Supermodelka se ráda začte do memoárů, románů, příběhů plných ženských hrdinek, ale nejsou jí cizí ani politická témata.
Tentokrát prozkoumáme knihovnu modelky, herečky a aktivistky Emily Ratajkowski, která již byla zařazena na seznam nejprodávanějších autorů podle magazínu New York Times. A to za její debutovou knihu On My Body. Jedná se o sbírku esejí zpochybňující systémy, jako je patriarchát a kapitalismus, a točí se kolem témat sexu, vztahů a zobrazování ženského těla pro zisk.
Tento soubor osobních příběhů si neklade za cíl poskytnout odpověď na systémové problémy, ale snaží se podat svědectví a vyjádřit ideologický postoj, který je zároveň výsledkem studia a četby, jež ovlivnily její myšlení. Texty vyjadřují ochotu vyprávět vlastní příběh vlastními slovy a dokonale zapadají do pozice, kterou si Ratajkowski v posledních letech na americké scéně vytvořila.
Na svém instagramovém profilu @emrata často doporučuje knihy, které ji ovlivnily. Ve složce s názvem „Read“ najdeš fotografie textů, které na ni nejvíce zapůsobily. K fotografii stránky často připojuje i osobní komentář, což je známka toho, že o knihách, které čte, přemýšlí a nebojí se ptát na důležité otázky.
Společným jmenovatelem četby Emily Ratajkowski je její osobní hledání odpovědí na otázky z feministického úhlu pohledu, jako je přílišná sexualizace ženského těla, láska a politika. Znamená to také, že si vědomě vybrala vyhlášené spisovatelky se silných hlasem pravděpodobně v rámci přípravy rešerše na svou knihu. Pojďme se podívat na knihy, které ji zaujaly.
V těchto pamětech se jedna z nejoblíbenějších hollywoodských hvězd rozhodla převyprávět svůj život upřímnou a necenzurovanou formou. Odhaluje tak smutný osobní příběh poznamenaný dramatickými událostmi. Je to kniha, jež sehrála důležitou roli pro Emily Ratajkowski, která po počátečních předsudcích vůči příběhu Demi Moore dokázala právě díky tomuto textu pochopit její skutečné potíže. Emily o Demi Moore také píše ve své knize On My Body.
Joan Didion svým ostrým perem pitvá lidské predátory kroužící kolem Hollywoodu usmívající se a dávající falešné sliby na nekonečných koktejlových večírcích obávající se neúspěchu jako nakažlivé nemoci a ochotná udělat cokoli, aby zaplnila prázdnotu, která ji obléhá. Je to román psaný neúprosným jazykem zachycující ty nejvyprázdněnější a sebedestruktivní aspekty americké společnosti a vypráví o tom, jak bolestné je žít a o kolik snazší je prostě existovat. „Nebyla to první kniha od Didion, kterou jsem četla, ale byla to ta, která mě okamžitě upoutala a působí jako horečnatý sen; opravdu dobře se čte na jeden zátah,“ prozradila v jednom z rozhovorů modelka.
Emily Ratajkowski četla tuto knihu, když jí bylo 19 let, a přiznala, že ji prožívala tak intenzivně, že zapomněla, že je to klasika. Všem ji doporučuje a vždy o ní mluví s velkým nadšením: „Myslím, že je to jedna z těch knih, které by si mladé ženy měly přečíst. Problémy, kterým madam Bovary čelí, jsou skutečně moderní existenciální otázky o tom, jaké to je být ženou, o naději, lásce a představě krásného prince,“ prohlásila Emily.
„Opravdu obdivuji Bell Hooks za to, jak čtivě a přímočaře píše. Její psaní nemá žádné okázalé nároky, ale je prostě věcné a promyšlené. Toto je jedna z jejích posledních knih a opravdu osvěžující kombinace duchovního a intelektuálního přístupu k pochopení toho, co je láska a co pro nás může udělat. Je to krásná kniha, která v sobě skrývá mnoho naděje. Byla by skvělým dárkem pro každého,“ říká Emily Ratajkowski. Americká aktivistka a feministka Bell Hooks se v této knize obrací na muže a ženy, kteří hledají smysluplné odpovědi na velké otázky strachu, osamělosti, nedostatku lásky a potřeby duchovnosti, a odhaluje síť vazeb a závislostí, které pocit lásky vytváří ve veřejném i soukromém životě. Autorka vypráví o každodenním dění, o obtížích při dávání a přijímání lásky. Láska je inteligentním motorem, který pohání naději a udržuje při životě představu světa, v němž lze řešit a vyřešit konflikty mezi jednotlivci, skupinami a kulturami.
Skutečný příběh lásky dvou žen vyprávějící o zmatku a osamělosti ve vztahu poznamenaném psychickým týráním. Jeho středobodem je vysněný dům, symbol toho, co mohlo být a co nebylo. Emily Ratajkowski přiznává, že ji zaujala neotřelá struktura této knihy, která kombinuje dojemnou autobiografii s hlubokou úvahou o psaní a povaze memoárů jako takových. V jistém smyslu jí tato kniha pomohla stát se lepší spisovatelkou.
Autorka byla nesmírně krásná žena, která měla těžký život a vypráví o něm v mnoha malých obrazech: hlavní hrdinka, vševědoucí vypravěčka, a různé, velmi rozdílné vedlejší postavy: starý indián, kterého potkáš v prádelně; mladá dívka, která utíká z mexické potratové kliniky pro bohaté Američany; jeptiška z katolické školy nebo homosexuální učitel. Především však stručně a sympaticky vykresluje služebnou. Emily své dojmy z knihy popsala takto: „Lucia Berlin prožila svůj život jako neznámá spisovatelka, která pracovala jako hospodyně. Toto je sbírka povídek sestavená po její smrti. Jsou to povídky, ale myslím, že je na nich znát, že jde o lehce zastřenou beletrii, a při jejich čtení máte pocit, že ji poznáváte jako člověka i jako spisovatelku. V jejím hlase je cosi velmi drsného, jako by byla příbuzná Bukowského, tedy jen kdyby Bukowski byl snědá žena, která uklízí domy,“