Návrhářka Adéla Mitrengová: Češi rádi sázejí na jistotu

Jak bys popsala svou značku třemi slovy?

Variabilní, hravá a lokální.

V rozhovorech jsi říkala, že tě škola příliš nenaučila. Co praxe?

Půlroční stáž v Dánsku byla moje první zkušenost ve velké firmě. Zjistila jsem, jak to tam chodí – mají spoustu oddělení a lidí, co se věnují jednotlivým úkolům, proto je to tak vše profi, mezitím co v Česku se vše snaží utáhnout jeden člověk.

První stáž byla u značky Stine Goya, kde jsme pracovali v PC programech nebo zadávali produkci na dálku a pracovali s potisky. Cecilie Bahnsen byla opak, jednalo se o manuální práci, kdy jsme vyšívali aplikace na látky – jsem ráda, že jsem měla možnost oba světy poznat.

Naučila jsem se, jak se dělají tzv. nekonečné potisky, aby na velké ploše navazovaly, nebo jak manipulovat s obrovskými květinami na panně. Také jsem nahlédla do komunikace s výrobci – jak se zadává výroba, jaké jsou opravdové požadavky na technické listy, které znám ze školy pouze v základech.

Stáž jsem si našla sama, napsala jsem konkrétním značkám. Na značku Cecilie Bahnsen, která byla mým snem, jsem dostala konkrétní kontakt od mé kolegyně ve Stine Goya.

Co bys poradila člověku, co chce vybudovat vlastní značku?

Mít hodně trpělivosti, ideálně finanční polštář, nebát se jít s kůží na trh a prezentovat se. Ze začátku mi pomohl systém pre-order, kdy jsem nemusela mít naskladněno velké množství kusů, a dostala tak finance na další kusy.

Jak chceš Ademi rozšířit?

Momentálně plánuji expanzi do Německa a také bych chtěla rozšířit sortiment, aby mě značka lépe uživila. Nyní hledám dílnu na šití oblečení a spolupracuji se značkou Perfumed Prague na druhém Ademi parfému.

Jak vnímáš módní trendy? 

Myslím si, že v dnešní době nejdou nevnímat, skáče to na nás ze všech stran. Pracuji s nimi tak napůl, použiji třeba jeden prvek či barevnost. Slepě bych se jimi neřídila, musím s nimi sama souznít.

Čím je česká klientela specifická?

Češi mi přijdou trochu bojácní a sází na jistotu – málo kdo si koupí zelenou či růžovou kabelku. Ale postupně se to zlepšuje , přijdou mi dost ovlivnitelní tím, co vidí kolem. U mě nejvíc šahají po první půlkulaté klasické kabelce v černé či béžové barvě. Zájem o novou kolekci často přijde až za půl roku od jejího vydání.

Klišé otázka, ale kde se inspiruješ?

Všude kolem sebe, v umění, u lidí na ulicích, v cizích zemích i u české absurdity. V mobilu mám například album omítek, kde si ukládám barevné palety. Někdy je až únavné vnímat všechno kolem sebe, je to nemoc z povolání.

Minulá kolekce Candy Shop byla inspirována českými cukrárnami a dezerty. Dessert bag je jako roláda se šlehačkou nahoře, Milkshake kabelka vypadá jako roztékající se nápoj a Muffin cases zase jako muffiny.

Mým současným favoritem je právě černá Milkshake Totebag, kam se mi vejde notebook, a také používám spoustu prototypů – to jsou mé oblíbené dětičky.

Mám také pocit, že nadčasovosti je jednodušší docílit u kabelek než u sezónního oblečení. U doplňků se úplně sezónou řídit nemusím. 

Jak hledáš dodavatele kůže?

Minulý rok jsem hledala specifickou stříbrnou kůži a nebylo vůbec lehké sehnat takovou, co by splňovala mé požadavky. Moje dílna na Šumavě spolupracuje s dodavatelem Gruppo Mastrotto, jehož kůži zaměstnanci dílny dobře znají. Když jsem potřebovala něco specifického, tak mi pomohl veletrh kůží, online katalogy a klasické googlení.

Při odebrání kůže je nutné se rozhodnout buď pro celou krávu, nebo jen půlku, méně to nebývá možné, takže se to často musí risknout a otestovat.

Veganské materiály, které by měly kvality kůže, stále hledám. Kůže je ekologická tím, že vypadá kvalitně dlouhou dobu. Na veletrhu jsem například narazila na zajímavé materiály z kaktusu a mycelia. 

Vysněná spolupráce?

Ráda bych oblékla Elle Fanning nebo Emmu Chamberlain. Bavila by mě spolupráce s jednou ze značek, u kterých jsem pracovala v Dánsku, třeba Cecilie nepracuje s kůží, takže propojit její křehkost a volánky s mými kabelkami by bylo skvělé. Z českého rybníčku bych ráda oblékala třeba Janu Plodkovou. Nejspíš se mi podaří oslovit Bárou Polákovou, z čehož mám velkou radost.

Co bys chtěla, aby o tvé značce ostatní věděli? 

Jsme lokální, materiály máme z Evropy a kůže od kvalitní a ekologicky smýšlející firmy.

Co je na tvé práci nejkrásnější, a co naopak největší peklo?

Nejkrásnější je, když potkám na ulici někoho s mou kabelkou. Nebo třeba dnes na krámku paní své dceři koupila vytouženou klíčenku a já toho mohla být svědkem. Moc mě baví počáteční proces navrhování a sestavování mood boardů, rešerše. Pak mě baví konec, vizualizace, focení a prezentace.

Největší pain je finanční přehled, neustálá investice, účetnictví a skladové zásoby, čehož ve výsledku dělám víc než té kreativní práce. Ráda bych to časem přehodila na další posily.

Nyní mi občas externě pomůžou mé kamarádky. Problém může nastat u výrobců, kteří nedodají slíbené kousky včas, což se mi stalo teď na Design Weeku.

Jací tuzemští návrháři tě baví?

Uznávám Chatty, kde jsem byla na stáži, které by si zasloužily větší ovace. Baví mě šperky Studia Moon nebo oděv od Natálie Nepovímové. Spolupráce jsem navázala s Du Coeur a čeká mě Kinoko. Krásné věci má i Lucie Komárková a MIK Jana Mikešová, pro kterou momentálně pracuji.

Pokud zní Ademi jako tvůj šálek čaje, omrkni Adély produkty v pražském showroomu Kvartýr, na Instagramu, Facebooku a webovkách!