Kniha měsíce:
Les v domě

Les v domě – Alena Mornštajnová

Jakmile vyšla novinka od nejznámější české spisovatelky, internet se mohl zbláznit. Nejen protože se očekával další bestseller, jak je u autorky známo, ale také z toho důvodu, že kniha byla spojená s kauzou, kterou řešili všichni knihomilové. Spisovatelka měla podle některých okopírovat příběh od autorky Toy Box, která se v roce 2019 se svým životním příběhem z dětství svěřila médiím. Nicméně zde čistě hodnotím příběh, který předala ve své knize Alena Mornštajnová. Pokud kauzu neznáš a těšíš se na novinku Les v domě, tak bych doporučila se do ní pustit až po přečtení knihy. I paní Mornštajnová zmiňuje, že už díky titulkům v novinách o celé situaci je hlavní zápletka knihy prozrazena. Proto zde čistě hodnotím jen děj knihy a jaký z ní mám pocit jako čtenář.

O knize:

Kniha byla vydaná v květnu letošního roku. Má 304 stran. Je to již šestý román Aleny Mornštajnové.

Obsah:

V malé vesnici žije holčička, které se neříká jinak než Cácora. Opravdové jméno hlavní hrdinky v příběhu nikdy nezazní, zato její život známe do detailu. Cácora je vychovávána zejména babičkou. Matka se často vrací z práce pozdě domů, mění své přítele a skoro zapomíná, že nějakou dceru vůbec má. Její otec zmizel někdy o povodních a už nikdy za dcerou nepřišel.

Babička je tedy nucena se o vnučku starat. Není to ale pro Cácoru žadná výhra. Babičce je vše na obtíž a když může, všechny začne urážet. V tomto toxickém prostředí Cácora vyrůstá a není pochyb, že to má dopad na její sebevědomí. Ve škole má jen jednu kamarádku, která ji nakonec taky opouští. Celé dětství se snaží být neviditelnou, aby nebyla její přítomnost terčem posměchu. Doma se cítí jako ve vězení. Kolem ní je jen les, kterého se bojí a cítí z něj zlo a temnotu, která ji stále skličuje. Často si radši něco vymyslí a je pro ni snazší lhát, ale postupem času zjišťuje, že každá pravda, i ta nejhlouběji zakopaná, jednou musí vyjít na povrch.

Hodnocení:

Děj knihy je velmi záhadný po celou dobu čtení. Alena Mornštajnová je známá svým stylem psaní. Jednoduchý, poutavý a často temný. I tato kniha oplývá všemi zmíněnými aspekty. Postupně v příběhu odkrývá víc a víc ze života mladé dívky. Stále je v knize něco, co tě nutí čist dál a přemýšlet o životě hlavní hrdinky. Lítost byla asi hlavní emoce, kterou jsem při čtení pociťovala. Myslím, že autorka dokáže postavy vybarvit velmi přesně, ačkoliv tak činí spíše tmavými barvami. Pocit samoty a bolesti, kterou si Cácora nese celý život, je zdrcující.

Knihu bych hodnotila kladně. I když jsem kvůli kauze věděla, jaké je její hlavní téma, myslím, že jinak by mě to naprosto překvapilo. Knihu bych zařadila mezi top příběhy, které jsem za poslední dobu četla. Nelehká témata paní Mornštajnová zpracovat prostě umí. 

Jediné mínus byl pro mě konec. I když mě překvapil, chtěla bych víc. Něco delšího, abych měla jistotu, jak vše postupovalo dál. Ale jinak je to kniha, která určitě překvapí, rozesmutní a budeš o ní dlouho přemýšlet. I díky zmiňované kauze se potom můžeš dozvědět víc a udělat si vlastní názor.