Maturanti, nestresujte! Příběhy z maturit, které tě uklidní

Evel: Učitelé vždycky pomůžou

Před maturitou jsem byla hrozně vyklidněná, protože jsem věřila, že mi kdyžtak učitelé pomůžou. Ten den jsem vstala mega brzo, udělala jsem lívance, vzala je do školy a všem jsem je tam nabízela, aby na mě byli hodní. Samotná maturita byla hrozně v pohodě, trochu jsem se na to koukla, a když jsem nevěděla, tak mi učitelé přece jenom fakt pomohli!

Dimi: Sebevědomí je základ

Teprve v den maturity jsem vstávala ve čtyři ráno, abych dočetla otázky ze školní angličtiny. U zbytku předmětů jsem tak nějak věděla, že jsem pro to všechno udělala, ale tohle jsem časově podcenila. Naštěstí jsem si vytáhla dobrou otázku (USA), všechno jsem si na místě vymyslela a vyšlo to.

Ve finále si myslím, že je to trochu o tom, jak moc sebevědomě člověk působí. Předtím, než vejdeš do místnosti, se pořádně nadechni a dej hlavu vzůru. Je to drobnost, ale mně to strašně pomohlo. Poznatek na závěr: Učitelé byli extrémně milí, a pokud se bojíš jít na ústní, protože budeš mezi prvními, a nevíš, co tě čeká, přestaň panikařit, protože jsi ve výhodě! Učitelé jsou totiž odpočatí!

Honza: Dá se odmaturovat i den po kalbě

Odjakživa jsem si říkal, že se nenechám školou stresovat a nebude mě nijak psychicky ovliňovat. A přesně tak jsem ke studiu přistupoval. Moc jsem ve škole nedával pozor, často jsem spal na lavici a nikdy se snad mimo školu neučil. Vždycky jsem se soustředil jenom na to, co mě bavilo a v čem jsem viděl smysl. Stejnej přístup jsem měl i k maturitě. Učil jsem se asi jen dva dny, den před maturitou jsem šel do hospody a domů přišel až druhý den ráno, hodil sprchu, nahodil oblek a odmaturoval se samýma jedničkama. Fun fact: Z povinné četby jsem přečetl jenom jednu knížku a tu si vytáhl.

Markét: Projeď si všechny otázky aspoň jednou

Původně jsem chtěla dodržet předsevzetí, že se v den maturity už nebudu učit, abych se vyhnula pocitu, že nic neumím. Maturovala jsem hned první den odpoledne (za mě je skvělý jít na začátku, protože pak se ještě všichni učí a ty to máš už za sebou a můžeš slavit). Můj plán ale úplně nevyšel. Všichni, co jsme ten den odpoledne maturovali, jsme šli do prázdné třídy a společně si ještě procházeli otázky.

Těsně před maturitou z angličtiny mi došlo, že jsem si půlku otázek ani nepřečetla, protože jsem se víc soustředila na ostatní předměty, a začala jsem dost panikařit. Naštěstí to dopadlo dobře, protože jsem si vytáhla otázku, o které jsem dokázala mluvit i bez větší přípravy, ale doporučuju si pro vlastní klid všechny otázky aspoň přečíst, i když se může zdát angličtina easy.

Z vlastní zkušenosti ti můžu říct, že učitelé byli strašně hodní (dokonce i ti přísnější), a když viděli, že se na to člověk připravoval, tak mu pomáhali a snažili se ho podržet, jak to jenom šlo. Můj tip: snaž se vypadat, že víš, i když nevíš. Zní to možná blbě, ale když působíš sebevědomě a připraveně, udělá to hodně.

Kája: Nehroť to, známky na maturitním vysvědčení stejnak nikoho nezajímají

Já jsem se klasicky hecla, že na maturitním vysvědčení ty samý jedničky prostě mít budu. Takže jsem se učila tři tejdny v kuse nonstop, dopoledne odmaturovala a odpoledne jela psát přijímačky. Jenže moje tělo potom řeklo ne, začala jsem mít horečky a ve finále skončila na týden ve špitále se zánětem ledvin, zatímco všichni mí spolužáci se opíjeli na pomaturitním večírku.

Ponaučení? Nehroť to, učitelům stačí, když vidí, že víš, o čem se zhruba mluví, a s maturitním vysvědčením se samýma jedničkama můžeš flexit maximálně tak před babi a dědou, nikoho jinýho známky zajímat NIKDY nebudou.

Kuba: Neuč se všechny podrobnosti

Maturoval jsem v prvním covidovém roce. Naivně jsem dlouhou dobu čekal, jestli se maturity nezruší, a učení jsem odkládal. Na poslední dva týdny mi tak zbylo strašně moc učení. Stihl jsem projet všechny otázky? Haha, ani náhodou. Mám maturitu? Jo.

