Přihlášení se k heyfomo
Případ atlantských vražd
Ve Spojených státech se každých 40 sekund pohřešuje nebo je uneseno jedno dítě. Dle statistik FBI je každý rok nahlášeno přes půl milionu pohřešovaných dětí. Většina oznámení je vyřešena během několika hodin, v mnoha případech to ale tak dobře nedopadá.
Od července 1979 do května 1981 se v americké Atlantě, ve státu Georgie, ztratilo a následně bylo zabito nejméně 28 černošských dětí, mladistvých a dospělých. Policie nejprve případy mezi sebou nespojovala a obecně se je snažila moc neřešit. Zazdívala je tím, že se pravděpodobně jedná o násilí spojené s drogovou činností.
Atlantská afroamerická komunita ale věděla, že zmizení místních dětí musí mít nějakou provázanost. Bála se, že se po okolí toulá sériový vrah, který si každým dnem může vyhlédnout zrovna jejich dítě. Po nečinnosti policie a atlantského starosty Maynarda Jacksona založila matka čtvrté oběti Výbor pro zastavení dětských vražd. Ten měl za úkol vyvíjet nátlak na úřady a povzbudit veřejnost k ochraně svých dětí, domovů a čtvrtí.
Tlak veřejnosti se stal tak neúnosný, že nakonec 21. srpna 1980 požádalo zastupitelstvo města Atlanta o pomoc FBI. Když se do vyšetřování vložil samotný Federální úřad pro vyšetřování, začali všichni brát případ vážně. Do Atlanty byli vysláni dva profilátoři – Roy Hazelwood a John Edward Douglas. Na těchto dvou pánech byl do jisté míry založen netflixový seriál Mindhunter.
Dostali za úkol vytvořit psychologický profil potenciálního vraha a přišli s nečekaným závěrem – hledaným musí být, stejně jako oběti, mladý černoch. Zní to logicky – vrazi si až na výjimky málokdy vybírají oběti z jiné než své etnické skupiny. A navíc – běloch by v chudinských afroamerických čtvrtích vyvolával pozdvižení.
Veřejnost profilu pachatele odmítala věřit. Afroamerická komunita dokonce přišla s tezí, že za vraždami stojí Ku-Klux-Klan . FBI ale trvala na svém. Dále tvrdila, že hledaný vrah má pravděpodobně psa a že láká malé chlapce na nějakou lukrativní práci – pravděpodobně v zábavním průmyslu.
Dospělý černý muž ve věku 25 až 29 let, který byl se vší pravděpodobností svobodný. Měl dost možná psa a znal místa, kam vyhazoval své oběti. Během dětství byl pravděpodobně svými rodiči hýčkán a rozmazlován a začal zabíjet v období intenzivního a nesnesitelného stresu. Mohl být jako dítě někým napaden a z minulosti má na svém účtu malé zločiny nebo drobné násilné chování. Je dost možné, že používal k oklamání svých mladých obětí různé lsti, které mohly souviset s prací v hudebním či filmovém průmyslu.
Vrah postupem času začal měnit svůj modus operandi. Už neschovával těla do zalesněných opuštěných oblastí. Házel je do řeky, která je mohla odplavit. FBI si toho všimla, a proto na základě vzorců jeho chování sestavila plán – vytyčila si čtrnáct mostů na městské řece a vyčkávala, až vrah pojede vyhodit další oběť. Akce byla neuvěřitelně časově i finančně nákladná a bylo otázkou času, kdy ji vedení zatrhne.
Když už se akce pomalu jevila jako neúspěšná, zaslechli policisté jedné květnové noci hlasité šplouchnutí. Na mostě se objevilo auto. Po krátkém pronásledování ho policie zastavila. Řidičem byl Wayne Bertram Williams – třiadvacetiletý fotograf a kameraman na volné noze a také rádoby hudební producent, který se, dle jeho vlastních slov, snažil najít druhého Michaela Jacksona. Prý měl namířeno na schůzku se zpěvačkou Cheryl Johnson. Její existence se policii nikdy nepodařila ověřit.
Williams podal policistům leták: "Umíš zpívat nebo hrát na hudební nástroj?" Podobné letáky visely i v černošských čtvrtích. Williams hledal lidi ve věku 11–21 let, aby se přihlásili do konkurzu na jeho novou připravovanou pěveckou skupinu.
Vyšetřovatelé si také všimli rukavic a šedesáticentimetrové nylonové šňůry na sedadle spolujezdce. Prý vypadala podobně jako stopy po škrcení nalezené na obětech. Bohužel jako důkaz nestačila, a tak nebyla nikdy převzata k analýze a policisté museli Williamse pustit.
Dva dny po tomto incidentu přibyla na seznam mrtvých poslední nahlášená oběť: 27letý Nathaniel Cater. Jeho tělo vyplavila řeka Chattahoochee nedaleko místa, kde policie slyšela hlasité šplouchnutí. Na krku měl stopy po škrcení nylonovou šňůrou.
Pokud tě případ zaujal a zajímá tě, jak dopadl, tak se podívej na mé video!