Tvoje máma měla Carrie Bradshaw, ty máš mě. Myšlenky příslušníka a nejstaršího člena generace Z, který zádumčivě kroutí hlavou nad dnešním světem.
Muži jsou z Marsu, ženy z Venuše, tak zní název jedné z nejprodávanějších knih o partnerských vztazích od Johna Graye, která má být praktickým návodem na to, jak zlepšit vzájemné porozumění a dosáhnout symbiózy – třeba takové, jako zažívá klaun očkatý a sasanka.
Nutno podotknout, že knížka vyšla už v roce 1994, takže obsah sedí na nastavení společnosti z toho období, které se nedá aplikovat na současnost. To ale není tématem tohoto textu. Název je jenom oslím můstkem k tomu, abych napsal, že se John Gray strašně seknul. Ženy totiž rozhodně nejsou z Venuše a muži z Marsu – já si totiž myslím, že jsme minimálně z jiné galaxie, možná i paralelních vesmírů.
Já, jakožto muž, často slýchám od žen, že jsme neempatičtí, všechno se nám musí říkat stokrát a často nám nedochází věci, které by nám přeci měli dojít hned. Mně nezbývá nic jiného, než zvednout ruce nad hlavu a přiznat, že všechna tato osočení jsou pravdivá. Není to ale tím, že bychom to dělali schválně, my jen prostě přemýšlíme racionálně.
Zapomeň na TikTok trend „if he wanted to he would“, který je asi největší blbostí, která se za poslední dobu na sociálních sítích objevila.
Ne. To, že chlap nepochopí tvoje mixxed signals a neudělá to, co sis vysnila v hlavě, neznamená, že mu za to nestojíš. Znamená to, že to říkáš málo na rovinu. Muži zkrátka přemýšlí přímě a na zamotané myšlenkové pochody zkrátka nejsou nastaveni. Lidský druh před 130 tisíci lety nezačal vydávat první skřeky, abychom tu pak v roce 2022 spolu nedokázali komunikovat.
„Když jsme se zavázali ke vztahu, zavázali jsme se ke komunikaci.“ – to zas v osmdesátkách řekla americká duchodní učitelka Teal Swan. A i když jsem o ní nikdy neslyšel a narazil na ni jen při psaní mtohoto textu, tak se pod ten citátek podepisuji.
Teď si ale určitě říkáš, co mi tu ten pomatený chlapec píše. Milá čtenářko či čtenáři, pojďme si na pomoc zavolat vědu.
V uznáváném britském deníku The Times před pár lety vyšel článek, který zmiňuje studii, která se zaměřila právě na rozdíl v myšlení mužů a žen. Z výzkumu univerzity v Cambridge vyšlo, že muži se v mozku více zaměřují na věci a systematiku, kdežto ženy na lidi a emoce. Takže Aničko, tvůj crush není ignorant, tvůj crush je prostě jenom muž.
Důležité je také zmínit, že to, jak přemýšlíme, je ovlivněno spoustou dalších faktorů a nezáleží čistě na tom, co za orgán máme mezi nohama. Muži a ženy vyrůstající v západní společnosti budou přemýšlet jinak než Asiaté. A Němci jinak než Brazilci.
„Tyto rozdíly mezi pohlavími v typické populaci jsou velmi jasné. Ze souvisejících studií víme, že individuální rozdíly v empatii a systemizaci jsou částečně genetické, částečně ovlivněné naší prenatální hormonální expozicí a částečně zkušenostmi s prostředím,“ tvrdí doktor Varun Warrier z cambridgeského týmu.
A nejedná se o první potvrzenou studii, která nám dává pohled na rozdíly mezi mozkem žen a mužů. Chápu, že v dnešní době, kdy se společnost snaží urovnat nespravedlivost mezi pohlavími, která je bohužel obrovská, je asi nevhodné psát o tom, že jsme v základu jiní, ale neměla by právě ta rozdílnost být hnacím motorem k vzájemnému porozumění?
Možná proti nám jede biologie, možná Bůh, ale s tím se dá vždycky něco dělat. Takže příště, až tvůj kluk neudělá, cos chtěla, zkus mu to napsat na rovinu a uvidíš, že to najednou půjde. A my chlapci, pojďme dál milovat naše ženy a snažme se je chápat, vždyť bychom to tu bez nich nezvládli.
PS: Z tohoto textu bych rád vyjmul Harryho Stylese a Rosáliu, ti jsou dokonalí vždy a teorie, že občas jsme každej trochu divnej, se na ně nevztahuje.