Komentář Kuby Kohouta: Jak jsem šel do kina na Dunu: část druhá

Od mého posledního zážitku z kina spojeného s prvním dílem Duny jsem se již v moment, co jsem odcházel ze sálu, nemohl dočkat pokračování. Nemohl jsem dospat, můj život neměl úplný smysl, jen jsem tak v prázdnotě vyčkával, kdy nastane ten den, a já se půjdu znova podívat do kina. Tvůrci zřejmě poctivě seděli nad mojí recenzí prvního dílu a snažili se vychytat všechny možné chyby do posledního detailu. I proto byl release filmu několikrát odložen, za což se zde chci veřejně poprvé omluvit. Nakonec jsme se ale dočkali, a ten den je tady! 

Řekl jsem si, že této události musím dodat pořádný šmrnc, a rozhodl jsem se jí nasadit pomyslnou korunku tím, že jsem na druhou část Duny zavítal v Ústí nad Labem. Stálo mě dost veliké úsilí přemluvit některého z mých přátel, aby se mnou na promítání šli. Nechám čistě na posouzení čtenáře zda to vypovídá spíše o oblíbenosti filmu, či mne samotného. Ještě než se opřu do filmu, v celkovém hodnocení musím již teď na začátek přidat plusové body za fakt, že jsem si k zhlédnutí Duny mohl vzít pivo. Počítám to jako jeden z největších zážitků z celého filmu. Škoda jen, že štěně nebylo přímo v uličce, jinak by se bezkonkurenčně jednalo o nejlepší snímek, který jsem kdy viděl. 

A co nabídl film?

Tohoto osudného dne jsem musel vstávat kolem páté hodiny ráno a celkově se jednalo o docela aktivní den. Na promítání jsem šel již tak poměrně znaven a mírně se obával, že snímek trvající 2 hodiny a 46 minut na jeden zátah nezvládnu. Dnešní filmaři ještě zatím bohužel neobjevili chytré triky, jak udržet divákovu pozornost v podobě dolního okénka s gameplayem Subway Surfers, nebo rychlými tiktokovými jumpcuty. V bdělém stavu mě ale naštěstí udržela hromada vizuálních efektů v kombinaci s pivem. A když už jsem si myslel, že je nejhůř, tak jeden z aktérů zapíchl do písku přivolávač červů, jehož vibrace mě vrátily zpět do děje.

V druhé části pouštního dobrodružství jsme se dočkali ještě daleko víc písku, víc nebezpečí, více výbuchů, a díky bohu také více Zendayi – jsem rád, že jsem mohl poradit a v přepočtu na vstupném se z minulých 20 korun na minutu její přítomnosti finální cena dostala na 1,06382979 Kč za jednu minutu. Hodnotím to jako neskutečný posun a v příštím díle vytyčuji cíl dostat se pod jednu korunu.

Paul získá u svého nového gangu Fremenů hustou přezdívku Usúl a Muad'Dib. Je tak pojmenován po pouštní kryse se špičatým nosem, podoba je samozřejmě čistě náhodná. Duna nám také ukázala možné vedlejší účinky modré Fanty. Když jí vypijete, můžete klidně umřít, pokud však přežijete, tak se vám může poštěstit, že stejně jako Paulova matka budete schopni mluvit se svojí dcerou ve vašem lůně, nebo se vám zlepší paměť a budete mít podivný vidiny.

Poté co se všechno daří podle proroctví, kterému nejvíce věří pomatenej velitel a Paul se stává silnějším a silnějším, rozhodne se, že půjde zmasakrovat zlý kluky. Jaká to náhodička, že se zničehonic dozvídá o svém vlastnictví rance atomových zbraní, které zdědil po svém tatíkovi. A každej dobře ví, že s týpkama se nejlíp vyjednává, když můžeš pohrozit vybombardováním koření, což by si ale spíš zasloužil kdokoliv, kdo tomu koření reálně říká.

A když už tam budeme mít Zendayu, tak ji využijeme aspoň efektivně! Chcete milostný příběh? Prodáno, máte ho mít. Oběma to strašně moc přeju a vůbec se neopovažuji žárlit. Jediné, co mě ale teda mírně naštvalo, je fakt, že mi doteď bylo zatajeno, že na to, aby každá dívka spadla do náruče, stačí pouze ovládnutí jízdy na písečném červovi. Nevíte někdo, kde se dá takovej kurz sehnat?

Kdybych spočítal kolik korun ze vstupenky mě stál jeden výbuch, tak můžu s velikou nadějí prohlásit, že bychom se pod kýženou korunu za jeden kousek nejspíše dostali. Paul tak vymlátí, co jde, a zabitím několika postav ukončí svým kolegům hereckou smlouvu pro další díl.

A abychom se mohli těšit na další díl, končíme krásným drámem jako z kmenovky v Survivoru. Tim zlomí Zendaye srdíčko, a ta se pak tajemně vydá na své dobrodružství do pouště. No snad si s sebou vzala dost pití…

Celkově bych celou druhou část Duny shrnul jako mix halucinogenního snu a sci-fi pojetí jaderné války. Na závěr článku bych tak chtěl pozdravit všechny, kteří na dalším díle budou pracovat. Věřím, že detailní analýzu celého článku a vychytání všech chyb zvládnete na jedničku. Jediné v co doufám je, že na jeho překlad bude najat profík, který pojem štěně ve druhém odstavci přeloží správně, a nebude na mě v promítacím sále při další Duně čekat hromada malých pejsků.