledních 15 let bylo provedeno několik klinických testů, které potvrdily výrazné zlepšení symptomů deprese při léčbě psilocybinem asistované psychoterapie. Zatímco antidepresiva se musí brát každý den, psilocybin by pro dosažení stejných účinků mohl být aplikován pouze jednou nebo dvakrát. Důležitou součástí léčby depresí pomocí psychedelik je nicméně psychoterapie, bez níž by nebyla léčba zdaleka tak účinná.
Na podrobnější uvedení do tématu léčby deprese pomocí psychedelik jsme se ptali Mgr. Evy Césarové, spoluzakladatelky České psychedelické společnosti a PR koordinátorky v PSYRES – Nadačním fondu pro výzkum psychedelik.
Psychedelika navozují změněný stav vědomí, který umožňuje jedinci nahlédnout na témata a obsahy, které mohou být klíčové pro léčbu jeho duševního stavu. Mají tendenci zesilovat duševní jevy a jejich význam a dokáží přenést problém do popředí vědomí tak intenzivně, že nezbývá než s ním začít v běžném životě (terapeuticky) pracovat, což eventuálně vede ke změně, k úlevě, k léčení. Ve spojení s psychedeliky vždy hovoříme o psychedeliky asistované psychoterapii. Samotná zkušenost sice má jistý léčivý potenciál, ale pakliže nejsme schopni poznání integrovat, může nám protéct mezi prsty.
Rozdílů je více. Klasická antidepresiva působí na příznaky deprese, oproti tomu psychedeliky asistovaná psychoterapie je komplexní léčba, která usiluje o rozpoznání příčin a léčení kořenů problémů. Je vědecky dokázáno, že léčba s využitím antidepresiv je nejúčinnější v kombinaci s psychoterapií, avšak – což je smutné – se v mnoha případech setkáváme s tím, že lidé pouze užívají antidepresiva bez psychoterapie – tedy bez úsilí, které by vedlo k sebepoznání spojenému s rozpoznáním příčin problémů. Nicméně hledání příčin je v tomto případě běh na dlouhou trať, u antidepresiv je navíc delší doba nástupu účinku. Pacienti se mnohdy potýkají s tím, že musí vyzkoušet vícero druhů, než se podaří najít ta, která jsou pro ně účinná. Oproti tomu nástup účinku psychedelik je (ve většině případů) okamžitý, nicméně je pak nezbytné využít nástroje psychoterapie, které usilují o integraci zkušenosti do běžného života.
Jednak by nemělo docházet k intoxikaci bez přidružené psychoterapie – integrace zkušenosti je velmi podstatnou součástí léčby. Důležitá jsou i kritéria, která zaručují, že do léčby vstoupí pacienti, kteří nemají predispozice k psychickým onemocněním, a ti, kteří jsou na tuto formu léčení připraveni. Nebezpečné rozhodně je, když lidé nabudou dojmu, že se mohou léčit sami (např. jako s antidepresivy). Na mezinárodním poli se pak hodně diskutuje o tendencích byznysových modelů klinik, kterým jde výhradně o profit, a tudíž mají tendenci k psychedelikám přistupovat jako k jakýmkoliv jiným léčivům – jenže ty podáte pacientovi a mají jednoznačný účinek. To pro psychedelika neplatí. Je třeba dodržet celou škálu postupů tak, aby byla zkušenost opravdu bezpečná a přínosná.
Jednoznačně je potřeba více výzkumů a klinických hodnocení. Zároveň je nezbytné vyřešit otázky spojené s reklasifikací těchto léčiv z kategorie drogy bez léčebného využití. Dále se otevírají otázky adekvátního tréninku (mj. ve vzduchu visí i otázka sebezkušenosti terapeutů), finanční dostupnosti nebo samotného uchopení této formy léčby – zda bude dostupná jen pacientům s diagnózou nebo i lidem, kteří by zkušenost rádi podstoupili v rámci sebepoznání a seberozvoje. V jiném ohledu pak záleží na tom, jakým způsobem dojde k implementaci této formy léčby do společnosti. Zda dokážeme najít cestu, jak opravdu plně využít potenciál psychedelik tak, aby bylo zajištěno bezpečné prostředí, které nemusí být nezbytně jen klinické. Já věřím, že antidepresiva v medicíně mají své místo. Kolegové psychiatři si občas povzdychnou, že k nim chodí pacienti a chtějí pilulku, která jim uleví. Nemají zájem hledat kořeny svých problémů.
Pacienti by vždy měli mít možnost si vybrat. Psychedeliky/psilocybinem asistovaná psychoterapie přináší možnost rozšíření portfolia dostupných léčebných přístupů o takové, které mohou vést k vyléčeným pacientům i u onemocnění, která považujeme za nevyléčitelná (např. MDMA asistovaná psychoterapie v léčbě PTSD). Velice často za tím ale stojí mnoho práce pacienta a jeho odvaha a odhodlání postavit se tváří v tvář vlastním traumatům a existenciálním otázkám. Nicméně žádný přístup není spásný pro všechny, a tedy ani psychedeliky asistovaná terapie není určena všem. Všichni by však měli mít možnost si vybrat.