Možnosti podpory znevýhodněných při přijímacích řízeních na univerzitách budou po rozhodnutí Nejvyššího soudu USA mnohem omezenější

Ve Spojených státech začala být v 60. letech 20. století praktikována politika zvaná affirmative action neboli pozitivní diskriminace, která měla a stále má za cíl odstranit z americké společnosti rasovou segregaci. Po dlouhých staletích kontinuální diskriminace, vykořisťování systémem i živoření na okraji společnosti tak měli být občané tmavé barvy pleti systematicky zařazováni do vzdělávacího procesu, pracovního trhu i do samotné společnosti jako takové.

V některých oblastech, například právě ve vzdělávacím systému, nicméně museli být lidé tmavé barvy pleti zvýhodňováni tak, aby jejich podíl odpovídal reálnému etnickému složení populace Spojených států. Dosud tomu tak totiž nebylo a americký systém musel nějakým způsobem občany tmavé pleti do vzdělávání zařadit – tak, aby se následně mohli díky vyššímu vzdělání podílet na pracovním trhu, získávat rovné nabídky a pozice a aby mohli v budoucnu jejich děti na univerzitě studovat už bez pomocných mechanismů. Na rozdíl od svých rodičů nastoupí totiž do vzdělávacího systému už v předškolním věku a, v ideálním případě, nebudou oproti spolužákům bílé pleti nijak znevýhodněni.

Pro pochopení popsaného mechanismu politiky pozitivní diskriminace je důležité mít na paměti, že ve Spojených státech jsou rozdíly mezi lidmi bílé a tmavé barvy pleti zakořeněny hluboko v americké společnosti a v každém jejím aspektu. Pokud se člověk narodí do černošské rodiny v určité chudé čtvrti v určitém městě, pravděpodobně nastoupí v dané čtvrti do školky s dětmi ze stejného sociálního pozadí. Následuje stejný proces na základní škole a případně i na střední, ze které pak člověk vyjde s nulovými šancemi na vzdělání stejné úrovně, jaké dosahují ti, kteří se narodí do bělošské rodiny v určité bohaté části v určitém městě.

Jedná se tedy o začarovaný kruh, který může být přerušen právě skrze pozitivní diskriminaci – tak, aby se díky ní člověk černošského původu dostal na univerzitu, získal vzdělání a výdělečné zaměstnání, přestěhoval se do bohatší čtvrti v daném městě a aby jeho děti už následně nastoupili do školky spolu s těmi bohatšími. V konečném efektu tak budou mít lidé bílé i tmavé barvy pleti stejné příležitosti a rozdíly mezi nimi – jak ekonomické, tak společenské – se budou čím dál více zmenšovat.

Tato možnost bude odteď nicméně omezená. Nejvyšší soud Spojených států totiž začátkem července rozhodl o tom, že americké univerzity už menšiny nebudou moci zvýhodňovat, respektive nebudou moci při sestavování přijímacího řízení brát rasu daného uchazeče jako jedno z kritérií. Podle předsedy soudu bude ale nadále možné brát při testech v potaz to, jakým způsobem studentům jejich etnická příslušnost ovlivnila život. Jak uvádí doktor Jiří Pondělíček z Katedry severoamerických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, přijímací řízení na univerzity je v USA komplexní proces, ve kterém nikdy nebyly zvažovány jen akademické výsledky.

Nynější rozhodnutí Nejvyššího soudu tedy neomezuje všechny možnosti, jakými mohou být lidé jiné než bělošské rasy v rámci přijímacího řízení na univerzity zvýhodňovány, dělá ale proces mnohem složitější a pro mnohé také méně přístupný.