Přihlášení se k heyfomo
Proč je v pohodě si vzít gap year, změnit obor, prodloužit studium nebo ho úplně přerušit?
Ať už tě nepřijali na tvůj vysněný obor, vzal*a sis gap year dobrovolně, jdeš do prváku v nejistotě, jestli sis vybral*a správnou školu, a nebo tě mají letos čekat státnice, ale ještě se na ně necítíš, tenhle článek je pro tebe.
Ať už se tě týká jakákoliv část titulku, pamatuj, že na to nejsi nikdy sám*sama a ve svém okolí máš víc lidí, kteří si tiše prochází podobným rozhodnutím, než si dokážeš představit. Nejsi o nic míň inteligentní jen proto, že potřebuješ pauzu nebo jsi zjistil*a, že obor, který studuješ, není pro tebe. Prioritizovat sebe a své mentální zdraví před studiem by mělo být považováno za samozřejmost, a ne za slabost.
Gap year
Poslední rok střední školy je zpravidla nejnamáhavější jak časově, tak psychicky. Nejen že se celý točí kolem učení na maturitu a nekonečného psaní cvičných testů, ale těch, kteří chtějí dál pokračovat na univerzitu, se týká ijedno z nejpodstatnějších rozhodnutí v životě – výběr oboru. V podstatě si musíš ve svých 19 letech vybrat cestu, kterou budeš chtít v životě pokračovat. Tedy alespoň tak je nám tahle myšlenka servírována a společnost na ni klade obrovský nátlak.
Na svém Instagramu jsem v souvislosti s tím zveřejnila anketu, na kterou odpovědělo 118 respondentů a respondentek. Můžeme ji brát jen pro představu, ale výsledek mě zarazil, ačkoliv jsem čekala, že se s určitým nátlakem před nástupem na vysokou studenti a studentky setkávají.
„Cítili jste po maturitě od okolí nátlak jít hned na vysokou?"
Nemusíš se rozhodovat ihned, jak vylezeš ze střední. Můžeš si vzít takzvaný gap year, neboli (minimálně) rok, který můžeš vyplnit čímkoliv chceš. Ať už si chcešnašetřit na školné, vycestovat do zahraničí nebo věnovat víc času sám*sama sobě. Mnohým tento rok plný nových zkušeností pomohl uvědomit si, kam chtějí v životě směřovat a co je baví. Pro některé může posloužit jako dobře zasloužená pauza po 13 letech studia, nebo ho využijí k přípravě na jejich vysněnou vysokou školu.
S gap yearem se však pojí i mnoho předsudků. Například „po roce volna už se do školy nebudeš chtít vrátit,“ „ztratíš motivaci ke studiu“ anebo se na něj hledí jako na jakési selhání a vybočení z řady. Little do they know, že má možná i jejich lékař za sebou gap years hned několik.
Mně se naopak po tom Gap Yearu chtělo do školy o to více. Protože jsem se rozhodl přesně pro to, co chci studovat bez jakýchkoliv ohledů na ostatní... a je to nyní můj život, studium mě neskutečně baví a nejspíše bych chtěl pokračovat i na doktorát, pokud se zadaří.
Ke gap yearu se však nemusíš rozhodnout ihned po maturitě, ale klidně až v průběhu studia. Může se stát, že někam nastoupíš a zjistíš, že sis nezvolil*a obor, který ti vyhovuje. And that's okay!! Od toho jich existuje přeci tolik.
Skvělým příkladem, že gap year nebo změna oboru není žádná ostuda je třeba student Jára, který díky svému roku off má zážitky, které by vydaly na knížku. Doslova... knížka je na cestě. Po maturitě nastoupil na vysokou v Plzni, protože to měl blízko své tehdejší přítelkyni, přátelům a rodině. Nebylo to ale úplně jeho gusto a po rozchodu si řekl, že nastala ideální příležitost udělat to, kam ho vedlo srdíčko. Po měsíci studia ho přerušil a vydal se stopovat na Balkán.
Gap Year mel neskutečnej vliv na to, co dnes studuju. Tím, jak jsem stopoval po Balkáně a slýchal příběhy o jednotlivých regionálních konfliktech, nacionalismu, tak jsem se rozhodl, že bych se spíše chtěl zaměřit tímto směrem. A když jsem objevil, že na Ostravské vyučují něco, co se jmenuje Politická a kulturní geografie, tak jsem věděl, že to bude přesně pro mě. A normálně bych se tak daleko studovat nerozhodl, ale tím, jak jsem byl nakopnutý z prozkoumávání světa po celý rok, rozhodl jsem se, že bych chtěl studovat i někde, kde to vůbec neznám.
