Myšlenky Honzy Houšky: Přestaňme romantizovat sériové vrahy

Dokumenty a filmy o sériových vrazích v poslední době přináší filmařským společnostem hodně peněz, a není se čemu divit, lidi je zkrátka milují. Jak říkal můj učitel na vysoké škole: „Krev, smrt a neštěstí vždycky potáhne.“

Zkrátka čím víc zvrácenější příběh, tím lepší sledovanost. Ruku v ruce s tím ale přichází i problémy. Ted Bundy, Jeffrey Dahmer, Charles Manson: Nezáleží na tom, kdo to je a co udělal. Jejich příběhy se stávají cílem glorifikace a romantizace.

Ne, Dahmer nebo Bundy opravdu nejsou sexy týpci, se kterými bys chtěl/a strávit romantický večer v pětihvězdičkovém hotelu. Jsou to vrazi, kteří bezdůvodně zabili jiné lidi. Vzali život lidem, kteří měli jiné lidi. Romantizace takových osob je tak největším plivnutí do obličeje jak obětem, tak i jejich blízkým.

Hodnotit atraktivitu sériových vrahů opravdu není oukej. Ano, ať už ti to dvě podcasterky tvrdí, nebo ne. Jeffrey Dahmer zabil a sexuálně zneužil 17 mužů a chlapců, na tom opravdu není nic sexy. Vrahům do Valdic taky neposíláš dopisy, že jsou hot.

Jeden z aspektů romantizace sériových vrahů se navíc dotýká i partnerských vztahů. Podle odborníků jsou totiž ženy často přesvědčeny, že mohou své partnery „napravit“ láskou, což vede k tomu, že pak zůstávají ve vztazích, v nichž dochází k násilí, a ignorují varovné signály a negativní vlastnosti. A důvodem je právě romantizace agresivního chování.

Pojďme s tím, prosím, přestat. To, jak člověk vypadá, totiž nijak neoslabuje jeho násilné a neodpustitelné činy.