Legální únosy dětí aneb léčení závislostí a psychiky. Co je wilderness therapy?

Připadá ti úvod článku trochu přitažený za vlasy? V tom případě tě okamžitě vyvedu z omylu, jelikož se jedná o shrnutí vyprávění několika mladých, kteří právě wilderness therapy, neboli terapii divočinou zažili. A o co se teda jedná?

Terapie divočinou, známá také jako venkovní behaviorální zdravotní péče, je kontroverzní metoda léčení behaviorálních, látkových a duševních problémů u dospívajících. Pacienti tráví čas pobytem v divočině. Většina z nich se přitom této léčby účastní nedobrovolně. Jedná se o léčebnou metodu, která je používána především ve Spojených státech amerických, ale různé organizace se jí zabývají i ve zbylých částech světa.

Celá metoda spočívá v legálním únosu mladistvého, který má třeba problémy s agresí. Mezi pacienty jsou ale i mladí, kteří trpí různými závislostmi, nebo dokonce i psychickými problémy. Člověk je v noci unesen ze svého domu a následně musí několik týdnu strávit s ostatními pacienty v přírodě, kde se pod dohledem mají snažit bojovat se svými démony.

Terapii divočinou zažila například i Paris Hilton, která se o své zkušenosti podělila v nedávném dokumentu. Hilton se slzami v očích vyprávěla, jak ji jako teenagerku uprostřed noci probudili cizí lidé v její ložnici a násilně ji odvezli přes celou zemi. Podle svých slov navíc stále trpí kvůli tomuto zážitku nočními můrami, píše BBC.

Její příběh, byť šokující, ale není ojedinělý. Hilton byla jedním z tisíců amerických dětí, které každý rok posílají jejich rodiče na terapii divočinou. Důležité je ale upozornit na to, že přesná čísla počtu dětí nejsou známa, jelikož je nikdo nesleduje.

„Moji rodiče mě nechali unést a vysadili mě uprostřed hor," řekl 21letý Daniel, který se se svým zážitkem nedávno svěřil na internetu.

Jako teenager trpěl Daniel úzkostí a depresemi. Bylo mu 15, když se začal sebepoškozovat tak vážně, že několikrát skončil v nemocnici. Právě v nemocnici ho uprostřed noci probudili dva muži. Řekli mu, že to může proběhnout lehce nebo těžce – podle toho, jak moc se bude bránit.

Daniel byl poslán do programu v divočině v Georgii, kde strávil 77 dní životem venku, šlapal kilometry denně a dostával pouze malé příděly jídla. Živě si pamatuje, jak se celé týdny cítil špatně, byl hladový a špinavý a také byl svědkem toho, jak se ostatní pokoušeli utéct a vzít si život.

V roce 1990 v Utahu zemřeli dva teenageři poté, co dostali úpal při výletech. V roce 1994 zase zemřel teprve 16letý Aaron Bacon, který podlehl zánětu pobřišnice a prasklému vředu. Několik zaměstnanců programu bylo následně obviněno z trestného činu zanedbání péče a zneužívání dítěte.

Pro dokončení programu se mohou pacienti vrátit domů nebo pokračují do terapeutické internátní školy či různých léčebných center. Mnoho dětí a dospívajících se po odchodu potýká se zhoršující se depresí, PTSD, problémy s důvěrou a silnou úzkostí, a to i přes to, že se zbaví svého původního problému.

I to jsou důvody, proč v lidech terapie divočinou vzbuzuje obří kontroverzi, důležité je ale upozornit na to, že existují i příběhy mladých, kterým tato léčebná metoda pomohla.