Yearning is so back! Alespoň v pop kultuře

Termín yearning v angličtině popisuje silnou touhu, stesk nebo toužení po něčem, co nemáš, ale co bys hodně chtěl*a. Většinou se používá v romantickém kontextu a je to emotivnější slovo než want nebo desire. V češtině se překládá jako touha nebo dychtění a často označuje lásku či vztah, kterému něco překáží, a proto se nemůže uskutečnit.

A proč ti tohle říkám? Protože tohle trošku historické slovo, nebo spíš jeho význam, se dost vrací! Možná ho v naší mladé generaci nepoužíváme (alespoň ne česky), ale v médiích, která konzumujeme, se objevuje často.

Gen Z tak trochu ještě pořád jede v hook-up culture, ale postupně se tenhle trend láme. Někteří z nás už na obrazovkách nepotřebují vidět tolik sexu, ale radši vidíme hluboká přátelství nebo hluboké emoční vztahy. Možná protože je sami nemáme?

Podle mnohých tvůrců*kyň a komentátorů*ek jsou emoce po éře cynismu, odtažitosti, situationships a ghostování zase cool. Protože nás to asi prostě přestalo bavit.

Dříve byl yearning fenoménem hlavně historických dramat, kde většinou romantické vztahy párů končí pusou a kde se málokdy ukazují sexuální scény. To trošku s první sérií změnil Bridgerton a dlouho nevyřčené toužení mezi Daphne a Simonem (a později dalšími páry), ale tenhle seriál zvládal i peprnější scénky. Zřejmě ale mnohé diváctvo navykl na dlouhé toužení po někom, koho chtěli protagonisté*ky mít.

A to samé nabízí mnohé populární knihy a jejich seriálové adaptace. Příklady jsou určitě nyní běžící The Summer I Turned Pretty, ve kterém je hlavní hrdinka lapená v romantickém trojúhelníku mezi tím, co chce a co je správné. Who wasn't honestly?

A tragičtější příklady tohoto trope najdeš třeba v Normal People od spisovatelky Sally Rooney (existuje i seriál) nebo filmu Past Lives od režisérky Celine Song, ve kterých romance a vztahy nedostávají jasný happy end. A zlomily tím srdce nejednomu divákovi*divačce.

Chceš další příklady? One Day, které loni dominovalo Netflixu, nebo Twilight, ke kterému se mnozí z nás nostalgicky vrací a které brzy dostane kreslenou verzi. Tam zase překáží upírství (a ten milostný trojúhelník trošku taky). Do toxických a nebezpečných extrémů je yearning dovedený ve filmech Saltburn a Challengers.

Nejsou to ale jen příběhy vyprávěné v knížkách a na obrazovkách. Yearning je on brand pro mnoho momentálně populárních zpěvaček. Největší z nich je asi Chappel Roan a její queer pop o bolestivých wlw vztazích. Příklad snadno najdeš v jejím posledním singlu a videoklipu The Subway, ve kterém doslova zpívá „she got away...“ a všude hledá zelenou mořskou ženu z klipu Casual.

Ale není jediná, romantizace touhy a nedostupnosti byla dlouhodobě značkou zpěvačky Lany Del Rey, která nyní vydává nové album. A neodmyslitelně se spojuje taky s Taylor Swift, nejčastějším příkladem je její song august, ale taky You're On Your Own, Kid a mnohé další. Přeci jen se vypsala z rozchodu s Joem Alwynem double deskou...

Občasné příklady najdeš ale i v tvorbě Olivie Rodrigo (Lacy), SZY (Snooze), hudbě tria Boygenius nebo písničce One of Your Girls Troye Sivana, kde touží po vztahu se straight mužem, kterého nemůže mít.

Ale tohle všechno se propisuje i do online obsahu, vrací se Tumblr aesthetic, na TikToku dlouhodobě dominuje trend romanticizing your life a fanoušci a fanynky mnoha fandoms shippují postavy, které se na sebe jen podívají. Yearning is so back.