Komentář Kuby Kohouta: Jak jsem šel do kina na Dunu

Do kina moc nechodím. Nějak mě to tam prostě netáhne a radši si v klidu pofelim doma v posteli s počítačem, koukám na bizarní televizní shows, mainstream seriály a na starší filmy. Kino má svoje kouzlo, o tom žádná, ale já jsem prostě u sledování filmu radši v trenkách a sám, než oblečenej mezi lidma. V kině jsem i kvůli covidu nebyl přes rok.

FOMO team mě ale teď vytáhnul na film Duna. Tak jsem se rozhodl, že tu sepíšu svoje pocity hned, jak jsem se vrátil domů z kina. No ani popravdě nevím kde začít…

Jediný očekávání, co jsem od filmu před vstupem do kina měl bylo, že tam hraje Timothée Chalamet a Zendaya. Ve finále se mi skoro ani nesplnilo tohle asi nejmenší očekávání, co jsem od Duny mohl mít. Zendaya se na plátně objevila čistého času ani ne deset minut, takže v krásném přepočtu jsem zaplatil necelých 20 korun za každou minutu, co jsem ji a její modrý oči viděl. Prostě paráda.

Fakt jsem skoro netušil na jakej film jdu a doufal jsem, že to pro mě bude příjemný překvapení. Nakonec jsem v kině proseděl skoro 3 hodiny s pocitem toho, že vlastně vůbec nevím, co se děje. Prostě co. Jako krásný efekty a tak, ale vždycky, když jsem si myslel, že se nějak chytám, tak přišla další úplně random věc, která mě přesvědčila, že se šíleně pletu.

Přišlo mi to ve výsledku strašně zdlouhavý a za první hodinu a půl jsme se vlastně nikam pořádně nedostali. Další hodinka byla už víc akční. Víc tam bouchaly věci, víc tam umírali lidi a celkově tam bylo všeho víc (i Zendayi haha). O to víc jsem se ale možná nakonec začal ztrácet.

Aby se dalo líp pochopit, proč jsem byl většinu času úplně mimo, vypíšu ti sem moje nejvíc wtf momenty, který jsem za večer v kině prožil. Budu rád, když mi to někdo třeba vysvětlí, nebo když se podělíš o nějaký svoje. Tak zaprvý. Co to jako bylo za týpka, kterej vypadal trochu jako zlobr. Když se ukázal poprvý, vůbec jsem nechápal, o koho jde. Podruhý už jsem asi i trochu tušil, ale v tu chvíli přišel jeden z wtf momentů, kdy týpek najednou začal vysouvat svoje nohy a prostě za pár sekund vyrostl asi o tři metry.

Nejvíc mě asi vyhaldila scénka, kdy si týpek natáhnul nohy až k tomu týpkovi, co zradil Timothéeho rodinu a šel k němu napřed svým bříškem. To bylo fakt božský, směju se tomu ještě teď, když to píšu. Poslední věc, co jsem totálně u tohohle týpečka nepochopil, je scéna, kdy na něj nahej felák dejchne jed a on by měl umřít. Pak ale po nějaký době následuje scéna, kde týpka naložili do roztoku coca-coly a toho to zřejmě uzdravilo. Prostě COŽE.

Co se dostalo do mých minimálně top 3 haha momentů jsou pomalu padající týpci. Člověk si říká, že už ten film aspoň trochu chápe a pak prostě strašně náhodně přijde scéna, kde začnou frajeři padat pomalinku jak listí ze stromu na podzim. Jako proč a jak prostě???

Abych jenom nekydal špínu, tak je ale pravda, že to je natočený fakt pěkně a je to prostě film, kterej si člověk užije pořádně jenom v kině. Kdybych si ho pouštěl doma na počítači v trenkách, tak bych byl zklamanej asi ještě víc.

I když jsem o tom za celou dobu napsal asi jenom jednu pozitivní věc, tak to ve finále nebylo zas tak špatný a byl to pěkně strávený čas s přáteli. Za finální hodnocení se ale i tak těm, kterým se film líbil trochu omlouvám.

Ale jak říká klasik: „Můžete o tom vést spory, můžete s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.“

Za mě je to prostě jedno velký WTF.