Zpětně bych ti ale doporučil, ať si radši všechny otázky aspoň jednou projedeš, budeš pak o dost klidnější a před učiteli budeš působit sebevědoměji. Největší chyba, kterou jsem udělal, byla, že jsem se ze začátku učil otázky až zbytečně moc podrobně. Kvůli tomu jsem je pak nestihl projet všechny. Doteď si pamatuju, jak jsem se první otázku na ZSV učil celý den, a když jsem se z ní nechal od mamky vyzkoušet, mluvil jsem bez přerušení 2 a půl hodiny v kuse. Jak dobře víš, tak maturita je zhruba na 15 minut. Bohatě ti bude stačit, když se u každé otázky naučíš mluvit s přehledem kolem 5 minut. Když se k tomu nasčítají různé pauzy a všechno kolem, tak těch 15 minut dáš fakt s přehledem. Učitelé se tě na to nejdůležitější při nejhorším doptají a budou se tě snažit navést na správnou odpověď. Spousta otázek se navíc hodně prolíná, takže to, co se naučíš v jedné, můžeš v klidu použít i u jiných a natáhnout tak čas.

Na závěr pro tebe mám ještě historku přímo z mojí maturity. Maturoval jsem z češtiny, angličtiny, němčiny a ZSV. V němčině a ZSV jsem měl poměrně štěstí na otázky (Freizeit a Náboženství), takže jsem to v poho okecal. U češtiny a angličtiny, kterých jsem se před maturitou bál ze všeho nejmíň, jsem ale nakonec zazmatkoval.

10 minut před zkouškou z češtiny jsem si z batohu vytáhl seznam knížek a při listování kánonem mě čekalo opravdu nemilé překvapení. Zjistil jsem, že v něm mám i knížku Sluha dvou pánů. Do té doby jsem vůbec nevěděl, že jsem si ji tam dával, a začal jsem pochopitelně zmatkovat. Našel jsem si rychle rozbor na internetu a projel si základní info, abych byl aspoň něco schopen říct.

Nejdůležitější ale nakonec stejně bylo se uklidnit a k maturitě jít sebevědomě. Sluhu dvou pánů jsem si naštěstí nevytáhl. I tak jsem si ale u vylosovaného díla (Ostře sledované vlaky) nemohl vzpomenout na jméno jedné z postav nebo jsem si nemohl vybavit název filmových cen Oscar. Učitelům jsem se omluvil, že si na jméno cen nemůžu vzpomenout a řekl jsem jim, že nesou název podle mužského jména, „něco jako Eduard“. Ve finále jsme se tomu všichni jenom zasmáli a i přes tyhle přešlapy jsem z ústní češtiny dostal jedničku. Učitelé jsou taky přece jenom lidi a pochopí, když ti něco na místě vypadne.

Magda: Ber to jako pokec s učitelem

Maturovala jsem na gymplu v roce 2016. Ve škole jsem se dost realizovala, protože když jsem měla dobré známky, tak mi rodiče dovolili mít doma pohodu. Jelikož jsem měla celou dobu dobré známky, tak jsem si to nechtěla pokazit maturitou. Maturovala jsem z češtiny, angličtiny, francouzštiny a ZSV. Jazyky mi vždycky šly, takže na ty jsem se ani moc neučila. Hlavně jsem se soustředila na ZSV. Jako první otázky jsme tam měli filozofii, což byl spíš takovej dějepis. Hodně jsem se to šrotila, nechávala se zkoušet od mamky. Nakonec jsem zjistila, že mi ale nejvíc při učení vyhovuje to, když si otázky vypisuju, mozek to učivo pak vnímá líp.

U maturity z češtiny jsem si vytáhla Kytici. Knížku jsem nečetla, jenom viděla film. Bylo to naprosto v poho, takže nestresuj, pokud jsi nestihl/a přečíst všechno ze svého kánonu. Ze ZSV jsem si vytáhla filozofii, kterou jsem se díky tomu, že jsem se jí nejvíc bála, naučila fakt dobře. Na jazyky jsem se učila jenom fakta o svátcích, literatuře a další věci, které na místě nevymyslíš. Vytáhla jsem si téma dovolená, což se naštěstí dalo okecat a bylo to easy.

Z ústní části jsem měla paradoxně menší strach než z didakťáků. Věděla jsem, že tam budou učitelé, které znám, a že mě v tom nejhorším podrží.

Vím, že to říká každý, ale maturita není zas tak hrozná. Bude to v pohodě! V dospělém životě jsou pak horší věci než blbá maturita a ještě na ni budeš s láskou vzpomínat. Nejlepší je to brát jako pokec s učitelem, se kterým se znáš 4 roky. Pokud se na to úplně nevykašleš a budeš ke každé otázce vědět aspoň kousek, učitelé to uvidí a pomůžou ti dojít si pro dobrou známku.