Proč si Gen Z tak moc oblíbila háčkování? A kde se vůbec vzalo?

Původ háčkování

Nikdo vlastně neví, kde se háčkování vzalo. Jedni říkají Čína, jiní Blízký východ nebo Jižní Amerika. Do opravdového mainstreamu se ale háčkování dostalo až v 19. století v Evropě. Už tehdy znamenalo pro ženy víc než jen koníček: během irského hladomoru si háčkováním přivydělávaly na obživu. Dá se tedy říct, že se háček vždycky objevil tam, kde ženy potřebovaly najít podporu a vlastní zdroj příjmu.

60s a 70s

Šedesátky znamenaly pro háčkování úplný rebrand. Z „babičkovského hobby“ se stal důležitý symbol hippie kultury. Byla to doba psychedelik, protestu proti konzumerismu, hledání svobody a ručně vyráběné, barevné kousky z přírodních vláken do toho dokonale zapadly. Háčkované oblečení se nosilo jako symbol individuality a odporu vůči masové výrobě.

Druhá vlna feminismu

Pro feministky druhé vlny nebylo háčkování jen hobby, ale způsob, jak zpochybnit samotné rozdělení na vysoké a nízké umění. Společnost totiž dlouho vnímala ruční práce jako něco, co patří jenom ženám do domácnosti.

Umělkyně jako Faith Wilding nebo Judy Chicago chtěly tento narativ otočit a začaly vystavovat háčkované instalace a textilie v galeriích a tím povýšily háčkování na plnohodnotný umělecký projev. Chtěly tím ukázat, že tradiční ženská řemesla mají stejnou hodnotu jako malba nebo sochařství, a že kreativita nemá gender. Háčkování se tak stalo nástrojem tichého aktivismu.

Pandemie a návrat háčkování

V 80. a 90. letech háčkování vytlačila fast fashion a rychlé životní tempo. To se ale změnilo během pandemie, kdy kvůli lockdownu museli lidé zpomalit. Hodně z nich se snažilo najít nějakou uklidňující činnost, tak proč nevyužít všechen ten čas a nevytvořit něco vlastníma rukama? Z háčku a klubíčka se stal quarantine essential a trend, na který mohl naskočit každý.

Kromě terapeutického účinku má háčkování ještě jeden bonus: je skvělou cestou, jak se vymezit vůči fast fashion. Stroje totiž neumí vytvořit háčkovací techniku, takže když si koupíš fast fashion „háčkovaný“ kousek, je to ve skutečnosti jen strojově pletená imitace.

Háčkování je vždycky ruční práce, a proto taky stojí víc. Ať už si něco uháčkuješ sám*a, nebo si koupíš kousek od malého tvůrce*tvůrkyně, vždycky platíš za originalitu a za hodiny práce, které za ním stojí.

A tady se ukazuje i ta temnější stránka. Pokud totiž fast fashion značky prodávají skutečně ručně háčkované věci, znamená to, že je někdo musel odpracovat v továrně, často za nízkou mzdu. Gen Z si uvědomuje, že masová výroba ničí planetu, a proto víc podporuje malé značky a tvůrce.

Opakující se pohyby háčku navíc fungují skoro jako meditace. Když se do toho dostaneš, odpočineš si přestimulovanou hlavu a ruce dělají aspoň něco jiného, než že scrollují. Být offline je dnes přecejen takový malý luxus. A navíc je to dostupný koníček. Stačí pár klubíček, háček a tutorial na TikToku.

Myslím, že je jasné, proč je háčkování mezi mladými tak oblíbené. Vždycky se objevilo ve chvíli, kdy bylo potřeba zpomalit, tvořit něco vlastního a ukázat, že móda může být i pomalá, udržitelná a komunitní.

Chceš se to naučit taky?

I u nás háčkování frčí a vznikají kolem něj skvělé komunity. Třeba projekt @zdobeny od Megí a Kačí, které pořádají workshopy v Praze a Plzni. Pokud tě láká vzít do ruky háček, něco se naučit a ještě potkat nové lidi, určitě na jejich Instagram mrkni!