Za první víkend na KVIFFu se mi sice nepodařilo vidět žádnou z největších premiér, ale i tak tu pro tebe mám várku šesti zajímavých filmů. Které stojí za zhlédnutí a kterým se ve Varech radši vyhnout?
Film, který uváděla famózní Patricia Clarkson při svém návratu do Varů, si mě okamžitě získal a překvapil. Čekal jsem klasické drama o ostrakizované hlavní postavě, ale místo toho se mi dostalo něžného vyprávění o komplikovaných vztazích někoho, kdo podstoupil změnu pohlaví, s jeho rodinou. Výborné herecké výkony hlavně Trace Lysette v hlavní roli.
První film, na který se mi podařilo sehnat lístky, byl dost random choice, ale rozhodně nezklamal. Po autorské stránce moc zajímavý kousek, který kombinuje dokumentaristiku a drama, v němž sám režisér hraje hlavní postavu. Na dálku po Skypu natáčí film o nelegálním útěku lidí z Íránu, zatímco se sám ubytuje na hraniční vesnici a zaplete do konfliktu s místními. Moc hezká sonda do světa a života lidí, o kterém nevíme nic a těžko bychom to jinak zjistili.
Ne, tohle fakt ne. Poprvé jsem snad odešel z filmu, což nedělám zásadově nikdy. Allensworth je snímek sledující jedno město, kdy co 5 minut vidíš jeden statický záběr na budovu nebo krajinu, kde se nic neděje. Každý záběr symbolizuje jeden měsíc z roku a my jsme odešli při březnu. Pro mě něco hodné moderní galerie a ne filmového plátna.
Perfektní komentář o vykořisťování lidí kapitalismem – tak se dá shrnout 80minutový snímek z kanadského Québecu, který se dívá na tuto problematiku očima překladatelky v zemědělské továrně, která přiváží za prací lidi z Guatemaly jako levnou pracovní sílu do prakticky novodobého otroctví. Srdcervoucí a oči otevírající.
Bezejmenní je nedokumentární dokument, který sleduje patoložku v Miláně zabývající se identifikací bezejmenných – často bezdomovců, migrantů nebo prostitutek, jejichž těla jsou nalezena na ulici. Bojuje s nedostatkem jakékoliv podpory, ale stále odhodlaně jde za svou misí hlavně v rámci migrantských katastrof na moři, po kterých se Itálie i EU negativně staví k identifikaci více jak 1000 těl, která tak jejich bližní nikdy nenajdou. Moc zajímavé je dílo i po tvůrčí stránce, kdy dokument působí spíše jako hraný film nezúčastněného tvůrce, který nikdy neinteraguje s protagonistkou a neláme fourth wall.
Od francouzského režiséra Thomase Cailleyho jsem viděl jeho prvotinu Láska na první boj, která na mě neudělala velký dojem. Na tenhle film jsem ale vyrazil kvůli mojí oblíbené herečce Adèle Exarchopoulos, jen abych zjistil, že je ve snímku její talent brutálně nevyužitý v roli, kde nemá až tak co ukázat.
Film nabízí zajímavý nápad, ve kterém část populace postihují genetické mutace, které je mění v poloviční zvířata všeho druhu. Vyprávění se soustředí na otce a syna, jehož matka se stala tímto tvorem a působí jako povedená metafora. Nohy mu však mimo herecké výkony trošku podráží nevysoká kvalita vizuální efektů a přepálená stopáž.