Proč tolik žen miluje fiktivní mužské páry?

Sociálními sítěmi v posledních týdnech otřásá nová posedlost - dvojice fiktivních hokejistů ze seriálu Heated Rivalry. Ilya Rozanov a Shane Hollander se stali středobodem světa desetitisíců lidí, jejichž obrovskou část tvoří právě ženy, a to často heterosexuální. Talk Valentina - ally! Když se podíváš na reakce těchto fanynek, uvidíš vzorec, který se opakoval už u Red, White & Royal Blue nebo Heartstopperu. Ženy nepopisují jen, že jsou postavy a celý příběh hot, popisují pocit bezpečí, emocionální katarzi a fascinaci dynamikou, kterou v heterosexuálních romancích tak často nenacházejí.

Fetišizace, nebo únik do bezpečí?

Častým argumentem kritiky tohoto fenoménu je, že ženy, které čtou nebo sledují gay romanci, dělají totéž co muži sledující lesbické porno - fetišizují sexualitu, která jim nepatří. Jenže tento pohled je mělký. Zatímco male gaze u lesbického sexu slouží čistě k vizuálními uspokojení a objektivizaci, ženská fascinace male/male vztahy má kořeny jinde, a to v útěku.

Pro mnoho žen je klasická heterosexuální romance minovým polem. I v těch nejromantičtějších příbězích se často skrývají vzorce patriarchálního systému. V nerovnosti moci, podvědomém strachu z mužského násilí, nebo třeba v očekávání, že žena se musí obětovat nebo přizpůsobit. Ve vztahu Ilyi a Shanea (nebo jakéhokoli jiného MM páru) tento element mizí. Vstupujeme do safe space, sledujeme vztah dvou rovnocenných partnerů, kde fyzická síla nebo společenské postavení jednoho není hrozbou pro druhého. Žena může relaxovat a užívat si romantiku, aniž by jí v hlavě blikal varovný signál vyvolaný genderovou nerovností.

Emocionální porno a síla yearningu

To, čím nás Heated Rivalry v tom nejlepším slova smyslu drtí, není explicitní sex, ale yearning, neboli spalující, potlačovaná touha. Female gaze v těchto příbězích funguje jako rentgen na mužskou duši. V reálném světě i popkultuře jsou muži často nuceni své city skrývat. Male/male romance nám však servírují tzv. emocionální porno. Vidíme muže, kteří jsou zranitelní. Vidíme hrdé sportovce, jak se hroutí pod tíhou citů, jak se bojí, jak potřebují něhu.

Ženy nechtějí vidět jen těla. Chtějí vidět ten moment, kdy tvrdá maskulinní fasáda praskne. Ilya Rozanov je pro fanynky (i fanoušky) tak magnetický právě proto, že pod arogantní slupkou skrývá oddanost, bolest a chtíč. Tento typ intimity, kdy muž odhaluje své nejhlubší nitro, je pro publikum, které přitahují muži, šíleně silným afrodiziakem.

Svoboda neztotožnění se

Paradoxně jedním z největších lákadel je i fakt, že v těchto párech chybí žena. V běžné romanci je čtenářka často tlačena do role self-insertu, a podvědomě se začne srovnávat s hlavní hrdinkou. „Je dost hezká? Reagovala správně? Proč se sebou takhle nechá orat?“ U příběhů dvou mužů se stáváme čistými pozorovatelkami. Odpadá tlak a srovnávání se, odpadá břemeno ženské zkušenosti. Nemusíme řešit vlastní tělo ani vlastní traumata. Můžeme se jen dívat. Je to osvobozující forma voyeurismu, která nám dovoluje prožívat vášeň a lásku v jejich nejčistší formě, nezatíženou naším vlastním egem nebo společenskými očekáváními kladenými na ženy.

Úspěch Heated Rivalry je důkazem, že ženy touží po příbězích, kde je láska rovnocenným bojem, kde jsou muži schopni hlubokých citů a kde můžeme na chvíli odložit svou zbroj a jen se nechat unášet touhou něčeho a někoho jiného.