Přihlášení se k heyfomo

Po přihlášení budeš mít přístup ke všemu obsahu na heyfomo.cz, můžeš komentovat články a další features, just do it!
Reset hesla
Zdroj: IG @lentements

Natálie Slánská x LÊNTEMENTS: Mít penis neznamená povinnost chovat se či oblékat určitým stylem

Natálie Slánská je zakladatelka on-line vintage storu LÊNTEMENTS. V poslední kolekci se rozhodla otevřít téma toxické maskulinity, před kterou naše společnost pořád zavírá oči.

Jestli mě něco dokáže nadchnout, tak je to to, když někdo umí nenásilnou a hravou formou otevírat tabuizovaná témata a nebojí se pojmenovávat věci pravými jmény. Přesně to se povedlo Natálii s její novou vintage kolekcí oblečení. Otevírá skrze ní téma toxické maskulinity.

Samotný pojem toxická maskulinita kritizuje to, v jakých stereotypech jsou kluci vychováváni. Kluci jsou ti silnější, drsnější. Chlap má bouchnout do stolu, udělat si pořádek a mít poslední slovo. Největší frajer je ten, kdo má v osmnácti auto, každej týden jinou holku a tak dál a tak dál. S největší pravděpodobností se s tím setkal každý z nás. Problém je, že právě tyhle stereotypy normalizují agresi nebo různé formy násilí, včetně toho fyzického či sexuálního.

Zdroj: @lentements

Kolekce FU*K TOXIC MASCULINITY COLLECTION se snaží poukázat na to, že není potřeba splňovat měřítka společnosti, aby se stal z kluka "opravdovej chlap". Není nutný rozdělovat módu na dámskou a pánskou, nemusíme splňovat žádná očekávání druhých jen proto, abychom zapadli.

Samotný lookbook stírá rozdíly mezi tím, co je pánské a dámské, kombinuje materiály jako kůže a flitry, kožešinu s krajkou, sportovní kousky s prudce elegatními, to vše doplněné o punkový šmrnc díky make-upu a hairstylingu.

Co o samotném projektu říká Natálie? Zajímala mě móda, zmiňovaná toxická maskulinita i to, jak ji vnímá dnešní společnost.

Jak bys definovala toxickou maskulinitu ty?

Je v naší společnosti skutečně zakořeněná už od nejútlejšího dětství. Holčičky se učí, že když je kluk škádlí, je to proto, že se mu ve skutečnosti líbí a neví, jak jinak to vyjádřit, že když se vám dívka líbí, ale odmítne vás, musíte pokračovat, dokud se nepodvolí. NE, NE, NE!

Chlapci jsou společností považováni za ty silné a je od nich očekáváno, že se budou chovat "mužně”. Neprojevovat žádné emoce, cit, empatii nebo soucit. A pokud selžou, působí "zženštěle" a slabě. To vše vede k psychickému a fyzickému násilí, a dokonce i k platovým rozdílům. Musí to být ten "silný" muž, který přinese domů peníze? NE. Tento přístup je velice toxický i pro milostné vztahy. Ať už heterosexuální, nebo homosexuální.

Pro mě osobně je to spojování určitého typu chování a oblékání s mužským pohlavím. Toxická, protože se šíří všude, v naší společnosti, v našich rodinách a bohužel i v našich ložnicích!


Jak vznikla myšlenka propojit téma toxické maskulinity a módy?

Každým focením se snažím předat nějaké hlubší poselství. Když jsem začínala, věnovala jsem se hlavně selflove. Kolekci mi fotily jen dívky a snažila jsem se klást důraz na rozmanitost a ukázat, že není třeba zapadat do standardů, které po nás společnost požaduje.

Selflove není nikdy dost, a proto jsem se rozhodla tentokrát zaměřit na muže, protože i ti mohou trpět. V momentě, kdy jsem začala nakupovat oblečení, hledala jsem inspiraci u svých oblíbených módních ikon. Uvědomila jsem si, že jsou to většinou právě muži, kteří mě každodenně v mém feedu inspirují, že 3/4 mého šatníku tvoří "pánské" kousky.
V tuhle chvíli mě napadla myšlenka, proč se vlastně vůbec rozlišuje pánské a dámské oblečení.

Kdo určil, že růžová je pro holky a modrá pro kluky? Proč mají malé holčičky růžové zavinovačky a chlapci modré? Proč je nepřijatelné, když má kluk nalakované nehty a croptop, když se v tom cítí sám sebou? Proč se lidé podivují, když muž vykonává domácí práce? Proč se nám zdá zvláštní, když muž pláče?


