Přihlášení se k heyfomo
Od nového roku si často slibujeme osobní rebrand. Možná by ale stačila pouhá sebereflexe.
Každý leden se na internetu odehrává stejná debata. Jedni si stanovují novoroční předsevzetí a kupují diáře, druzí je za to zesměšňují a označují za performativní. Vždy když tohle pozoruju, mám pocit, že pravda, jako velmi často, leží někde uprostřed. Co když leden není o rebrandu, ale o vzácné příležitosti zpomalit a přemýšlet nad sebou?
Je první leden a píšu tenhle text s pocitem tiché úlevy. Sváteční maraton je za mnou a s ním i otravné otázky na vánoční dárky a silvestrovské plány. Nikde jsem neslavila. Byla jsem doma. A i když tím většina očekávání končí, je velmi pravděpodobné, že ještě v následujících dnech přijde jedna otázka. Jestli mám novoroční předsevzetí.
Z novoročních předsevzetí se v posledních letech čím dál víc stává obrovský trend. Velký podíl na tom má i nárůst popularity manifestace, k čemuž pomohla stejnojmenná kniha od Roxie Nafousi. Ta každý rok 31. 12. bere do rukou nůžky, lepidlo, vystřižené fotky z časopisů a lepí je na karton. Vizualizuje si tak svůj budoucí rok a slibuje, že pokud to uděláš taky, budeš ke svým snům ještě blíž.
Nechci se teď zabývat tím, jestli to funguje, nebo ne. Přiznám se, že na tom nevidím nic negativního, spíš naopak. Na tlaku na dokonalý vstup do nového roku už ale trochu ano. Návody na to, jak si naplánovat svůj dokonalý rok, které trvají přes hodinu. Nejprve musíš zanalyzovat ten minulý, všechno správně propočítat a sečteno podtrženo ti vyjde přesný vzorec toho, na čem musíš v dalším roce zamakat.
Ta předsevzetí jsou většinou formulovaná negativně. Musíme zhubnout, omezit se, vzdát se cukru, snížit screen time (ok, ten bychom opravdu měli). A to všechno zrovna v tom temném lednu, kdy trpíme nedostatkem vitaminu D, si chceme odepřít i ty poslední věci, kterými se regulujeme. Je tohle zároveň důvod, proč tolik lidí selže a svá rozhodnutí nedodrží? A může za to i trestající jazyk, se kterým do toho jdeme?
Mohli bychom začít právě u toho, jak k sobě mluvíme a jak sami se sebou jednáme. Položit si otázku, proč nedokážu omezit X, Y nebo Z a jaké skryté vzorce za tím stojí. Nebo si tyhle otázky alespoň připravit na lednovou terapeutickou session. Nejsi projekt, který zrovna nevydělává a potřebuje být úspěšnější. A nevěřím ani tomu, že si nadiktuješ přísný režim a budeš ho dodržovat jako robot.
Zároveň ale věřím, že je potřeba si umět naslouchat. Jenže žijeme v rychlé době a často na to nemáme čas. Někomu může připadat i egoistické zabývat se tolik sám sebou. Já tomu říkám sebereflexe a ano, ta často bolí. Letos jsem to zkusila, ale místo psaní do deníku jsem zvolila tarotové karty.
V podvečer 31. prosince jsem si udělala jednoduchý výklad toho, co mám nechat v roce minulém a co naopak kultivovat v tom dalším. Seděla jsem s kartami dlouhou chvíli, přemýšlela nad významy, skládala je do souvislostí a zároveň poslouchala, co mi říká intuice. Vynořily se pocity, které nebyly nutně příjemné, ale stálo za to se u nich na chvíli zastavit.
Ne každý si k sebereflexi vezme tarotové karty. Nástrojů je mnohem víc, od journalingu přes terapii. Důležité možná není, jak se k sobě dostaneme, ale že si ten prostor vůbec dovolíme. A že nový rok nevyužijeme k tomu, abychom se přepsali, ale abychom si na sebe udělali čas a zaposlouchali se, jak se vůbec máme.
Opravdu musíš zhubnout, abys se cítil*a líp, nebo je to v lednu jen společensky žádoucí?
Ne, nový rok ale může fungovat jako pomyslná hranice, která odděluje to, co bylo, od toho, co může přijít. Může nám dát psychologický odstup od minulých zkušeností a pocit čistého listu.
Právě proto záměrná sebereflexe na konci roku nemusí být špatně. Naopak může jít o přínosný rituál. Stejně jako máme roční období, máme i vlastní cykly, kdy spíš přemýšlíme, než jednáme. Srovnáváme si priority, pojmenováváme věci a dáváme jim význam. Někdy je jen potřebujeme zpracovat.
Nestresuj se proto tím, že nemáš perfektně promyšlené novoroční předsevzetí. Nepotřebuješ žádný glow up ani radikální transformaci.
Protože na co se tlačí, to je nepříjemné a většinou se nám do toho ani nechce. Jdi na to pomalu a ptej se, co chceš ty, ne co ti diktuje další trend z TikToku.