Gap year ti tedy nemusí motivaci ke studiu vzít, ale naopak ti může otevřít nové cesty, kterými se chceš vydat. Můžeš během něj zjistit, co by tě bavilo studovat a třeba tím i objevit potenciální kariérní cestu. Jára teď totiž na Balkáně ve volném čase dělá i průvodce. Víc si o jeho ročním dobrodružství můžeš poslechnout tady👇
Změna oboru
Důvodů ke změně oboru může být tolik, že by k tomuto tématu mohl vzniknout samostatný článek. Pokud nad přestoupením přemýšlíš, ale případ podobný tvému tu nepopíšu, nijak to tvé zkušenosti a rozhodnutí nesnižuje na hodnotě.
Změnit obor je v pohodě v jakémkoliv ročníku studia.Ne, neztrácíš tím čas. Je ti kolem dvaceti, pořád se poznáváš a naopak je dobře, že jsi zjistil*a, že tohle není pro tebe. Je lepší přejít jinam a dělat, co tě bude bavit, zajímat, a lépe ti to půjde, než se někde trápit jen kvůli titulu a pak nevědět, jak ho vůbec využít, když tě to zaměření nebude naplňovat.
Jsem realista, takže mi bylo jasný, že bych akorát bojoval ztracenej boj. Nezvládl jsem programování ani v prvním semestru, jak ho mám tím pádem dát další dva a půl roku?
Přiznat si, že obor, na který jsi nastoupil*a, je nad tvojí kapacitu, je mnohem rozumnější, než se jím dál trápit. Tím neříkám, že má jít každé studium jak po másle. Samozřejmě, některé obory jsou časově namáhavější, než jiné. Ale každý také máme jiné predispozice, nadání, znalosti a časovou kapacitu. Řeknu to ještě jednou a bude to opět nehorázný klišé, ale - proto těch oborů existuje tolik!! Stejně jako bych já nezvládla programovat, tak by někdo z programování nezvládl dělat terénní výzkumy. To, co je pro někoho při studiu nejjednodušší, pro jiného může být nejobtížnější. A stejně tak naopak. Ne, nejsi blbec, jenom tohle není pro tebe. Zkus něco jinýho.
Cítil jsem se hrozně hloupě, protože jsem vždy byl to golden child rodiny. To dítě, co má být nejchytřejší a být vystudovanej a bohatej. Cítil jsem od rodiny to očekávání. Vždy jsem býval ve všem nejlepší a dával vše bez snahy a najednou i přesto, že jsem se ultra snažil, tak mi to vůbec nešlo. Pomalu jsem přicházel o motivaci, protože jsem byl vždy mezi top studenty a najednou jsem byl průměrnej. Bylo to pro mě hrozně deprimující.
Teď se do školy celkem těším a jsem namotivovanej. Chci, aby mamka byla pyšná a získal jsem ten titul. Těším se na kamarády, sporty a zážitky co prožiju, takže se konečně cítím spokojeně.
Stát se také může, že se dlouhodobě o nějaký obor zajímáš, nastoupíš na něj na vysokou a ačkoliv ti jde, přestane tě bavit. Nebo zkrátka objevíš jiný, který tě zajímá více. A to je v pohodě. Nemusíš se celej život zajímat o jedno a to samé.
Prodloužení nebo pozastavení studia
Za tři týdny nastupuju do 3. ročníku bakalářského studia a v červnu jsem se rozhodla, že si ten poslední rok rozdělím na dva kvůli psychickým problémům.
Původně jsem chtěla studium na rok pozastavit a dát si úplně pauzu, ale nakonec jsem pro sebe uznala za lepší si letos zapsat jen polovinu předmětů a stejně tak příští rok, ať mám víc času na sebe, psaní bakalářky, přípravy na stánice, práci a social life.
V souvislosti s tím jsem nahrála video na TikTok, za které jsem se původně trochu styděla, protože jsem v něm odkryla svojí slabinu a nevěděla, jak lidi budou reagovat.
Dostalo se to ale ke správné audience a v komentářích se otevřelo safe space pro všechny, kteří si něčím podobným prochází.Pomohlo mi to si uvědomit, že se nejedná o slabost a naopak je potřeba o těchto tématech víc mluvit.
Podobnou situací si prochází i studentka Adéla. Od prvního ročníku kladla obrovský důraz na výkon a začalo ji to vyčerpávat a mít vliv na její psychiku. Veškerý čas věnovala učení, a přesto se ze svého studia necítila naplněná, ačkoliv jí obor, který studuje, baví. Taková situace může nastat, když se ze záliby stane povinnost a jediná náplň času.Letos na podzim nastupuje do třetího ročníku bakalářského studia a rozhodla se, že si ho stejně jako já prodlouží.