Začala jsem si klást podobné otázky, víc si o této problematice číst a diskutovat se svými blízkými. Když jsem nedávno řešila tento problém se svoji kamarádkou z Francie, dozvěděla jsem se, že ve Francii se v oblasti módy skutečnost, že žena může nosit kalhoty, dostala zákonnou platnost až v roce 2013. To byl pro mě ten největší spouštěč!

Jak dlouho trval celý proces – od prvotního nápadu přes výběr outfitů a make-upu až po samotný photoshoot?

Outfity nakupuji tak nějak pořád, hahah. Návštěvy sekáčů si dávám za odměnu. Třeba mezi přednáškami nebo místo přednášek...🤗
Celé focení se začalo domlouvat tak dva týdny předem, nejdřív jsem oslovila svou nejoblíbenější fotografku @natythechild. Pak jsem celý koncept představila svým nejmilovanějším kamarádkám Lucce a Leničce, dostala jsem zelenou a pustila se do celého procesu po hlavě.
Ráda bych poděkovala Bike Jesus a @m8tyas za vypůjčení prostorů, @martinaloy_ a @sarapajm za skvělý make-upy, mým nejvěrnějším kamarádům za stěhování a samozřejmě všem modelkám a modelům!

Kdy budou kousky k prodeji?

Jelikož fotky stojí opravdu za to, budu je nejdříve všechny sdílet na svůj Instagram @lentements , což je v tuhle chvíli i takový lookbook. Jen jak vás nateasuju, haha, odhalím vše i na stránkách, kde si budete moci všechny poklady objednat! Začátek prodeje plánuji koncem tohoto týdne.

Myslíš, že je naše společnost ready přijmout fakt, že i kluci můžou nosit to, co se považuje za holčičí oblečení, aniž by se jim někdo smál a urážel je?

Přiznám se, že tohle byl můj nevětší strašák. Právě proto, že si myslím, že česká společnost ještě není úplně ready, bála jsem se, jestli se do celého focení vůbec pouštět. Ve finále jsem si řekla, že i když přijde kritika, ale donutím alespoň jednoho člověka se nad tímto problémem zamyslet a poslat celou message dál, bude to za to stát. Nerada to přiznávám a věřím, že je to jen otázka času, ale stále jsme v tomto ohledu (alespoň oproti západním kulturám) pozadu. Několik měsíců jsem žila ve Francii, kde jsem na toto téma vedla hodinové dialogy a fascinovalo mě, jak byli mí francouzští kamarádi ke spoustě tématům otevřenější než ti čeští. Takže ne, naše společnost ještě úplně připravená není. Ale pokud se toto téma dostane na stůl a budeme o něm diskutovat, brzy bude!

Proč se nikdo nepozastaví nad tím, když si holka vezme pánský sako, ale když si kluk oblékne dámskou halenku, je z toho pozdvižení?

Protože nošení sukně by mohlo ovlivnit právě tu jeho mužnost, což je zatím v naší společnosti nepřijatelné. Jak už jsem zmínila v úvodu, muž je spojován se sílou, mocí a jakýkoliv femininí prvek ho dělá “slabochem.”

Jak vnímáš módu ty, dělíš ji klasicky na pánskou a dámskou?

NE! Dokonce i na svých stránkách jsem zrušila kategorie “pánské” a “dámské.” A ne, neznamená to, že muži musí nosit šaty, make-up a lak na nehty a ženy chodit v kalhotech. Pro mě obecně neexistuje pánské nebo dámské oblečení, oblečení pro tlusté, pro hubené, pro mladé nebo pro staré. Každý si prostě může nosit to, v čem se cítí sebevědomě a sám sebou.

Co můžeme jako jednotlivci udělat pro to, aby se stereotypy o mužích (nejen v módě) vyvrátily?

MLUVIT, TOLEROVAT, ČÍST, DISKUTOVAT, ZAJÍMAT SE, ARGUMENTOVAT.

Jak ráda říkám, komunikace je základ všeho. Je mi jasné, že nelze přesvědčit každého. Ale pokud to jen trošku půjde, snažte se na toto téma diskutovat, vyslechnout si argumenty a naopak vyjadřovat ty svoje. Jde o to odprostit se od nesmyslných zakořeněných standardů, co nám společnost vtlouká do hlavy, zastavit se, zamyslet se a pokusit se posouvat dál, ne zpět.