Marcell: Benu Cristovaovi jsem musel dávat při nahrávání první pomoc

Marcell je olomoucký zpěvák, skladatel a producent, ale také vystudovaný doktor, který žil několik let v Londýně. Dříve člen indie rockové kapely No Distance Paradise, se kterou předskakovali například Britům The 1975. Spolupracoval s hudebníky jako je Lenny, Paulie Garand, Ben Cristovao, ale i Lucie Bílá nebo Adam Mišík. Jak vidí svůj život v Londýně a jaké zážitky má z nahrávání s Benem?

Často se ve vztahu k tvojí osobě píše o tom, že žiješ v Londýně. Poslední dobou tě ale můžeme potkat v Praze. Jak to teď máš a kde tě najdeme? 

V Londýně jsme s mojí ženou Lindou žili 4 roky, ale všechno změnila pandemie. Když se kvůli covidu zastavil svět, přišel jsem o práci ve studiích a zavřela se i pobočka firmy Lasvit, ve který pracovala Linda jako designérka. Strašně rádi se tam vracíme a nechceme přetrhat ty vazby, který jsme získali. Aktuálně ale žijeme v Praze a myslím si, že natrvalo už se do Londýna spíš nevrátíme. 

Album Hovory Domů je životem v zahraničí silně ovlivněné. Dokázal bys nějak vystihnout tu dobu, kterou na desce reflektuješ, a říct, jak se Londýn na tvojí tvorbě odrazil? 

Bez týhle zkušenosti by vůbec deska nemohla vzniknout. V Anglii jsem nahrál většinu materiálů, spolupracoval jsem často s tamníma muzikantama. Londýn na mě měl vliv samozřejmě i po osobní stránce. Člověka to názorově i lidsky formuje. Nicméně bych takovouhle zahraniční misi doporučil každýmu. Ústředním tématem desky je ale ta vzdálenost od nejbližších, která se životem v zahraničí souvisí. Byla to doba, kdy jsem žil mezi Prahou a Londýnem, často jsem musel přejíždět. V jednom kuse jsem volal do Česka a mluvil s rodinou. Řešil jsem s mýma nejbližšíma jejich problémy a vztahový věci. Z Česka jsem zase naopak volal s Lindou a častokrát to nebylo jednoduchý. Proto Hovory Domů. 

Život v zahraničí nebyl tedy vždycky tak jednoduchý, jak se může zdát třeba z Instagramu některých influencerů… 

Přesně tak. Ne vždycky všechno vypadá tak idylicky jako na Instagramu. Chtěl jsem být real. Snažím se tím trochu upozorňovat i na to, že obzvlášť v popu se často, stejně jako na Instagramu, nemluví o problémech. Často je tenhle obsah vyleštěnej a umělej. Myslím si, že se to zlepšuje, ale pořád je tady prostor snažit se, abychom byli víc autentický a opravdový. Jako lékař jsem se dlouho chtěl věnovat i psychiatrii, nejenom v Londýně jsem často přemýšlel nad tím, jak nás ovlivňujou technologie. Pokud sociální sítě nebudou odrážet to, jak opravdu žijeme, může to z dlouhodobýho hlediska spoustě lidem způsobit těžký psychický problémy. 

Ve FOMO se zajímáme hlavně o Gen Z. Dobře víme, jak důležité je otevírat témata, jako jsou závislost na sociálních sítích nebo například toxická pozitivita. Představ si, že ti je dneska třeba sedmnáct a musíš čelit takovým problémům. Napadá tě cesta, jak k sociálním sítím přistupovat tak, abys jim nepodléhal? 

Mám tři bráchy a jednomu je devatenáct. Dokážu si proto o něco líp představit, jaký to asi musí být. V tomhle věku se pořád vyvíjíš a všechno na tebe působí daleko intenzivněji. I když to tak spousta lidí už nemá a mění se přístup k používání sociálních sítí, je strašně důležitý si uvědomit, že plno obsahu na Instagramu je pořád jen zlomek reality. Může se zdát, že cizí život je úplně dokonalej, ale tak to nikdy není.

Naštěstí plno lidí už dneska ví, že pokud budou přidávat jen takovej obsah, ostatní je nebudou sledovat. Další důležitá věc je pak, aspoň podle mě, samotná závislost na telefonu. Je strašně důležitý vědět, že bez něj chvíli vydržíš. Že ho dokážeš na víkend zahodit a bejt šťastnej. Největší nebezpečí sociálních sítí je za mě odcizení se nejlepším kamarádům. Mít tisíce followerů je super, ale musíme si uvědomit, že to hlavní se děje pořád tady a teď. Reálnej kontakt nejde nahradit, čímž se vracíme zase k desce, na který se odrazilo i tohle téma. 

Od čistě anglických textů s indie kapelou No Distance Paradise ses přesunul přes různé featy a kolaborace až k nejnovější desce Hovory Domů s kompletně českými texty. Je tenhle odklon k češtině a popovějšímu zvuku motivovaný hlavně snahou zasáhnout širší domácí publikum tak, aby ses mohl hudbou uživit, nebo jsou za tím jiné důvody? 

Paradoxně až v Anglii jsem zjistil, jak moc rád mám češtinu. Je úžasný vyjadřovat se v jazyce, kterej ovládáš úplně dokonale a je ti naprosto přirozenej. To je primární důvod. Důležitý je taky říct, že hudba, kterou dělám jako Marcell, mě pořád živí jen částečně, i když bych si přál, aby to bylo úplně na full-time. Další část mých příjmů tvoří to, že produkuju, skládám pro ostatní, dělám hudbu do reklam, do filmů, seriálů atd. Když jsem ale začal dělat věci v češtině, zjistil jsem, že se v tom řada lidí najde, to mě naplňuje. Reakce byly daleko silnější a některý lidi těmi texty vyloženě žili. Naučil jsem se za čísly a počty poslechů vidět konkrétní osudy lidí, jsem jim daleko blíž. To je taky jeden z hlavních důvodů, proč jsou Hovory Domů kompletně v češtině. 

Jaká byla spolupráce s Benem na tracku Nevim? 

Nejlepší! Ben je prostě strašně hodnej, dobrej člověk, kterých je podle mě tady na tom světě celkem málo. Známe se už nějakou dobu. Kdysi mi řekl, ať mu pošlu písničku, která mi bude připadat pro nás dva jako ta pravá. S producentem fiedlerskim jsme udělali Nevim a řekl jsem si, že to je nejlepší song, co jsem kdy složil. Poslal jsem to Benovi a on řekl, že to chce dát. Přijel do Berlína a nahráli jsme to.

Máte nějakou vtipnou historku z nahrávání? 

Fiedlerski dostal od kámoše k narozeninám sadu chilli papriček od těch málo pálivých až po úplnej světovej extrém. Když jsme nahrávali Nevim, dělal jsem jídlo a Ben říkal, že miluje chilli a že to jídlo málo pálí. Dal si lžičku toho nejostřejšího, co v sadě bylo, a říkal, že to nic nedělá. Dal si ještě jednu a v tu chvíli to začalo. Normálně skoro omdlel a dostal strašnej záchvat. Musel jsem dělat lékařskej zákrok… reálně první pomoc, úplně ho to sundalo! (smích)   

Kde tě můžeme s deskou v blízké době vidět a jaké jsou teď tvoje hudební plány? 

Pojedeme na turné v březnu 2023. Rád bych si dal takových 10 až 15 koncertů, tak uvidíme, kam nás to zavede. Na živý hraní se těším nejvíc ze všeho, mám totiž super kapelu, Matyáše Vordu a právě fiedlerskiho!