I když mě to studium baví, tak nechci z vysoký vylézt jako vyhořelá troska. Chci svůj čas věnovat jak škole, tak práci, svým koníčkům a kamarádům. Je to potřeba zkrátka nějak rozdělit a nemůžu se vyčerpat pouze u jedné věci a pak nemít energii na ty další.
Na pohled takové rozhodnutí může znít jednoduše, ale není to tak. Jak jsem již zmiňovala v předchozích odstavcích, na gap year, změnu oboru, přerušení i prodloužení studia se svým způsobem hledí jako na selhání. Toto stigma je tak hluboko zakořeněné, že se můžeme stydět sami za sebe, a to i v případech, kdy je naše rozhodnutí zcela respektováno a podporováno naším okolím.
Nejtěžší bylo asi si to přiznat sama sobě. I když to mé okolí přijalo dobře, měla jsem nutkání se obhajovat, možná i víc, než bylo potřeba. Nechtěla jsem, aby si mysleli, že to dělám, protože nejsem dost dobrá nebo je se mnou něco špatně. Chci prostě jen zpomalit a užívat si život i studium svým tempem.
Malým, ale účinným krůčkem, jak toto stigma alespoň v sobě postupně odbourat, může být sledování ostatních studentů a studentek a uvědomění si, že nejsi ten, kdo vybočuje z řady. Jen se o tom málo mluví. Jak mně, tak spoustě mých přátel pomohlo sledovat, kdo v našem okolí změnil obor, a to klidně i víckrát, po dvou letech si dal gap year nebo prodlužoval studium a školu stejně potom dodělal. Dojde ti, že kvůli svému rozhodnutí nebudeš pozadu. Dělá to tak spousta studentů.
Dalším skvělým příkladem, proč je naprosto oukej upřednostnit sebe (a lásku haha) před školou je příběh studentky Anny.
Potkala jsem se se skvělým klukem, co ale žil tou dobou na Islandu a já v Brně a rozhodla se za ním v 6. semestru na půl roku odjet. Takže jsem prodlužovala o celý rok a občas bylo nepříjemné sledovat všechny ty spolužáky, co už byli bakaláři a já ještě neměla ani vedoucího práce, ale teď jsem bakalářka i já, nelituju prodloužení, protože jsem poznala jinou zemi a mám nejlepšího bojfrenda a k tomu i společné štěně a život, který by se bez mého rozhodnutí prodloužit a odjet za ním nestal. Všechno se děje pro nějaký důvod, i když se to na začátku zdá být strašné.
Přerušení studia
Přerušení studia je pořád ta samá píseň, jako předchozí odstavce, jen je zřejmě nejradikálnější a také se jí týče nejvíce předsudků. U ukončení studia v podstatě nemáš nějaký akademický záložní plán a pouštíš se do full time dospěláckého života. Nebo alespoň tak si to společnost představuje.
Můžeš studium přerušit, dopřát si gap year(s), najít si práci, zkrátka dělat cokoliv, co budeš chtít, a kdykoliv se ke studiu vrátit. Ale taky nemusíš. Pokud cítíš, že vysoká není pro tebe, it's okay.
Může se ti třeba naskytnout skvělá pracovní příležitost zrovna v moment, kdy se studiem struggluješ, jako bývalé studentce Agně. Ta nastoupila na univerzitu rok po vypuknutí Covidu a v prváku ji tedy čekala distanční výuka. Jelikož už takto nastoupila na obor, který obstojně již předem znala, nemusela do studia vkládat tolik úsilí a energie. Vysokou školu bez větších problémů dotáhla prakticky ke konci, ale když přišlo období státnic a bakalářky, sesypala se z toho, kolik energie do školy najednou musela začít dávat.
Chtěla studium o rok prodloužit, ale nastala překážka. Jejímu oboru končila akreditace, což v podstatě znamenalo: „doděláš to teď, nebo nikdy." Bylo toho na ní v životě zkrátka tolik, že to bylo definitivní „nikdy." A ze dne na den byla pryč.
Stejně jako pro ostatní respondenty, bylo i pro ní těžké přijmout fakt, že zahodila 3 roky studia. Její okolí to chápalo a podporovalo jí slovy, že se zvládne prosadit i bez titulu. A to také zvládla. Dneska má plnou klientelu a dělá co ji baví.
Teď zpětně ukončení studia ani trošku nelituju. Bylo těžkejch jenom pár měsíců potom – dospělej život, pracák. Ale jsem tam, kde jsem, a titul Bc. osobně fakt nepotřebuju, navíc zdraví > pár písmenek před jménem. 💃
Jsem moc pyšná na všechny, kteří dokázali prioritizovat sebe nebo své zdraví před hnáním se za titulem. Pokud si podobným rozhodnutím nyní procházíš, přeju ti mnoho sil a doufám, že ti tenhle článek alespoň trochu pomohl si uvědomit, že je to úplně normální a v pohodě.🫂