Klimatičtí aktivisté jsou v šoku. Od roku 2019 se v Británii uskutečnilo pět tisíc tzv. ghost flights neboli letů bez pasažérů. Dalších 35 tisíc letů pak bylo téměř neobsazených.
Pět tisíc je počet letů, které na britských letištích přistály či z nich naopak odletěly bez pasažérů. 35 tisíc komerčních letů pak bylo dle Úřadu pro civilní letectví obsazeno méně než deseti procenty pasažérů. V prvním pandemickém čtvrtletí odletělo z letiště Luton do Polska 62 letadel, z Heathrow pak letělo 663 de facto neobsazených letadel až do USA.
Je přitom dobře známo, že letecká doprava má na svědomí více emisí uhlíku než jakýkoliv jiný typ dopravy, zároveň má nejméně pravidelných uživatelů, což je voda na mlýny klimatických aktivistů. Ti se v Británii začali bouřit, protože nesouhlasí s plánovaným rozšířením letiště. Britská vláda popisuje ghost flights jako „škodlivé pro životní prostředí“.
Co je důvodem ghost flights, které letecké společnosti nadále realizují ve velkém počtu i po skončení koronavirových restrikcí?
Důvodů je hned několik, přesněji jejich variant. Letecké společnosti totiž zveřejňují velice málo dat souvisejících právě s ghost flights, proto nikdo kromě pracovníků zmíněných společností neví, co je pravým důvodem. Jednou z možností je pravidlo tzv. use it or lose it, které je v leteckém byznysu hojně praktikováno.
Letecké společnosti totiž platí nemalé částky za dobu, kdy letadla stojí na letištích a nejsou ve vzduchu. V zájmu každé společnosti tak je, aby letadla strávila na letišti co nejkratší čas.
Toto pravidlo se ale částečně změnilo během pandemie koronaviru. Jako další důvod společnosti uvádí repatriační covid lety či přemísťování letadel, není ale příliš mnoho způsobů a nástrojů, jak tato tvrzení ověřit. Aktivisté tak volají po větší transparentnosti.
Poslední zveřejněná data jsou zároveň ta nejpřesnější, jelikož zahrnují mezinárodní přílety i lety v rámci UK. Data z předešlých let vycházela pouze z mezinárodních odletů.